Draco Malfoy and Lionel Goldon

P R O M L U V E N Í B R U M B Á L A

  Když jsem ráno chtěla jít na snídani, tak mě už Draco čekal před vchodem na kolej.

   „Dobré ráno, krásko.” oslovil mě a políbil mě na tvář.

   „Ahoj.” řekla jsem a mile jsem se usmála. Chvíli jsme na sebe jenom koukali a já po chvilce dodala:

   „Půjdeme na snídani?” kývl na souhlas.

  Když jsme vcházeli do Velké síně všichni na nás zase zírali, nebo spíše na mě. Jak jsme usedali ke stolu, jedna holka se mě zeptala s údivem:

   „Ty seš vážně dcera ty-víš-koho?”  podívala jsem se na Draca stejně zmateně jako on na mě a pak jsem přemýšlela o tom, jak to asi ta holka mohla zjistit.         Pomalu mi začalo docházet, že nás při našem rozhovoru z Dracem musel někdo poslouchat, protože vím, že by to Draco nikomu neřekl.                                                                                                                                               S údivem jsem se podívala na Brumbála a ten mi pohled oplatil, mrkl na mě jedním okem, pak vstal zaťukal do skleničky a začal povídat:

   „Jak jistě víte, je mezi námi nová studentka jménem Lionel Golden.” všichni se na mě podívali a nastal šumot od šeptání. Jakmile nastalo zase ticho Brumbál pokračoval:

   „A jsem si jist, že se po škole roznesla novinka o tom, že Lionel je dcera Lorda Voldemorta. S jistotou vám mohu říct, že tenhle fakt je pravdou, ale nemusíte se ničeho obávat, přotože Lionel nemá s Voldemortem nic společného. Vyrostla ve světě mudlů a byla mudly vychována. Sám vím, že se s Lordem Voldemortem setkala jenom jednou a to při jejím narozením a to byl Lord Voldemort ještě Tom Raddle. Doufám, že na Lionel nebudou padat vaše nepřátelské pohledy a budete ji brát jako doposud. Tak a teď už můžete jíst.” Nikdo nic neříkal, všichni se hned pustili do jídla. Upřímně, teď jsem se nejvíc těšila, až odsud vypadnu a budu někde sama. Vůbec nechápu, proč to Brumbál udělal, radši bych byla, kdyby si o mě všichni povídali na chodbách, než aby o tom měl proslov Brumbál před celou školou...

  Vyšla jsem z Velké síně jak nejrychleji jsem mohla a Draco se řítil za mnou. Teď jsem vůbec nechtěla, aby šel semnou, protože jsem měla namířeno k Brumbálovi do ředitelny.

   „Draco, teď bych byla vážně ráda, kdyby si mě nechal o samotě.” jenom se na mě podíval, ale v zápětí odpověděl:

  „A budeš v pohodě?” Kývla jsem na souhlas.

  „Lionel slib mi, že potom zamnou přijdeš.” řekl a usmál se přitom.

   „Dobře slibuju. Pak se sejdeme před vchodem na naši kolej.” kývl a usmál se, ale já už nic neříkala a otočila jsem se a šla dál...