Draco Malfoy and Lionel Goldon

M U D L O V S K É V Á N O C E

Ahoj! Ještě než začnete číst tuto novou kapitolu, přečtěte si toto. :) Nejdřív bych vám hrozně moc chtěla poděkovat za přesažení 3000 views!!! Teď už je tam přes 3600, a hrozně moc to pro mě znamená. Napadlo mě že bych mohla udělat nějaký speciální díl, např. Náhled do minulosti(flashback) nebo by jste napsali otázky na postavy nebo dokonce na mě a z pohledu té postavy bych vám odpověděla(ask charakter) :) Napiště do komentářů nebo klidně do zpráv co by jste chtěli :) ♥ Ještě se chci omluvit že dlouho nebyla kapitola ale ve škole toho mám teď moc, ale budu se snažit přidávat co nejdřív :) Doufám že se vám kapitola bude líbit. :) Mám vás ráda!✳✳ E N J O Y ♥♥

  Vstoupili jsme do pokoje a úžasem jsem vydechla.

  „Krása.” Byl to krásný sametově béžový pokoj s velkou postelí s nebesy. Výhled z okna byl také moc pěkný.

   „Já mám pokoj hned vedle kdyby něco. A nemáš hlad? Mohli bychom jít na večeři.” Mile mi řekl a pohlédl mi do očí. Já se jen usmívala a poté kývla na souhlas. Šli jsme zase tou tmavou chodbou. Došli jsme do obrovské místnosti kde byla jeho mamka a otec. Byli na Draca hodně podobní.

  „Posaď se.” poručil mi Draco a sedl si vedle mě.

  „Tak Lionel, co dělají tvoji rodiče?” Ihned na mě vybalil jeho otec. Lucius Malfoy. Nevěděla jsem co říct.

   „No, ehm... Svoje pravé neznám a nevlastní jsou mudlové.” Nakonec jsem zalhala. Podezíravě si mě měřil pohledem a pustil se do jídla jako i ostatní. Po zbytek večeře bylo ticho a jakmile jsem dojedla, kupodivu i Draco, zvedla jsem se, poděkovala a s Dracem odešla.

  „Promiň za otce.” Omluvně dodal a zadíval se do země.

   „Ale to je v pohodě.” mávla jsem nad tím rukou. Blížili jsme se k mému pokoji, otevírala jsem ho a v tom mě Draco přitáhnul k sobě a pevně mě objal. Bylo mi ho líto, jestli žije v takové tiché domácnosti, ani se nedivím jeho chování k ostatním. Slaví jeho rodina vůbec Vánoce? Odtáhl se ode mně a o krok ustoupil.

  „Kdyby něco jsem hned vedle.” Pokusil se o úsměv a odkráčel pryč. Vstoupila jsem do pokoje a hned jsem ulehla do postele.

Pátek 8:15
Ležela jsem na posteli vedle Draca, jelikož jsem za ním asi před deseti minutama přišla. Jeho pokoj byl o něco větší a tmavší.

   „Nechtěl by jsi dneska někam jít?” zeptala jsem se ho a sedla si.

   „Kam máš na mysli?” řekl a posadil se také.

  „No, asi se ti to nebude líbit, ale napadlo mě že bychom mohli jít na pár dní k mým nevlastním rodičům, nebo tedy spíš k mamce když jsou rozvedení...” Draco věděl že jsou moji rodiče rozvedení, takže ho to nějak nepřekvapilo. Spíš ho překvapila představa že by byl na pár dní u mudlů.

  „Jakože v mudlovským městě?! Ani náhodou.” znechuceně dodal. Už jsem nic neřekla a dívala se zaraženě a trochu naštvaně před sebe. Najednou ale prohodil:

   „Ale když tě to potěší.” Až po chvilce jsem si uvědomila co vlastně řekl a rychle jsem ho radostí objala.

   „Takže kdy vyrážíme?” zeptal se naštěstí už normálním tónem
 
   „Klidně hned po snídani.” radostě jsem se na něj zadívala a poté se zvedla a vyrazila do mého pokoje, sbalit se.

   „Tak až se sbalíš, přijď na snídani.” kývla jsem jen na souhlas a opustila jeho tmavý pokoj.

Stáli jsme s Dracem před domem mé mamky.

   „Jsi připraven?” S ironií jsem se ho zeptala.

  „A vážně jí to nebude vadit?” Ještě než jsem odpověděla jsem stiskla zvonek a domem se ozvaly kroky.

