Stalker (1) ✔

6. Kapitola

Zařvala jsem, strašně to bolelo a začala mi téct krev z oka. Nic jsem neviděla, byla tma, ale cítila jsem jak kapají kapky krve z mého oka na moji nohu.

,, Bolí tě něco zlatíčko, hah? "

Tímhle mě fakt naštval, začala jsem plakat, oko mě strašně bolelo a noha ještě více. Rozhodla jsem se opláchnout, protože jsem byla celá od krve, natáhla jsem se, abych zapla vodu ve vaně, kohoutky byli strašně daleko a já musela rychle vstát. Rychle jsem vstala a zapla vodu, ta noha mě strašně bolela a spadla jsem do vany. Tekla na mě studena voda a já se nemohla zvednout. Nejspíš jsem si narazila kotník, když jsem spadla přes ten práh. Ležela jsem na břichu a doufala, že voda vyteče kanálkem, ale já jsem zapomněla vytáhnout špunt.

,, Jsi v pořádku? "

Ignorovala jsem ho a snažila se převrátit aspoň na záda, strašně mě zabolela pravá ruka na kterou jsem spadla při pádu do vany. Nehodlala jsem se vzdát, zhluboka jsem se nadechla, protože jsem viděla, že už je voda u mého nosu. Zabrala jsem levou rukou a převrátila se na záda, bolelo mě celé tělo. Vzdychla jsem si a volala o pomoc.

,, Pomoc, pomoc..! "

,, Co se stalo zlatíčko, slyšel jsem velkou ránu ?! "

Nestihla jsem mu odpovědět, protože se moje hlava ponořila do vody. Zalapala jsem po dechu. Pokoušela jsem se vstát a nadechnout se, jenže to nešlo, dostala jsem křeč do levé ruky, to byla ruka kterou jsem měla v pořádku. Začala jsem sebou škubat, otevřela jsem oči a všimla si, že jde do koupelny světlo z chodby. Slyšela jsem jak někdo přiběhl ke koupelně a začal bušit na dveře. Podařilo se mu je vyrazit a já cítila, že má duše opouští mé tělo. Pootevřela jsem naposledy oči a byla jsem v náruči mámi. Probudila jsem se, až v nemocnici. Vedle mě seděla máma, v tu chvíli jsem byla tak šťastná, že jsem přežila.

,, Mami? "

,, Oh, zlatíčko jsem ráda, že jsi v pořádku. "

Políbila mě na tvář a objala.

,, Mami, co se vlastně včera stalo? "

,, Přišla jsem domů a všude se svítilo, volala jsem tě a hledala. Pak jsem si všimla, že je v koupelně zhasnuté světlo. Bušila jsem do dveří a pokoušela jsem se je otevřít, nakonec se mi podařilo je vyrazit. Na podlaze byla voda a trochu krve. Celá jsem se zhrozila když jsem tě uviděla ve vaně a vytáhla jsem tě. Zavolala jsem záchranku a ta tě převezla do nemocnice. Dokotor řekl, že si měla v oku střípek a že sis narazila ruku a nohu. "

Máma se rozplakala a já také.

,, Nevím co bych bez tebe dělala. "

,, To já také a co ten střípek? "

,, Ten střípek ti vyndali z oka, říkali, že budeš mít brzy to oko v pořádku a uvidíš jako dřív. "

,, Proč mám teda na oku, tu vatu, nebo co to je? "

,, Pan doktor říkal, že si ji musíš nechat na oku, aby jsi ho neotevírala, prý na 10 dní. "

,, Tak, dobře. "

,, Zítra ti dají sádru na ruku a na nohu, jen mi vysvětli co jsi dělala v té vaně, chtěla jsi spáchat sebevraždu nebo co ?!!! " 

Začala na mě křičet a já se otočila ke zdi, nebylo mi vůbec dobře a nechtěla jsem poslouchat její řev.

,, Neotačej se, když s tebou mluvím! "

,, Mami pochop, že jsem spadla do vany a málem se utopila! Teď mi moc do řeči není!

,, Emily, nebuď na mě drzá! "

Máma odešla a já se koukla na svůj mobil přišla mi smska od Michaela. Já ho fakt nesnáším, dalo by se říct, že mě chtěl zabít!

Michael: Jak se máš, sluníčko?

Emily: Mohla jsem kvůli tobě umřít! Idiote!

Měla jsem chuť ho vystrčit z okna, prostě mu něco udělat. Nechal mě umírat, já se tam dusila a jemu to bylo ukradený!

Michael: Já nemůžu za to, že jsi takový nemehlo!

Nemehlo, já a nemohlo! Za to může on byla jsem ve stresu, zakopla jsem a narazila si nohu a za ten střípek může především on!

Emily: Já nejsem nemehlo, ten střípek mi spadnul do oka kvůli tobě!

Michael: Potrestal jsem tě!

Vůbec jsem nevěděla za co mě potrestal. Je to velký zmetek, to on si zaslouží abych ho potrestala!

Emily: Smrt je trest ?! Za co si mě jako potrestal ?!

Michael: Neposloucháš mě!

Pak psal něco strašně dlouho, čekala jsem a čekala, pořád nic. Odepsal to až po 10 minutách.

Michael: Já tě miluji.

Ahojte, toto je šestá kapitola

mého příběhu,

můžete se těšit na další

část příběhu,

bude brzy :)