Stalker (1) ✔

5. Kapitola

Vůbec jsem se mu nechtěla omlouvat, to on by se mně měl omluvit za to co mi udělal!

Strašně mě naštval a zároveň vylekal, co když světlo nerozsvítí, nevěděla jsem co dělat. Omluvit se mu a chovat se jako jeho loutka nebo se neomlouvat, sedět ve tmě a čekat než příjde máma?

Michael: Dočkám se teda omluvy nebo...

Co měl na mysli tím nebo..., ale věděla jsem, že nic dobrého. Musela jsem ze sebe vytlačit tu omluvu, ale vůbec se mi do toho nechtělo. Já a omlouvat se mu a za co?

Emily: A za co bych se ti měla omlouvat ?!

Michael: Však ty už si vzpomeneš!

Na co si mám jako vzpomenout? Na to, že mě pronásledoval? Tak na tohle se mi fakt vzpomínat nechtělo, přišlo mi to jako noční můra!

Emily: Tak dobře omlouvám se! Spokojený !? Rozsviť už!

Michael: Vidím, že nevíš proč se mi omlouváš a říkal jsem ,, dokud se mi krásně neomluvíš " !!!

Pořád je tma, co mám dělat, já fakt nevím za co chce abych se mu omluvila! Čekala jsem a čekala, dokud mi něco nenapíše. Nic, celou dobu nic, ta tma byla každou minutu děsivější. Myslela jsem, že je vevnitř, slyšela jsem vrzání podlahy a tiché kroky. Schovala jsem se radši pod postel.

Michael: Tak co už to víš? Čekám na krásnou omluvu!

Ten neznámý člověk chodil po mém pokoji. Byla jsem schovaná pod postelí a viděla jsem jen jeho černé boty. Sedl si na moji postel a nejspíš si s někým psal, slyšela jsem jak někomu posílá zprávu, ten někdo jsem byla já!

Michael: Já čekám!

Musela jsem se mu za to krásně omluvit, bylo mi z něho špatně, strašně mě naštval, ale radši jsem se mu krásně omluvila.

Emily: Omlouvám se ti za to, že jsem na tebe byla ráno protivná.

Michael: No tohle jsem chtěl slyšet! Když se chce tak to jde!

Ještě aby mě poučoval! Pořád nade mnou seděl, nevěděla jsem co dělat a tak jsem mu napsala.

Emily: Rozsviť už!

Michael: Dobře, hned, ale nejprve vylez zpod té postele!

Začalo mně bít srdce jako o závod. Jak mohl vědět, že jsem pod postelí ?! Sice na ní seděl, ale nekouknul se pod postel, tak jak to mohl vědět !?

Emily: Jak víš, že jsem pod tou postelí !?

Michael: Sedím nad tebou a už vylez!

Vyděsil mě k smrti a nechtělo se mi vylézt, co když nade mnou seděl nějaký úchyl! Bála jsem se ho, ale neměla jsem na výběr. Vylezla jsem rychle zpod postele a mířila ke dveřím, chytil mě za ruku, měla jsem veliký strach, byla tma a někdo mě držel za ruku. Vytrhla jsem se mu a běžela do koupelny, naneštěstí jsem zakopla o práh do koupelny, ležela jsem na zemi, strašně mě bolela noha a také jsem se praštila do hlavy. Slyšela jsem kroky, šel za mnou, já se snažila doplazit do koupelny. Zavřela jsem dveře a pokusila jsem se je zamknout, v poslední chvíli, kdy už jsem měla dveře skoro zamčené, mně spadnul klíč na zem. Bylo to beznadějné, ve tmě jsem nemohla nahmatat klíč. Po chvíli už byl u dveří a začal do nich bušit a já se je snažila udržet.

,, Otevři, moje lásko! "

,, Nech mě být! "

Zařvala jsem na něj se slzami v očích. Rozplakala jsem se a ani nechtěla vědět co bude dál.

,, Otevři, chci si s tebou popovídat. "

To si myslel, že mu uvěřím !? Ještě to řekl tak ironicky, ale já nepovolila, držela jsem dveře co nejvíce jsem mohla a snažila jsem se nahmatat ten klíč.

,, Prosím rozsviť, dohodli jsme se na tom! "

,, Hah, to bys chtěla! "

Po jeho slovech začalo blikat světlo, nevěděla jsem co se děje, z toho blikání mě začaly bolet oči. Vzpomněla jsem si na ten klíč a pokusila se ho najít. Tamhle je! Ležel pod umyvadlem, vzala jsem ho a zamkla dveře.

,, Aha, takže ty takhle! Tak já takhle! "

Jeho slova mě vylekala, co tím měl na mysli, co chce udělat? Blikání nepřestalo a bylo čím dál tím silnější. On zkusil vyrazit dveře, uskočila jsem od dveří a pokusila jsem se vstát, ale ta noha mě strašně bolela a já spadla zase na zem. Najednou praskla žárovka, já se lekla, jeden milimetrový střípek mi spadnul do oka.

,, Auu... "

Zařvala jsem, strašně to bolelo a začala mi téct krev z oka. Nic jsem neviděla, byla tma, ale cítila jsem jak kapají kapky krve z mého oka na moji nohu.

Ahojte, toto je pátá kapitola

mého příběhu,

můžete se těšit na další

část příběhu,

bude brzy :)