Vězeň

4.Kapitola- Hořký hněv

První, co Legolas zjistil po svém probuzení, bylo, že je na zemi mezi čtyřmi stěnami. Nějakou tu chvilku mu trvalo, než zjistil, že je ve vězení. Podíval se na ruce, které měl spoutané řetězem. Paměť se mu pomalu vracela a jemu se vše vybarvilo, útěk a chycení, souboj s Aragornem i to, že ho Arathorn málem zabil a nakonec, jak byl předán do vlastnictví Aragornovi, jako by byl jen nějaké obyčejná věc.

Do Mordoru, jak jsem mohl tohle dopustit? Pomyslel si Legolas. Jak jen teď budu moci splnit přísahu? Vzdechl.

Z přemýšlení ho vytrhly kroky, které se pomalu blížily k jeho cele. Pak cvaknutí klíče v zámku a rána, jak se dveře rozletěly. Ve dveřích stál princ Gondoru „Vidím, že jsi vzhůru elfe!" Řekl Aragorn. „Přinesl jsem ti jídlo!" Vytrhnul strážci misku s jídlem a hodil jí Legolasovi k nohám. Princ Temného Hvozdu se na jídlo ani nepodíval. To donutilo Aragorna k úsměvu. „Jsi stejný jako všichni tvého plemene. Ceníte si pýchy více než vlastního života." Legolas znovu pocítil, jak jím prostupuje vztek. „Nevíš nic o mých lidech!" Křikl na muže. „Isintë faren!" /Vím toho dost!/ Legolas, když uslyšel svůj mateřský jazyk, vykulil oči a zíral na Aragorna s otevřenou pusou. „Manen ta i sintë lambë lië?" /Jak to, že znáš jazyk mého lidu?/ „Mám své cesty." Tahle věta rozzuřila Legolase ještě víc. „Jazyk prvorozených by neměl používat někdo, jako jsi ty!" Aragorn se ušklíbl. „Budeš jíst nebo ne?" Dělal, jako že elf nic neřekl. „Ne!" Odsekl mu princ. „Přeješ si vyhladovět k smrti?" Nadzvedl tmavovlasý muž obočí. „Je to lepší osud, než to, co mě postihne, když tu zůstanu!" Aragorn se ho chystal zeptat, co má namysli, alevešel Deor, posel krále. „Můj pane, král si Vás žádá." Aragorn se k němu otočil. „Hned tam budu." Deor se lehce uklonil a zmizel. Muž se otočil zpět k elfovi. „Naučíš se mě poslouchat!" Ušklíbl se. „Nebudu poslouchat nikoho, koho nerespektuji!" Štěkl na něj Legolas. Aragorn se k němu jedním dlouhým krokem přiblížil a znovu ho udeřil do obličeje. „Teď patříš mně elfe, mohu si s tebou dělat, co se mi zlíbí! Na to nezapomínej!" Legolas ho propaloval očima. „V našem rozhovoru budeme pokračovat, až se vrátím." S tím vyšel Aragorn ze dveří. Legolas se ocitl znovu o samotě. Byl slabý, vyčerpaný a unavený. Cítil, že to již moc dlouho nevydrží.

*****

„Volal jste mě, otče?" Zeptal se Aragorn když vešel do otcovy pracovny. „Ano, Aragorne, mám pro tebe úkol!" Objas syna. „Poslouchám." Usmál se princ Gondoru. „Musíš jet s vojáky do Rohanu. Jeďte do Edorasu přes Eastfold. Thengel je v ohrožení, Haradští napadli město a oni žádají o naši pomoc." Vysvětlil mu otec. Aragorn byl velmi zmatený, král mu to viděl ve tváři. „Neotočíme se k našim bratrům, když jsou v nouzi." Políbil syna na čelo. Aragorn pouze přikývnul a odešel pryč. „jen jdi můj synu a já se teď půjdu o něco postarat." Ušklíbl se Arathorn, rychlým krokem vyběhl z pracovny a zamířil do vězení, rovnou do Legolasovi cely.

Při zvuku kroků se Legolas zvednul. Během několika vteřin stál Arathorn před ním a než stačil cokoliv říct, tak ho jednou silnou ránou poslal k zemi. Při pokusu vstát mu položil král nohu mezi lopatky a přimáčkl jej zpět k zemi, čímž mu vyrazil dech. Tiše zakňučel a snažil se odtáhnout stranou, bylo to k ničemu. „Odporný tvore!" Odplivl si Arathorn a kopl Legolase do žeber. „Proč?" Zasýpal princ, protože to bylo jediné, co v tuto chvíli dokázal. „Proč?" Zeptal se král povýšeným tónem. Znovu do elfa kopnul, ale nyní tak, že se blonďaté stvoření několikrát přetočilo. „Jako by nestačilo, že jsi elf!" Znovu do něj kopnul. „Že jsi synem Thranduila." Popadl Legolase za vlasy a vytáhl jej na nohy. Princi unikl z úst bolestný výkřik. „Víš vůbec, co semnou tvůj otec zamýšlel?!" Křikl na elfa. „To bylo dávno Arathorne." Legolas byl schopen pouze mumlat. „Ticho!" Znovu na něj křiknul a poslal ho pěstí proti zdi. „Proč si neodešel?" Zeptal se Arathorn zvědavě. Legolas zatřásl hlavou, aby se mu vrátily všechny smysly. „A utéct od tebe? Většina z těch, co odpluli, byly ženy a malá elfátka. Žádný bojovník neutíká od svého protivníka. Ale ty jsi je všechny kvůli své zlobě pozabíjel. A navíc, mám ještě něco, co musím splnit." Lehce se ušklíbl. Arathornem projel blesk zloby, udeřil kolenem do Legolasova trupu. „Nic mu neřekneš!" Král věděl, o čem Lísteček mluví. Vytáhnul od opasku bič. „O to se postarám!" V očích se mu nebezpečně zablesklo.

P.S. Tak teď se bojte.. protože to s Princem Temného Hvozdu nedopadne dobře...