Vězeň

1. Kapitola-Zajetí

Utíkal, běžel tak rychle, jak jen mu ti Valar dovolili. Všechno kolem něj bylo tiché, že i dopad jeho lehkých nohou na zem, se rozléhal celým lesem. Přesto této napjaté atmosféře nevěnoval žádnou pozornost. Musel zmizet, daleko a rychle. Potřeboval pryč z tohoto místa, které mu působilo utrpení a bolest.

Legolas si všimnul stromu a tak na něj rychle vylezl. Ze stromu byl výborný výhled a on mohl zjistit, jak daleko jsou stráže Gondoru za ním. Pádili za ním, ačkoliv mrštný elf byl tichý a rychlejší než oni. Princ Temného Hvozdu se proklínal za to, že se po letech skrývání nechal objevit.

Před lety vyhnal král Arathorn všechny elfy ze Středozemě a donutil je odplout do Valinoru ještě před tím, než nastane jejich čas. Každý elf, který tak neučinil a byl dopaden, byl popraven samotným králem Arathornem. Celá jeho rodina byla zabita a on nikdy neodpustil. Legolas učinil slib na hrob svého otce, že neodejde, dokavaď se nepomstí za smrt své rodiny, za smrt všech elfů, kteří byli zavražděni. A k tomu všemu měl poslání kterému udělila jeho matka.

Jak mohl být tak neopatrný? Jak se mohl nechat najít?

Flashback....

„Vstávej!" Zařval Anarcis, kapitán Gondorské armády a vytáhl to nebohé dítě na nohy.

„Nechte mě jít! Nic jsem Vám neudělal!"

„Legolas to vše sledoval z poza křoví. Tuhle skupinku vojáku moc dobře znal, vlastně je už nějaký čas sledoval.

„Jsi zloděj! Okradl si krále Gondoru!" Zlostně se mu zablesklo v očích.

„Měl jsem hlad, tři dny jsem nic nejedl." Řekl chlapec provinile.

„Pokavaď jsi byl hladový, měl sis říct rodičům, nebo někomu, kdo se o tebe stará. Ale teď budeš platit za svůj zločin!" Anarcis pokynul vojákovi, který chlapce odvlekl k blízkému pařezu, na který mu položil ruku. Anarcis vytáhl meč a chystal se chlapci utnout ruku u zápěstí.

Legolas ho nemohl toto udělat. Nenáviděl lidi, ale nemohl se otočit zády k bezbrannému kloučkovi, který ukradl jablko z trhu, jen aby se mohl najíst. Elfský bojovník vyskočil ze svého úkrytu v křoví.

„Nechte ho jít!" Přikázal jim.

„Do tohohle toho se nepleť!" Řekl kapitán. Legolas měl na sobě plášť s kapucí, takže jeho identita byla pro muže skrytá. „Odejdi, dokavaď žiješ!" Procedil Anarcis skrz zuby.

Muž jakoby neslyšel Legolasova slova a tak je princ znovu zopakoval: „Ať jde!"

Kapitán odstoupil od chlapce a šel přímo k elfovi. Princ měl ruku připravenou na bílé rukojeti svojí dýky, která by mohla s přehledem konkurovat kdejakému meči.

„Nemyslím si, že to chceš udělat." Ušklíbl se Anarcis a nasměroval hrot meče na protivníka.

„Máš pravdu, nechci, já musím!" S těmito slovy vytáhl Legolas dýku a odrazil meč. „Uteč!" Křikl na chlapce, který okamžitě udělal, co mu bylo řečeno. Skupina vojáků se vrhla na Legolase, ale elfí princ byl příliš rychlý. Ladnými kroky uhýbal jejich útokům a vracel jim je. Jenomže když uskočil na stranu, vrazil do muže, mírně se zapotácel, což způsobilo, že mu kapuce spadla z hlavy a odhalily se tak jeho elfí rysy.

„Ty jsi elf!" Zvolal Anarcis. „Nemáš zde co dělat, král Arathorn bude velmi potěšen, až se zbaví posledního z vás." Ušklíbnul se kapitán.

Legolas věděl, že zde prodlévá už příliš dlouho, boj nyní neměl smysl. Musel se dostat pryč a to rychle.

End flashback....

Legolase ze vzpomínek vzbudily hlasy mužů, kteří stáli pod stromem. Pozoroval, jak se rozeběhli kolem stromu a zmizeli ve tmě. Legolasův bystrý zrak a sluch ho utvrdil v tom, že je z jejich dosahu a seskočil ze stromu. S kočičí mrštností přistál na nohou. Anarcis se schovával za stromem, muži měly odvést Legolasovu pozornost, jenomže to mladý elf nevěděl. Kapitán se k němu připlížil zezadu, a jakmile se k němu princ otočil, daroval mu ránu pěstí a on spadl na zem. Poslední, co cítil , bylo nepříjemné pálení od toho, jak mu kapitán pevně stáhnul hrubým provaz zápěstí za záda. Pak se ho zmocnila tma.

P.S. Asi jsem měl zmínit, že náš Legolas bude mučen, pokud tedy nemáte rádi násilí na elfech, tak se mému příběhu vyhněte.