Stalker (1) ✔

12. Kapitola

Praštila jsem pěstí vší silou do zrcadla a to se rozbilo na milion malých a velkých střepů. Vzala jsem jeden velký do ruky a chtěla si podříznout hrdlo.

Držela jsem střep u svého krku a rozplakala jsem se, nedokázala jsem to. Sedla jsem si na zem a začala jsem se zase řezat. Někdo vběhl do mého pokoje a rozsvítil světlo. Ignorovala jsem to a řezala jsem se dál. Do koupelny vběhla vyděšená sestřička a dívala se na mě, jako na psychopata a já jsem na ni začala řvát.

,, Je mrtvá, mrtvá! "

,, K-kdo je mrtvý! "

Vyhrkla ze sebe ta sestřička se strachem v očích, ale já jsem se místo odpovědi schoulila do klubíčka a ležela jsem na zemi. Pořád jsem šeptala...

,, Je mrtvá, mrtvá, mrtvá... "

,, Kdo je mrtvý ?! "

Zařvala na mě (nejvíce nepříjemná sestřička, která tam byla), ale já jí neodpověděla a tak zavolala doktora...

,, Co se stalo? "

,, Nevím, pořád opakuje, že je někdo mrtvý! "

,, A kdo?... "

,, Nevím.. "

Přišel ke mě, naklonil se a zeptal se mě...

,, Holčičko, copak se stalo? "

,, Neříkejte mi holčičko! Takhle mi mohla říkat jen máma! "

Zakřičela jsem na něj a rozplakala jsem se.

,, Ehm, no tak dobře a kdo zemřel? "

,, Vy to ještě nevíte !? Zemřela moje máma! "

Rozplakala jsem se, doktor se otočil a mluvil se sestřičkou.

,, Ihned se běžte kouknout na Lili Hight a zavolejte sem uklízečku, ať uklidí ty střepy! "

Rychle jsem popadla nějaký střep a chtěla jsem se bodnout do srdce, ale on byl rychlejší chytil mi ruku a druhou zahodil ten střep do umyvadla. Vzpírala jsem se mu, ale on mě držel pevně a tak jsem ho kousla do ruky.

,, Nechte mě být! "

,, Uklidni se! "

Vyvedl mě z koupelny a přivedl k posteli, koupelnu radši prozatím zamknul, protože tam byli střepy a já bych si zase mohla něco udělat. Sestřička se vrátila zpátky a řekla...

,, Tvoje mamka je v pořádku a už se probrala. "

Přišla mi zpráva od Michaela, nenápadně jsem se podívala na mobil.

Michael: Byl to vtip! Měla ses vidět :D :D :D

Z té zprávy jsem zešílela, vběhla jsem do koutu, sedla jsem si tam a brečela. Doktor a sestřička nechápali, co se stalo. Potichu jí něco říkal, ale já to stejně slyšela.

,, Budeme ji muset převézt do psychiatrické léčebny! "

,, Ano... "

,, Cože, já nejsem cvok! Nechci do cvokárny! "

Doktor: ,, Emily, uklidni se! "

Popošel ke mně a chtěl mě vzít za ruku a odvést do psychiatrické léčebny, ale já nechtěla a bránila jsem se, kousala jsem ho a křičela. Nevšimla jsem si ani, že sestřička už odešla. Po chvíli se objevila ve dveřích s mojí mamkou. Nemohla jsem uvěřit svým očím, byla tam moje mamka se sestřičkou.

,, Zlatíčko, to jsem já, jsem naživu. "

,, Ne, nejseš! Jseš jen přelud v mé hlavě! Moje máma je mrtvá! "

Popošla ke mně, ale já jsem na ni zakřičela.

,, Nepřibližuj se ke mně! "

Mamka se mě lekla a vrátila se zpátky ke dveřím. Všichni odešli za dveře a já jsem k nim dokulhala a poslouchala jsem, co si říkají...

Doktor: ,, Je ve velice špatném stavu. "

Mamka: ,, Co se stalo? "

Sestřička: ,, Já jsem ji našla sedět v koupelně celou pořezanou a říkala, že jste mrtvá.

Mamka: ,, Jak ji to proboha mohlo napadnout ?! "

Doktor: ,, To nevíme a zítra ji budeme muset převézt do psychiatrické léčebny. "

Mamka: ,, Ale ona nebude chtít a bude se vzpírat... "

Sestřička: ,, Ano to víme, počkáme než usne a potom ji převezeme do psychiatrické léčebny. "

Dál už jsem nic neslyšela, vyrušila mě zpráva od Michaela...

Michael: Tak co, ty cvoku !? Všichni si o tobě myslí, že jsi psychopat a cvok a taky že je to pravda! :D

Emily: Neser! Zabil jsi mi mámu!

Michael: Proboha pochop to už! Tvoje máma je naživu!

Emily: Není!

Michael: S tebou je to stejně marný, zbláznila ses! Chceš dohrát tu hru :) ?

Emily: NE!

Doktor vešel do mého pokoje a já se vrátila do koutu.

,, Emily, už je pozdě, můžeš jít spát.

Řekl mi, zhasnul světlo a odešel z mého pokoje, ale já jsem se v noci snažila neusnout. Mohli klidně přijít a převézt mě do cvokárny. Koukala jsem se neustále na mobil, jestli mi náhodou Michael nenapsal, ale nic, celou noc nic. Nudila jsem a na podlaze mi začínala být zima, Na chvilku jsem si lehla na postel a odpočívala. Nechtěně jsem zavřela oči a usla.

Vzbudila jsem se jinde, byla jsem v jiném pokoji, ve cvokárně. No to snad ne! Oni mě sem nakonec stejně převezli, šla jsem do koupelny, ale žádné zrcadlo tam nebylo a ani žiletka. Dobře mě znali a věděli, co budu chtít udělat. Začala jsem bít hlavou i rukama do zdi a křičela jsem.

,, Já chci pryč, nechci tady zůstat! Já jsem normální! "

Ahojte, toto je dvanáctá kapitola

mého příběhu,

můžete se těšit na další

část příběhu,

bude brzy :)