Stalker (1) ✔

8. Kapitola

Z minulé kapitoly se mi smazal konec (cca 100 slov) :/ , nevím přesně jak to skončilo a tak si to trochu poupravím.

Michael: Pozoruji vás z okna, vy strašpytlové!

Obě jsme zírali na okno, ale nikdo tam nebyl, báli jsme se a začali se klepat, Susan už z toho začalo hrabat.

,, J-já se tě nebojím jsi jen ubohý vtipálek ! "

Tohle neměla Susan dělat, já sama jsem věděla čeho všeho byl Michael schopný.

,, Tohle jsi neměla dělat! "

Vyděsili jsme se a koukali se kolem sebe odkud jde ten hlas. Nikdo tady nebyl, strašně jsme se báli.

,, J-já se boj-jím, Emily! "

,, Neboj se, opakuji ti to znovu, je to jen hloupý žertík! "

,, Snažím se tomu uvěřit, ale nejde to. "

Susan se rozplakala, uslyšeli jsme vrzání dveří. Otevírali se dveře od mého pokoje, začali jsme se třást, báli jsme a snažili se nemyslet na to, že je to Michael, ale nešlo to. Objali jsme se, zavřeli oči a čekali co bude dál. (Tady to mělo u minulé kapitoly původně skončit.)

Slyšela jsem velmi povědomý hlas, nebyl klučičí, byl dívčí!

,, Ahojky holky, co se děje? "

Otevřeli jsme oči a byli šťastné, koho jsme tam uviděli. Byla to Monika, naše velmi dobrá kamarádka.

,, Nic, jen jsem ráda, že Emily přežila. "

Odpověděla jí s úsměvem Susan.

,, A co tady vlastně děláš? "

Utřela jsem si slzy a zeptala se Moniky.

,, Přišla jsem k tobě na návštěvu a přinesla ti pomeranče. "

Pousmála se, přišla ke mně, položila mi pomeranče na noční stolek a sedla si na moji postel. Chvíli tam bylo ticho, jen jsme se na sebe koukali a nemluvili, ale potom jsme se rozpovídali.

Monika: ,, Dneska byla učitelka výjimečně hodná. "

,, Zrovna, když jsem chyběla. "

Emily: ,, Jo, a Billy dneska dokonce usnul při hodině. "

Všechny jsme se začali hlasitě smát.

Máma: Moniko, pojď už domů!

,, Tak čau, už musim domů. "

,, Ahoj "

,, Čauky "

O hodinu později:

,, Kolik už je vlastně hodin Emily? "

Podívala jsem se na mobil, bylo už 19:37, venku byla tma a já tušil, že Susan už půjde domů. Bála jsem se o ní a nechtěla jsem jí to radši říkat, ale nechtěla jsem jí zase lhát.

,, Je už 19:37, ale prosím neodcházej. "

,, Já už fakt musím, paa... "

,, No tak dobře paa... "

Měla jsem z toho špatný pocit, bála jsem se o Susan a nechtěla jsem aby odešla. Nedokázala jsem si život bez Susan představit. Zavřela dveře a odešla.

Z pohledu Susan:

Vycházela jsem z nemocnice, otočila jsem se a někdo za mnou šel. Zrychlila jsem tempo, ale nepomohlo to, už byl těsně za mnou. Někdo mě chytil za ruku, pomalu jsem se otočila, byla tma a neviděla jsem mu do obličeje. Nandal mi nějaký pytel na hlavu, pak jsem ucítila jehlu v ruce a dál už si nic nepamtuji.

Otevřela jsem oči a probudila se v nějaké místnosti, byla tu tma, bála jsem se a začala jsem křičet.

,, Pomoc, pomoc... "

Někdo v místnosti rozsvítili. Rozhlédla jsem se kolem sebe, byla jsem nejspíš ve sklepě. Kolem mě bylo spoustu krve a byli tam police na kterých byly sklenice. Co v nich bylo nedokážu ani vyslovit. Brrr! Byli tam části lidského těla a vnitřnosti, už dopředu jsem věděla, co mě čeká, SMRT! Začala jsem ječet, křičet a vřískát, co nejvíc jsem mohla.

,, Aaaa... Pomoc... Já nechci umřít! "

Rozplakala jsem se, už jsem to vzdala a lehla si na krvavou zem. Pootevřel dveře a zařval na mě.

,, Neřvi nebo tě vykuchám! "

,, Prosím nezabíjejte mě. "

Otevřel dveře a vešel dovnitř, teprve teď jsem mu uviděla do obličeje. Byl mladý 20-25 let, ale byl strašně ošklivý. Měl tmavě hnědé vlasy skoro černé a zelené oči, byl celý v černém a měl na sobě dokonce černé rukavice.

,, Pozdě, už jsi toho viděla moc! "

Za mnou byli zbraně a měli na sobě ještě zaschlou krev. Fuj! Šel k nim a vybíral si zbraň, kterou mě zabije, chtěl vzít motorvou pilu, ale radši si vybral nůž.

,, Ne, radši nůž, tentokrát to bude " sebevražda ". "

Snažila jsem se myslet na šťastné chvíle v mém životě.

,, Proč mě chceš zabít? "

,, Je to trest! "

,, Jaký trest? "

Napadlo mě, že by to mohlo souviset s Emily, psal mi to, ale to ne, vždyť by mi to Emily řekla.

Ahojte, toto je osmá kapitola

mého příběhu,

můžete se těšit na další

část příběhu,

bude brzy :)