Stalker (1) ✔

16. Kapitola

Kdybyste chtěli vědět jak přibližně vypadají postavy a ještě něco navíc, tak to najdete v " příběhu " Stalker - Postavy.

Až se probudí tak si s ní zahraju hru, to bude koukat, ale nejprve počkám, než se probudí.

Trvalo to snad věčnost, pořád ležela na zemi a neprobouzela se, už jsem si myslel, že je v komatu. Zašel jsem jí nahoru pro kafe a rohlíky, když jsem se vrátil, tak tam pořád ležela. Mířil jsem na ni pistolí a chtěl ji zastřelit. Měla štěstí, protože se konečně probrala.

Z pohledu Emily:

Když jsem otevřela oči, tak jsem ležela na zemi, ale máma tam už nebyla. Na rukou a na noze jsem měla obvazy. Popošel ke mně a položil na zem vedle mě kafe a 4 rohlíky.

,, No nečum na to a najez se. Čeká tě těžký den. "

,, J-jak jako těžký den? "

,, Zahrajeme si hru v lese a už nekecej a jez! Nechci aby jsi mi chcípla! "

,, Stejně mě jednou zabiješ, takže je to jedno! "

,, Jez! "

Zařval a odešel z místnosti. Vzala jsem si rohlík a ukousla jsem si z něho. Už jsem nebyla svázaná a proto jsem vstala a obcházela místnost. Došla jsem až ke dveřím a chtěla jsem je otevřít, ale on je zamknul. Prohlížela jsem si místnost a našla jsem tam malé okénko na kterém byli mříže.

Nebyla cesta k úniku a tak jsem si sedla a dojídala rohlíky, z očí mi tekly slzy. Až teď jsem si uvědomila, že za mnou jsou zbraně, otočila jsem se a šla k nim. Vzala jsem motorovou pilu a nastartovala ji, šla jsem ke dveřím a rozřezala je na několik kusů, abych mohla utéct. Vrátila jsem se k zbraním a popadla malý nožík. Vyběhla jsem ze sklepa a Michael stál hned vedle mě, chytil mě za ruku.

,, Pust mě nebo tě pobodám! "

,, To neuděláš zlatíčko! "

Řekl výhružně a přiložil mi pistoli ke spánku. Bála jsem se a nebyla jsem si jistá jestli vystřelí, byl toho schopen.

,, Zahrajeme si takovou hru, já tě vypustím do lesa a dám ti půl hodiny náskok. Jestli stihneš najít záchranu a nebo se přede mnou schováš tak dobře, že tě nenajdu, nechám tě žít, ale jestli ne a najdu tě, neslituji se nad tebou a zabiju tě. Chápeš? "

,, Už nemám proč žít! "

,, Když utečeš můžeš mě nahlásit na policii a já dostanu na doživotí. Zabil jsem ti mámu, kamrádku a tátu. "

,, Táta zemřel při autonehodě! "

,, A hádej kdo seděl v autě, které jelo v protisměru a kterému se táta vyhnul a naboural do stromu. "

,, Ty parchante! "

,, Ano, ano to jsem byl já. Tak utíkej! "

Řekl a pustil moji ruku. Já ani chvilku neváhala a rozběhla jsem se k lesu, noha mě pořád bolela, ale na to jsem nemyslela a při běhu jsem pokulhávala. Běžela jsem pořád rovně a nedívala jsem se kam jdu. Po chvíli jsem se zastavila a rozhlédla jsem se kolem sebe. Kolem mě byli jenom stromy, nic jiného. Je nemožné aby mě našel, zahnula jsem do prava, protože kdybych běžela pořád rovně tak by mě snadno našel. Po chvíli běhu jsem byla strašně unavená. Lehla jsem si do většího keře, aby mě nenašel a omylem jsem usnula.

Z pohledu Michaela:

Běžela do lesa a já ji sledoval, stejně ode mě neuteče. Na záda jsem jí nalepil sledovací čip a jestli ji nezabiju já tak zemře hladem.

Po půl hodině jsem vyrazil a na sledovacím zařízení jsem sledoval tečku, kterou představovala ona, vůbec se nehýbala, to mi přišlo divné. Tečky tam byli dvě, žlutá jsem já a červená je ona.

Šel jsem směrem k ní a tečka se vůbec nehýbala. Napadlo mě že by mohla ten čip ztratit, to by mohl být velký problém, ale to se určitě nemohlo stát, doufám. Už jsem byl jenom pár metrů od ní, ale neviděl jsem ji.

Z pohledu Emily:

Když jsem otevřela oči tak jsem uviděla nečí nohy, ležela jsem na boku a došlo mi co se stalo. Já jsem usnula a on mě mezitím našel, ale nevidí mě kvůli tomu keři, teď musím být potichu, aby mě nenašel.

,, Sakra, ten sledovací krám nefunguje a nebo ten čip ztratila. "

Čip? Začala jsem se prohledávat, kde ten čip je, ale to prohledávání spustilo šumnění.

,, Ha a mám tě! "

Vyletěla jsem z keře rychlostí blesku a utíkala jsem, co nejdál od něho, bylo mi jedno kam, ale hlavně co nejdál. Každým krokem jsem slyšela výstřel a on byl těsně za mnou.

,, Mně neutečeš! "

Uslyšela jsem a potom následoval další výstřel a byl do ruky. Druhou rukou jsem si držela místo, kam mě střelil a běžela jsem dál.

Ahojte, toto je šestnáctá kapitola

mého příběhu,

můžete se těšit na další

část příběhu,

bude brzy :)