Stalker (1) ✔

15. Kapitola

Omlouvám se, že nevyšla dlouho nová kapitola, neměla jsem čas.

Ignoroval jsem ji a hodil její mamku na zem poblíž Emily.

Z pohledu Emily:

Odhodil ji jako kus hadru poblíž mě. Nemohla jsem to vydržet a řvala jsem na něj všelijaké sprosté urážky, které mi vlezly do hlavy. On se jen opřel o zeď a smál se ze mě.

,, Jsi neuvěřitelně směšná. "

Řekl a pořád se smál. Křičela jsem a snažila jsem se vymotat z provazů. On se začal ještě hlasitěji smát.

,, Aaa, přestaň už, to ty jsi směšný! "

S naštavným obličejem odešel z mísntosti a já si konečně mohla popovídat s mamkou.

,, Ma-mami! "

To bylo jediné na co jsem se zmohla, ale máma neodpověděla. Jako housenka jsem se k ní doplazila. Podívala jsem se na ni, ona tam ležela jako kdyby byla mrtvá. Z očí se mi na obličej kutálely slzy a nechtěly přestat. Překulila jsem se na záda a sedla jsem si. Začala jsem do mámi šťouchat nohu, ale tak abych ji neublížila, ale probudila. Neprobudila se, jediné co mě ujišťovalo, že žije, byl hrudník, který se jí pravidelně nadzvedával.

,, Prosím mámi! Neumírej! "

Zakřičela jsem a vší silou jsem se pokusila roztrhnout provazy, které jsem měla uvázané na rukou. Nepovedlo se mi to a ruce mě strašně bolely.

,, Au! "

Vykřikla jsem bolestí a Michael vrazil s pistolí v ruce do dveří.

,, Tak co, kdo je teď k smíchu? "

Řekl mi s úšklebkem Michael a mířil na mě pistolí. Já jen hlasitě polkla a nevěděla jsem, co jsem měla dělat. Zavřela jsem oči a doufala, že nevystřelí. Po chvíli ticha jsem uslyšela výstřel.

,, Au! "

Zařvala jsem a podívala jsem se na svoji nohu. Sádra se rozletěla na milion kousků a kůlka byla v mé noze. Kalhoty se zbarvily do červené barvy a mámu ten výstřel probudil, zděšeně se dívala na moji nohu. Chtěla vstát, ale nemohla, byla velmi slabá.

,, Emily, co se děje? "

Nevěděla jsem, co jsem jí na to měla říct. Chtěla jsem mamku obejmout, ale nemohla jsem, protože jsem měla pořád svázané ruce.

,, M-mami r-rozvaž mně r-ruce a nohy. "

Pošeptala jsem jí, tak aby to slyšela jenom ona. Na nic víc se mě neptala a začala mi rozvazovat ruce. Michael to postřehl a do jedné ruky mi střelil, byla to ta ruka na které jsem měla ještě sádru. Stalo se to, co se stalo u nohy, sádra se rozletěla a kůlka byla v mé ruce. Moje mikina se nasákla krví a máma se zděšeně dívala na moji ruku. Rychle rozvázala moje ruce a sundala si mikinu, obvázala mi s ní nohu a kouskem šátku, který našla v kapse mi obvázala ruku.

,, Ty parchante, co si mi to udělal s dcerou ?! "

,, Drž hubu nebo tě potká něco horšího! "

Mířil na ni pistolí, bála jsem se o mámu.

,, Prosím, nezabíjej ji! Zabij klidně mě, ale ji ne! "

,, Počkej, na tebe taky dojde, ale nejprve zabiju ji. "

Řekl a ukázal pistolí na mámu. Koukal se na ni, já měla chvilku čas a tak jsem si rozvázala provaz na nohou. Objala jsem mámu, zavřela oči a čekala, co bude dál. Výstřel a za ním hned druhý. Máma začala křičet, otevřela jsem oči a podívala jsem se, co se stalo. Střelil mámu do břicha. Postavila jsem se a chtěla jít k němu, ale hned jsem se svalila na zem. Měla jsem naražený kotník a kůlku v noze. Byla to neskutečná bolest, ale určitě ne tak velká jakou teď musela protrpět máma. Doplazila jsem se k němu a vyčítavě jsem mu zírala do očí.

,, Ty chudinko, ještě se rozbreč! "

Zase vystřel a s mámou už byl konec, sice ještě pořád dýchala, ale každou chvíli mohl její dech utichnout.

,, Nech ji! "

,, Dobře už ji nechám, stejně už je po ní! "

,, Ne nemůže, ona musí žít! "

On se ze mě začal smát a já mu naštvaně zaryla nehty do nohy. Hlasitě vypískl a střelil mě do dlaně.

,, Ty mrcho! To si odskáčeš! "

Z dlaně mi tekla červená tekutina, vzala jsem si z mikiny kapesník a obvázala jsem si s ním dlaň. Strašně to bolelo, doplazila jsem se zpátky k mámě a objala jsem ji.

,, Mami, ty mě nesmíš opustit! "

Pootevřela oči a vydala ze sebe poslední slova.

,, Mám tě ráda, Emily. "

,, Já tebe taky mami. "

Naposledy vydechla a zemřela. Ležela mi v náruči a já nemohla přestat plakat, slzy se mi draly na obličej a Michael se na mě pobaveně díval.

,, Oo... To je ale dojemné, asi se rozbrečím. "

,, Ty, ty, to ty jsi ji zabil! "

,, Ano, já vím, nemusíš mi to říkat. "

Točila se mi hlava a kolem mě byla louže krve, celá místnost se mi zamlžila a já jsem omdlela. Hlavou jsem se silně praštila o zem. Ležela jsem na podlaze s mámou v náruči a se slzami v očích.

Z pohledu Michaela:

Praštila sebou o zem a ležela tam. Myslel jsem si, že už je po ní, ale byla pořád naživu, dýchala. Byl jsem rád, protože jsem s ní měl velké plány.

Přistoupil jsem k ní a ošetřil jí ruce a nohu. Dal jsem jí obvazy, aby mi nevykrvácela. Až se probudí tak si s ní zahraju hru, to bude koukat, ale nejprve počkám, než se probudí.

Ahojte, toto je patnáctá kapitola

mého příběhu,

můžete se těšit na další

část příběhu,

bude brzy :)