Alternativa

Díl čtvrtý: Kouzelnické šachy, kapitola první: Porušení pravidel, začal černý

Minuta ticha za Cedrica Diggoryho. Mrzimorští se dívají do země. Havraspárští mají zasněné výrazy, zjevně nad něčím přemýšlí.

I u nebelvírského stolu panuje pietní ticho. Většina žáků této koleje pohlíží na Harryho. S obavami. S obdivem. S nedůvěrou. S důvěrou. Harry nervózně postává mezi Angie a Hermionou. Oči mu plavou. Neville se občas ohlédne ke zmijozelskému stolu po Dracovi a Liz, o pár vteřin později na sestru. S Abigail není něco v pořádku. Vyhýbá se dvojčatům, už s nimi nebývá tak často. Možná to souvisí i s tím, že Fred i George svírají ruku Angeliny Johnosonové. Abi se raději drží s Emmou. I když se tak odlišují. Emmu leckdo dříve považoval za starší než Abi, protože Abi svou rozpustilostí a drobnou postavou mládla o dva roky. Teď její oči posmutněly a zestárly.

Zmijozelští sice minutu ticha drželi, ale zvláštně se po sobě dívali. Dělili se na tři části. Na ty, kteří Voldemorta podpoří přímo, na ty, kteří nebudou klást odpor, až přijde čas, a na ty, kteří budou bojovat na straně světla. Poslední skupinku čekaly těžké časy. Draco i Liz si toho byli vědomi. Stáli vedle sebe na okraji stolu. Stranou od ostatních. Vyloučení zmijozelskými, přijímaní jinými kolejemi.

„Ahoj, můžu dál?"

„Jasně, tati," otevřel Draco Regovi dveře.

„Zahrajeme si šachy."

„Prima. Potřebuju trénovat, abych porazil Rona."

Regulus rozložil černé figurky, Draco bílé. Když Draco položil poslední kámen, Regulus začal.

„Vždyť má začínat bílý."

„V šachách ano, ale v životě? Sám vidíš, jak to je."

„Začal černý. Kam tím míříš, tati?"

„Víš, může se stát, že je to naposled, co hrajeme kouzelnické šaty. I když nám teď Popletal háže popel na hlavu, tvrdí, že se nevrátil, vrátil se. Vysílá pěšáky. Vypadá to nevinně, ale vše pečlivě promyslel. Ve válce má každá figurka svou hodnotu."

„Ve válce nebo v šachu?"

„V obojím. Můžu ti to zkusit vysvětlit? Bílý král symbolizuje Harryho Pottera, černý Pána zla."

„Proč mu říkáš Pán zla?"

„Nikdy jsem ti asi neřekl, že... jsem k němu patřil. Tohle mi zůstalo," vyhrnul si Regulus rukávy.

„Kdy to bylo?"

„Ještě jsem chodil do Bradavic."

„Tak mladý?"

„Moje sestřenice byla Belatrix. Nějak jsem se připletl na setkání Smrtijedů a skončil s tímhle. V necelých šestnácti."

„A jak je to dál s těmi figurkami?"

„Ty nechceš vědět víc?"

„Chceš mi to snad vyprávět, tati?"

„Ne. Pokud ti tohle vysvětlení stačí, stačí i mně. Brumbál je bílá věž. Kdo je druhá, nedokážu přesně říct. Útočí z povzdálí a chrání. Na černé straně nejsou věže lidé, ale věci."

„Jaké?"

„Jmenuje se to viteály."

„Co to je?"„O jejich existenci jsem se dozvěděl, když jsem se rozhodl zběhnout od Voldemorta. Jsou to předměty, do kterých kouzelník ukryje část své duše."

„Proč schovávat část duše?"

„Udrží tě to naživu. I když v prachbídném stavu. Nejsi víc než duch, stín."