,,Spojuje nás to, že ta holka která spadla ze skály jsi ty. Po škole ti toho řeknu víc." řekla a odešla, já jsem tam zůstala a nebyla jsem schopná pohybu. Nakonec jsem odešla zpátky do třídy, jenže jsem celý den nevnímala a čekala jsem až skončí škola.
Po škole
Rychle jsem vyšla ven z budovy a uviděla jsem mávající Hikari, přiběhla jsem k ní a ona mně zavedla na školní hřiště. Sedly jsme si na lavičku a ona se dívala do země. ,,Tak?" začala jsem opatrně a koukla jsem se na ni. ,,Ty, já, Shin, Nagi a jedna holka...myslím, že Mei, jsme se jako malí pořád scházeli. Byli jsme si blízcí...Já jsem seděla u stromu opodál a ty jsi stála úplně nakraji. O něčem jsme si povídaly a najednou tam přiběhli kluci, nechtěně do tebe strčili a potom jsi spadla z útesu. Slyšela jsem, že jsi to přežila, ale tvý rodiče se i s tebou odstěhovali. Shin a Nagi se pohádali a pak už jsme se nestýkali nikdy, když jsem někoho z nich někde viděla rychle utekl. No a až teď jsme se o tobě dozvěděli." řekla a podívala se na mně ,,Jsem tak ráda, že té vidím a jsi v pořádku." řekla a objala mně. Brečela. Pak jsme si ještě povídali o různých věcech, konečně jsem měla pocit, že mám pravou kamarádku.
Doma
Sedla jsem si na sedačku a uviděla jsem na ní lísteček od Ashe Ahoj Naomi, já a Mia jsme nahoře v pokojích. Nechoď za náma. A asi nepůjdu pár dní do školy, protože...Yumi umřela. V pokoji máš překvapení, od Yumi než zemřela. Ash. Překvapeně jsem hleděla na papírek, po chvíli zíraní na papírek jsem vyběhla nahoru po schodech a otevřela jsem dveře do svého pokoje. Tohle jsem vážně nečekala...Tak tohle je překvapení? Tohle jsem fakt nečekala, proč je to vlastně překvapení pro mně? přemýšlela jsem a koukala jsem se na postel kde seděla červenovlasá malá holka. ,,Ahoj já jsem Mei Miko, asi si mně už nepamatuješ, že Naomi?" usmála se červenovláska. Koukala jsem na ní jako na mimozemšťana. Protřela jsem si oči, abych se ujistila, že to není jen můj další sen. Nebyl. ,,Eh...ahoj Mei...já...ty bydlíš u nás?" vykoktala jsem a ona se jen rozesmála. ,,Ne" řekla a vstala ,,jen jsem ti chtěla říct, že už znáš celou naši partu" mrkla na mně a odešla z domu. Nechápala jsem to a tak jsem se radši vydala do říše snů.
Ráno
Probudila jsem se ještě ve školním oblečení a tak jsem se nemusela převlékat. Rychle jsem se učesala a nasnídala. Vyběhla jsem ven z domu a mířila jsem do školy.
Sedla jsem si do lavice a koukala jsem se z okna, chtěla jsem si nachystat věci na hodinu a tak jsem se koukla pod lavici. Jenže moje taška tam nebyla. Vždyť já ji mám doma!!! vzpomněla jsem si a rychle jsem vyrazila ke dveřím, ale do někoho jsem vrazila. Shin, jak nečekané. Povzdechla jsem si, protože jsem věděla, že teď už se domů nedostanu. Otočila jsem se a vyrazila jsem ke svému místu. ,,Ahoj" usmál se Shin a já jsem se falešně usmála, alespoň jsem se o to pokusila. ,,Co je?" zeptal se a já jen ukázala na místo, kde jsem vždy mívala tašku. Pokýval hlavou, chtěla jsem mu říct, jestli by mi neřekl něco o Mei, ale neměla jsem sílu ani na to zvednout ruku. Mei...celá naše parta? To jako já, ona, Hikari, Nagi a Shin? Vážně je znám tak dlouho...nebo si mně jen spletli? hlavou se mi honily tyto otázky. Najednou do mně někdo silně strčil do předu, až jsem se rozplácla na lavici, vůbec jsem to nečekala. Koukla jsem na učitelku stojící přede mnou a až teď jsem si uvědomila, že je hodina. ,,Em...paní učitelko omlouvám se zapomněla jsem si celou matematiku." ona se na mně podívala a poslala mně za dveře. Povzdechla jsem si a prošla jsem uličkou žáků a vyšla jsem na chodbu, za sebou jsem nezapomněla zavřít. Opřela jsem se o stěnu naproti naší třídy a koukala jsem na dveře, jako by se na nich měla objevit má taška s učením. Najednou mi někdo poklepal na rameno, otočila jsem hlavu na hnědovláska stojícího vedle mně ,,Tebe jsem tu ještě neviděl." zasmál se a opřel se o stěnu vedle mně. ,,Tak si pořiď brýle." řekla jsem neutrálně a posunula jsem se od něj dál. Přes otevřené okno na chodbě na nás vál studený zimní vítr. Přišla jsem ke dveřím a sáhla jsem na kliku ,,Jseš drzá nemyslíš?" dostal ze sebe konečně něco ten kluk. ,,Já si to nemyslím." řekla jsem potichu a usmála se ,,Já to vím" koukla jsem na něj naposledy a vešla jsem do třídy.
