Draco Malfoy and Lionel Goldon

T Ř E T Í Ú K O L

Já, Cedric a Harry jsme každý stáli u svého vchodu do bludiště, za každým měl přijít někdo, kdo nám řekne základní informace.

„Takže..." Začal Brumbál ale tribuny s fanoušky neutichly.

„Klid prosím! " zahřmněl a už bylo ticho.

„Rád bych vás tu dnes přivítal, u třetího úkolu v turnaji tří kouzelníků. Tento úkol bude pro naše tři statečné soutěžící, jeden z nejtěžších... Musí si zachovat chladnou hlavu, a nesmí se nechat obelstit silami, které číhají v bludišti." udělal pauzu a pokračoval.

„Přeji vám za mne i za celý profesorský sbor, hodně štěstí! " dodal a sedl si zpět do tribuny.

Za Cedricem přišel jeho táta. Za Harrym pošuk Moody a za mnou? Někdo, koho bych nejméně čekala... Snape.

„Tak Raddlová, až se ti něco stane, tak vyšli ze své hůlky červené světlo..." Radllová? Až se mi něco stane? Cože?!

„Uhm... Jak vít-" nedokončila jsem protože mně přerušil.

„UPROSTŘED bludiště čeká ohnivý pohár... Kdo se ho dotkne první tak zvítězí. Nevěřím že to někdo z vás dokáže ale zkusit to můžete." řekl arogantně a dal důraz na slovo 'uprostřed'.

„No dobře, chápu... " odbyla jsem ho a podívala se směrem ke tribunám. Nápis 'Lionel' drželi zmijozelští ale viděla jsem že Fred, George, Ron, Hermiona, Ginny a Lenka mi taky drží palce.

„Ať štěstí přeje, Lionel." COŽE?! Snape že mě oslovil jménem?!

„No, ehm... Děkuju." nahodila jsem úsměv a otočila se k Harrymu a Cedricovi. Povzbudivě jsem se na ně usmála a oni mi úsměv oplatili. Poté jsem se dívala jen před sebe do toho temného bludiště.

Ozval se výstřel a všichni začali pokřikovat jména, zběsile dupali do země a mačkali v upocených rukách cedule se jmény.

Vyšla jsem vstříc tmě a zimě. Když jsem byla sotva dva nebo tři metry od vstupu uslyšela jsem šustění a v momentě kdy jsem se otočila, po vstupu nebyla ani památka. Zalekla jsem se ale i tak jsem se otočila a vydala se vpřed.

Už tady asi dvě hodiny bloudím a nic. Ani na nic strašného jsem zatím nenarazila.
Slyším podivně blížící se kroky ale nevím odkud. Kroky jsou čím dál tím blíž ale nikoho nevidím. Co to sakra je?! Byla jsem na rozcestí čtyř cest ale nikoho stále nevidím... Ale najednou vidím v jedné z cest přibližující se nebelvírský dres. Harry. Jakmile stojí půl metru ode mne a jsem si jistá že je to on, obejmu ho. On taky ale po chvíli se odtáhne.

"Tak co? Už jsi potkala Cedrica?" zeptal se.

„Ne, nepotkala... Ty ano?"

„Jo... Jenže byl přeměněný a měl takové tmavé oči... Tak jsem na něj vyslal kletbu Finnite a proměnil se zpátky. Chvíli jsme si povídali ale potom jsme šli každý jinam." dopověděl a ohlížel se kolem sebe.

„Aha... No nic tak já už asi půjdu, nechci tady být moc dlouho."

„Jo jasně, tak hodně štěstí. " usmál se a vydal se jednou z cest. Já si vybrala tu hned vedle.

Z pohledu třetí osoby(v tribuně)
Všichni se mezi sebou bavili a sázeli kdo to vyhraje. Jakmile všichni tři soutěžící zmizeli, vstup se zavřel a musí se jen čekat. Už jsou to alespoň tři hodiny a nikdo z nich tu zatím není.

Pohled Lionel
Procházím uličkou a najednou to zahlédnu. Na konci se leskne cosi modrého. To bude pohár. Rozejdu se k němu, ale v tom mně předběhne Harry se Cedricem, kteří se řítí směrem k poháru. Dám se do běhu taky ale stejně, jim se nevyrovnám.