Alternativa

Díl čtvrtý: Kouzelnické šachy, kapitola jedenáctá: Vítej na světě

„Georgi?"

„Ano, Abi?"
„Víš, jak jsem ti vysvětlovala, jak použít telefon?"

„No..."

„Tak dělej! Budeš to muset zvládnout."

„Jo. Jasně."

O několik minut později už seděl George s Abi v sanitce.

„Abi, proč to auto houká?"

„Aby ho ostatní nechali projet."

„A to se nemůže jednoduše smrsknout?"

„Georgi, tohle není Záchranný autobus jako u kouzelníků."

„Nemyslím si, že bys o tom měla takhle..." To už ho ale přerušil záchranář, který zamumlal směrem k řidiči: „Jsou to cvoci. Až ta holka porodí, zavezem je do blázince."

George to ovšem slyšel.

„Abi, co je blázinec?"
„Nechtěj vědět. Vymaž jim paměť."

„Tak jo."

Nejdřív namířil na řidiče, pak na záchranáře. Děsil se, aby něco nepokazil a řidič třeba nezapomněl cestu do nemocnice.

Naštěstí se nic takového nestalo. Když přijeli do porodnice, nabídli Georgovi, aby byl u porodu, ale Abigail to rezolutně odmítla: „Raději ne. Manžel má trochu slabší žaludek."

George na jednu stranu urazilo, že má slabší žaludek, na druhou se mu k porodu ani za mák nechtělo.

Zdálo se mu, že na chodbě stepuje celou věčnost. Co tam můžou tak dlouho dělat? Z místnosti se ozývaly skřeky, jako by ji mučili Cruciartem.

„Pane White, pojďte dovnitř, je to holčička," vtáhla ho dovnitř zdravotní sestra. „Porod se zkomplikoval, takže jsme to museli vzít císařem. Vaše paní se probudí asi za dvě hodiny. Pojďte se zatím podívat na malou."

Sestřička mu podala do náruče maličké rudé mimino. George si ji se zájmem prohlížel. Možná té holčičce bude dělat tatínka mnohem déle než jen v porodnici. Možná by mohl s Abi zůstat...

Ale bude Abi chtít?

„Pane White?"

„Ano?"

„Jak se bude jmenovat?"

„Daisy Whiteová."

„Hezké jméno. Hodí se k vašemu příjmení. Denní světlo."

A tluče se s jejím pravým, pomyslel si George.

„Takže Daisy?"

„Myslel jsem, že by měla svítit, když máme tak tmavou dobu."

„To máš pravdu."

„Ehm, Elaine?"

„Ano, Gerarde?"

George nenápadně začaroval mudly okolo, aby je neslyšeli.

„Přemýšlel jsem. Dej mi pusu."

„Cože?"

„Longbottomová, dej mi pusu. Jak myslíš, že to bude vypadat, když si dva lidi, kterým je sotva dvacet pořídí dítě? Obyčejně by mohli být docela zamilovaní nebo se pořádně hádat. Hádat se mi nechce. Takže bych radši volil tu zamilovanou variantu. V tomhle budou mudlové a kouzelníci stejní."

„Tak dobře. A odčaruj ty mudly."

„Jak si přeješ."

Nenápadně mávl hůlkou, pak se sklonil k Abigail a vášnivě ji políbil. Nečekal, že Abi se přidá tak odvážně, nicméně mu to ani trochu nevadilo.