Vězeň

6.Kapitola-Pravda,Lež a vzpomínky

„Proč mi pomáháš?" Zeptal se Legolas. Aragorn se odmlčel a neodpověděl. Cítil ,jak se na něj upírají elfovi oči toužící po odpovědi. Nevzhlédl a dál se věnoval obvazování. „Řekni mi, proč můj otec tolik nenávidí elfy." Nyní mlčel Legolas. Bolestivé vzpomínky ho nyní strašily v hlavě. „Mluv!" Přikázal Aragorn.

„Stalo se to před tím, než ses narodil. Gilraen, vaše matka byla naživu a provdala se za krále Gondoru, Arathorna. „ Legolas se zastavil. „Tvůj otec býval dobrým vládcem, než se zbláznil." Aragorn na něj koukal jak čerstvě vyoraná myš. „Zbláznil?" Doteď si myslel, že je jeho otec normální. „Ano, ouhou po moci zešílel. Setkal se s věštcem, který mu oznámil, že z jeho dítěte vyroste mocný vládce. Bude tak silný, že svrhne svého otce a zachrání svět před temnotou. Když Gilraen otěhotněla, touha po mocii v něm vzrostla. Byl tak rozzuřený, že se jí pokusil zabít a zavraždil některé své muže. Královna byla vystrašená s pomocí několika elfů z Roklinky, utekla z Gondoru. Doufala, že moc pána Imladris tě ochrání před Arathornem, ale Elrond měl vizi. Viděl v ní krále Gondoru a Roklinku v plamenech.

Gilraen se rozhodla hledat útočiště v Temném Hvozdě. Královna Melian ji ochotně přijala a pomohla jí s porodem dítěte, zatímco král Thranduil shromažďoval armádu, připraven vzdorovat Arathornovi. Ale Gondorský král vládl strachem a když požádal o pomoc muže Středozemě, nikdo se neodvážil jít proti němu.
Temný Hvozd napadli v noci. Vypaloval stromy a domy, všechny zabíjel. Elfské ženy svíraly své děti a utíkaly, zatímco muži hrdě bojovali za svůj domov. Všichni přišli o život... každý z nich. Vešel do paláce, král Thranduil se svými muži ho měly rozptýlit, zatímco Melian vedla Gilraen skrz tajnou chodbu pryč. Jenomže ona sama nebyla dost rychlá a Arathornovi muži jí zajali.

Thranduilův syn sledoval, jak byl jeho otec nemilosrdně zabit samotným Arathornem, ale nemohl dělat nic, aby to zastavil. Ještě než Thranduil zemřel, řekl svému synovi, aby odvedl Gilraen i s jejím synem, Aragornem do Lothlórienu, nerad, ale přijal to, oč jej otec žádal."Legolasovo vyprávění bylo plné bolesti. Ještě nikdy se nikomu o tomto nesvěřil.

"Znal les lépe než kterýkoliv elf Temného Hvozdu, vedl gilraen spolehlivě. Spáleným lesem se ozývaly výkřiky mužů, žen i dětí., všech. Mladý princ se je pokoušel nevnímat a utíkal stále dál. Vždy spravedlivé bytosti, byli vyvražděny." Aragorn poslouchal širokýma očima sledoval, jak se do Legolasových oceánů vlily slzy. Nedokázal si představit, že by byl jeho otec až tak krutý. Ne on nebyl krutý, on byl vrah.

„Arathorn přijel na koni a zablokoval jim cestu. V očích měl nenávist. Princ se snažil bojovat, ačkoliv byl bez zbraní , ale moc toho nesvedl. Arathorn jej vytlačil z cesty, vytrhl Gilraen dítě z náručí a než odjel, probodl jí srdce. Kdysi nádherné království, je nyní v troskách." Legolas zavřel oči a zatajil dech, snažil se zadržet slzy, které se mu draly ven z očí. „Pokračuj!" Přikázal mu Aragorn, nedbaje na bolest, kterou tím elfovi způsoboval.

„Nedlouho na to, přikázal Arathorn všem elfům Středozemě odplout do Valinoru a ten kdo tak neučinil a byl popraven." Vzdychl Legolas. „A co bylo s Melian?" Zeptal se Isildurův dědic. „Zajal ji, znásilnil a potom mučil. Její duše byla v troskách, tak se podřezala." Slzy ho pálily v očích a v krku měl hořko. "A co se stalo s mladým princem?" Vyzvídal Aragorn. „Utekl, ale neodplul do Valinoru. Přísahal, že se pomstí za rodiče, za všechny zavražděné elfy. Ale není to tak dávno a on byl znovu Arathornem zajat. Teď sedí před tím samým chlapcem, kterého měl ochránit, ale selhal." Legolaovi se po tváři spustila němá slza. Nemohl to již déle vydržet.

Aragorn hádal, že ten elf před ním je onen princ, jelikož mu vyprávěl historku až do detailů, což znamenalo, že tam musel být. Teď věděl, proč Arathorn Legolase tolik nenávidí. Viděl to otci v očích, když elfa poprvé přivedli. „Takže proto tě můj otec tolik nenávidí?" Chtěl se ujistit, že to správně pochopil. „Ano i ne. Nesnáší mě, protože jsem synem Thranduila, ale zároveň se mě bojí. Doufá, že když ve mně vyvolá hrůzu, budu mít strach říci pravdu" Sklopil elf hlavu. „A přesto si mi jí řekl." Usmál se muž. „Nemám z něho strach, je nula, jen zbabělec." Řekl princ Temného Hvozdu. „Můj otec není zbabělec!" Aragorna jako by udeřilo, když uslyšel elfova slova. Nezáleželo na tom, co byl jeho otec zač, stále to byl jeho otec. Leolase ta reakce překvapila, doufal, že tím otevře Aragornovi oči. „Zabil tvou matku Aragorne. Cožpak to nic neznamená?" Zeptal se překvapeně. „Ty...ty lžeš elfe! Já... já ti nevěřím!" Aragorn chtěl ještě pokračovat, ale byl přerušen zaklepáním. Následně do místnosti vstoupil Deor. „Lorde Aragorne, váš otec si vás žádá!" Aragorn byl vyplašený. „Už jdu. Odveďte toho elfa zpět do jeho cely. Tam může pokračovat jeho uzdravování." S těmito slovy vyšel z Domů uzdravování.

P.S. Taky vám přijde, že je Aragorn úplně mimo.. Arathorn jej pěkně zblbnul...