  „Jasně že ne. Moje mamka je v pohodě.” usmála jsem se a v tom se dveře otevřeli a moje mamka tam stála celá rozzářená.

  „Lio! Tak ráda tě vidím.” pevně mě objala a zadívala se na Draca.

  „Dobrý den, jsem Draco Malfoy.” Zdvořile se představil a mamka místo aby si s ním potřásla rukou tak ho taky láskyplně objala. Viděla jsem na Dracovi překvapení a jistotu.

  „Klidně mi říkej Emmo.” usmála se na něj a pozvala nás dál.

   „Tak kufry si vezměte nahoru a já ti Draco ukážu kde budeš spát. Nebo chceš být v pokoji s Lio?” Podívala se na nás a jenom kývla na pochopení že chceme být spolu.

  „Tak ho tady proveď a já vám udělám svačinu.” Odešla za roh do kuchyně a nás čekala cesta s kufry nahoru po strmých schodech. Mohli bychom použít kouzlo ale mamka pozná když kouzlím tady v domě a nemá to ráda.

  „Chceš vzít ten kufr?” Zeptal se mě Draco ale já jen kývla na nesouhlas a už ho brala nahoru po schodech.
Za chvíli jsem ho měla nahoře, stejně jako Draco a ukazovala jsem mu kde je která místnost. Nakonec jsem přešla na můj pokoj. Otevřela jsem dveře a připadalo mi to jako včera kdy jsem odjížděla do Bradavic. Odložila jsem kufr vedle skříně a ukázala Dracovi ať ho tam dá taky. Poté jsme si sedli na moji postel. Můj pokoj byl na konci chodby a je nejvíc útulný. Má světle modrou a béžovou barvu. Naproti dveřím je bílý psací stůl, napravo je dvoulůžková postel s nočním stolkem a nalevo velká skříň. Protože jsem měla domácí výuku s Mandy Hoochovou, neboli dcerou profesorky Hoochové, a mamce vadilo že bych kouzlila přímo v mém pokoji, tak mám ve skříni zabudované dveře které vedou do kouzelně upravené místnosti, kde mě Mandy učila. Mandy byla povolána Brumbálem aby mě učila a s mojí mamkou si hodně rozumněla. Už jsem ji ale dlouho neviděla.

  „Tak, co budeme dělat?” z myšlenek mě probral Draco.

   „Můžeme se jít podívat do města.” Ledabyle jsem řekla ale než stačil odpovědět, zaklepala na dveře mamka.

  „Dále.” řekli jsme zároveň a ve dveřích stála mamka se svačinou.

  „Nesu vám svačinu.” řekla a položila toasty na stůl. Ještě než odešla se zeptala:

   „Jak dlouho tu budete?” Usmála jsem se a podívala se na Draca.

   „Ještě nevíme ale teď půjdeme do města, na večeři jsme doma.” Kývla na souhlas a odešla.
Až jsme dojedli, vyrazili jsme do města. Cesta netrvala ani tak moc dlouho.
Procházeli jsme se po vánočním Londýně plném lidí ruku v ruce a Draco byl nakonec rád, když se mnou šel. Najednou jsem v dálce uviděla známou osobu. Byla to moje stará kamarádka Caroline ještě z mudlovské školy. Zřejmě mě také postřehla a vidala se ke mě. Draco asi pochopil situaci a pustil moji ruku abychom se mohli objemout. Došla ke mě a radostí jsme se objali. Strašně dlouho jsem se s ní neviděla. Ona jediná z mých mudlovských kamarádů věděla, že umím kouzlit. Má blond dlouhé vlasy a světle zelené oči.

  „Car!”  vydechla jsem když mě pustila ze svého pevného objetí.

   „Strašně ráda tě vidím Lio!” Nevěřícně řekla a poté svůj zrak přesměrovala na Draca.

   „Vy spolu chodíte?” Překvapeně se nás oba zadívala.

  „Jo, tohle je Draco. Draco tohle je Caroline.” představila jsem je.

   „Ahoj!” oba najednou řekli.

   „Nesednem si někam?” Navrhla Caroline a oba jsem kývli. Vydali jsme se neznámo kam a cestou si všichni povídali.

  S Dracem jsme byli kolem osmé doma. Mamka nám dala večeři a přitom jsem jí povídala co jsme dělali a že jsme potkali Caroline. Na Dracovi bylo vidět že si dnešní den užil a to mě potěšilo.
Bylo něco po půl jedenácté a s Dracem jsme už byli v posteli a povídali si. Po asi dvou hodinách jsme už byli unavení a zanedlouho jsme upadli do říše snů.