Draco Malfoy and Lionel Goldon

R O Z H O D N U T Í

  ...Už něco mám. Pozvali mě Weasleyovi, abych k nim přijela, a já řekla Jo... Promiň.” řekla jsem posmutněle, a Draco udělal jen zklamaný výraz a odešel. To ještě ani nevěděl, co mám v plánu.

  Pohled Draca
  Myslel jsem, že se mnou pojede... Rozhodně jsem nevěděl, že by se tak moc bavila s  Weasleyovic rodinkou. Ale co už, teď budu dva týdny vánočních prázdnin sedět v pokoji, protože mě otec nikam nepustí. Jako každý rok.
 
  Pohled Lionel
Byla jsem na vlakovém nádraží v Prasinkách a hledala Freda nebo George. Při hledání jsem myslela na to, že jsem se s Dracem ani nerozloučila a to se neuvidíme týden. Ale potom ho překvapím tak, že na ten druhý týden přijedu k němu. On o tom samozdřejmě nic neví, je težké ho takhle vidět zklamaného a nic netušícího, ale chci ho překvapit.
  Zahlédla jsem dvě zrzavé hlavy a prodrala se davem lidí, kteří také odjíždějí. Konečně jsem se k nim s kufrem dostala a obou dvoum se rozzářil úsměv.

  „Lio! Čekáme jen na tebe.” řekl George a Fred se jen sabě usmál.

  „Tak už pojďme, nebo nebude volné kupé.” rozkázala jsem a vešli jsme do vlaku. Volné kupé jsme našli až úplně na konci vlaku, což byla i výhoda. Sedla jsem si na sedačku a oba dva si sedli naproti mě.

  Po asi deseti minutách mlčení a čekání na odjezd jsem to už nevydžela a nahodila téma.

   „Hele kluci...budu u vás jen týden, jestli vám to nevadí.” řekla jsem neurčitě a oba jen pokrčili rameny.

  „A co budeš dělat ten další týden?” zeptal se zvědavě George.

  „No, hned po vás mě pozval Draco, ať k nim přijedu a já řekla že ne.” Odpověděla jsem.

  „No, a v čem je problém? Řekla si mu ne.” řekl znechuceně Fred.

   „Chci ho překvapit.” odpověděla jsem a všimla jsem si jak Fred protočil očima a dál už neposlouchal. George si toho zdřejmě všiml a dodal:

  „Jasně, i týden je celkem dost... A hele! už jsme vyjeli!” vyhlédla jsem z okna a na chvíli se zadívala na Freda, který byl opřený o okno a díval se na krajinu, pokrytou zimním, bílým sněhem. 

  Půl hodiny jsem si povídala s Georgem a Fred se k nám očividně nechtěl připojit.

   „Fredy, seš v poho brácho? Vypadáš sklesle.” řekl George a povzdychl si.

„Jsem úplně v pohodě!„ vyjel po něm. Do kupé najednou vrthl Ron a chtěl, aby jsme se s ním šli na něco podívat. Fred odmítl a zůstal sám v kupé, bylo mi ho trochu líto. Ron, Harry a Hermiona měli kupé na druhé straně, což byla dálka. Mezitím jsem s Georgem nahodila řeč.

   „Co myslíš, že je Fredovi?” zajímalo mě.

  „Tak to nevím...ale rád bych to věděl. Poslední dobou se chová vážně divně.” Ron nás očividně poslouchal a dodal:

   „Asi je zamilovanej.” kluci se zasmáli a já jen pokývla hlavou. 

  Hermiona se vážně předvedla. Udělala kouzlo a Ron měl najednou barevné vlasy. Říkali jsme si vtipy a tak. Bylo to super. Poté jsem si vzpomněla na Freda a došlo mi, že je tam sám.

   „Už půjdu do našeho kupé.” George tam ještě zůstal. Cestou do kupé jsem myslela na Draca. Co asi dělá? Už jsem byla u kupé a vstoupila dovnitř. Sedla jsem si vedle zamlklého Freda a zadívala se na něj.

  „Tak co Frede, máš holku nebo si do nějaký zamilovanej?” zeptala jsem se na docela trapnou otázku a on se na mě se zvednutým obočím podíval. Jakmile se naše oči setkali, zadíval se hned do země.

   „Taky ses někdy zamilovala do někoho, koho nikdy nemůžeš mít?” zeptal se a já celá překvapená odpověděla:

  „Jo, ale teď mám Draca a už je mi to jedno.” Když jsem řekla Dracovo jméno škubl sebou a podíval se z okna.

   „Za pět minut jsme v Londýně!" vrthl do kupé George.

  „Přišel jsem nevhod?” ještě dodal když nás viděl sedět blízko u sebe.

  „Ne, v pohodě.” usmála jsem a stoupla si. Pomalu jsem si brala kufr. George mi pomohl ho vzít a zrovna když jsem otevírala dveře od kupé, vlak zastavil.

  „A jsme tady!” Řekla jsem radostně. 

  Vystupovali jsme z Vlaku i s kufry a už na nás čekal Pan Weasley.

  „Dobrý den pane Weasley.” mile jsem pozdravila.

   „Ahoj Lio.” také pozdravil a vyhlížel ostatní. Už jsme byli všichni, tedy já, Fred a George, Ron, Ginny a dokonce k nim jela i Hermiona s Harrym. Pan Weasley nastavil ruku, všichni jsme se ho chytli a přenesli jsme se. Najednou jsme se objevili před domem Weasleyů.