Pomalu jsem se koukla na Shina. Nevěděla jsem o co mu jde a ani jsem to vědět nechtěla. ,,O co ti jde?! Pusť mně sakra!!!" zařvala jsem a snažila jsem se ho odstrčit. Nešlo to. Co si o sobě myslí?! řvala jsem na něj v mysli. Objal mně. Přestala jsem a on mně konečně pustil, dala jsem mu facku. ,,Co si sakra myslíš že děláš?!" zařvala jsem a odešla jsem do školy. Shin šel samozřejmě za mnou. ,,Naomi?" zeptal se smutně. ,,Ne, nic nechci slyšet...A aby bylo jasno, někomu to řekneš a nedožiješ se dalšího rána" otočila jsem se na něj a falešně jsem se usmála. Jinak jsme už celou cestu ani jeden nepromluvili.
Ve škole
Procpala jsem se ke skříňce a odložila jsem si tam věci. Nechápu proč se tu všichni cpou, když školu stejně nesnášejí. přemýšlela jsem nad inteligencí některých lidí. Vešla jsem do třídy a ignorovala jsem lidi kolem sebe, až do chvíle kdy mi někdo poklepal na rameno. ,,Nechceš se mnou dneska jít do kavárny?" zeptala se modrovláska stojící vedle mně. ,,Hm" zabručela jsem, neměla jsem náladu se s ní vybavovat. ,,Budu tě čekat po škole" usmála se a já jsem se dále věnovala své činnosti, koukání z okna. Až po chvíli mi došlo, co modrovláska řekla. A kdo jako řekl, že s ní někam jdu?! zvedla jsem se a zamířila jsem k modrovlásce, než jsem k ní došla, tak se u ní během sekundy udělal velký chumel různých lidí. No tak tam fakt nejdu. pomyslela jsem si a otočila jsem se zpátky ke svému místu, k mému neštěstí jsem nabourala do Shina. ,,Ahoj, dlouho jsme se neviděli." pousmál se Shin a vzal mě rukou kolem ramen. Zatnula jsem ruce v pěst a hlavu jsem sklonila k zemi. ,,Tak ta facka ráno ti nestačila?" zeptala jsem se naštvaně a on si mně přitáhl blíž. ,,To víš, že ne." pošeptal mi do ucha. V tu chvíli bych ho skopala a vyhodila z okna, jenže zazvonilo, on mně pustil a odešel ke svému místu. Taky jsem si odešla sednout a koukala jsem se na učitelku. Vyučování bylo celkem normální, až na to, že jsem byla unavená a tak jsem se trochu prospala. Jenže to se učitelce nelíbilo, tak mně poslala před tabuli. Jasně, jaké učitelce by se líbilo, že spím v hodině. řekla jsem si a dostala jsem pětku z matiky.
Po škole
Vyšla jsem ze školy a uviděla jsem mávající Hikari. Pomalu jsem k ní přišla a ona mně hned táhla přes půlku města do jedné kavárny. Když jsme konečně došly do kavárny, sedly jsme si na volné židle k bílému stolu a Hikari do mně něco kecala. Po pěti minutách k nám přišli nějací kluci s tím, že je to jejich místo. Až teď jsem si všimla že tu mají rozpité pití. Hikari se zvedla a chtěla je pustit, ale já jsem jí stáhla zase na místo a koukla jsem se na ně. ,,Smůla, ale když je to vaše místo měli jste tu sedět." řekla jsem nezaujatě a ukázala Hikari, že do mně zase může kecat. Jeden z těch kluků mi otočil hlavu na něj a podřepl si ke mně. Měl hnědé vlasy a hnědé oči. ,,Vypadá to, že dnešní mládež nemá ke starším respekt." usmál se já jsem sundala jeho ruku z mojí hlavy. ,,Říká stejně starý kluk." otočila jsem se zase na Hikari a přišla k nám nějaká číšnice. ,,Prosím sedněte si znervozňujete ostatní hosty." řekla a ukázala na židle vedle nás. Kluci neváhali a hned si k nám přisedli. ,,Jak se jmenuješ?" zeptal se mně a já ho úspěšně ignorovala celých dvacet minut. Nakonec mně donutil tak, že mi málem vylil pití do klína. ,,No dobře jsem Naomi a nech mně konečně bejt." falešně jsem se usmála a otočila jsem se na druhou stranu. ,,Já jsem Izanagi, ale říkej mi Nagi." řekl a zase mi otočil hlavu, abych na něj viděla. ,,Už jdu." řekla jsem Hikari která se ohromě bavila. Postavila jsem se a chtěla jsem vyjít, ale Nagi mně nepustil, pěkně blbá situace, když nemám jinak kudy odejít. ,,Ehm...pustíš mně?" zkusila jsem to po dobrém. ,,Ne" usmál se, ale mně bylo upřímně jedno jestli mu dám jednu pěstí a odejdu nebo jenom odejdu. Pěstí jsem ho chtěla praštit do břicha, ale on mojí ruku chytnul a přitáhl si mně k sobě. Seděla jsem mu na klíně a on se jen vítězně usklíbl. Chtěla jsem se zvednout, ale nenechal mně. ,, Pusť mě." naštvala jsem se a snažila jsem se zvednout. ,,Možná, když mi splníš přání." pošeptal mi do ucha.
,,No dobře." povzdechla jsem si a on mně konečně pustil. Odešla jsem ven z kavárny. On šel za mnou. Připomíná mi Shina. Počkat proč na něj teď myslím? Sakra, Naomi vzpamatuj se! nadávala jsem si v duchu. Byla jsem tak zaneprázdněna nadáváním, že jsem si nevšimla, jak mně Nagi drží za ruku a je vedle mně. Rychle jsem si svoji ruku uvolnila a sedla jsem si na nejbližší lavičku. On si taky sedl.
,,Co máš za přání?" zeptala jsem se, když jsem si vzpomněla na to, jak mně nechtěl pustit z kavárny. ,,Hm...zajdeme někam zítra?" usmál se a já jsem kývla hlavou, na znamení ANO. Pak jš si povídali o různých věcech.
Po hodině
Už jsme si povídali dlouho a já jsem pocítila únavu. ,,Já už půjdu domů, měj se." řekla jsem a pomalu jsem odcházela. ,,Ahoj!" slyšela jsem za sebou a usmála jsem se.
Doma
Přecházela jsem zahradu a viděla jsem rožnuté světlo Asi je Ash a Mia doma. Pomyslela jsem si a otevřela jsem vchodové dveře a vyzula jsem si tenisky. Šla jsem do obýváku, kde se svítilo. Nebyl tam Ash ani Mia, byl tam Shin. Měl sklopenou hlavu, takže jsem mu neviděla do obličeje.
,,A-Ahoj" zakoktala jsem.
,,Kde si byla?" zeptal se docela naštvaně. ,,No v kavárně s Hikari a Nagim." špitla jsem docela nejistě. On se na mně podíval smrtícím pohledem. Hlasitě jsem polkla. Zvedl se a šel ke mně. Postupovala jsem dozadu, než jsem narazila na zeď. Shin mi dal ruce vedle hlavy. Dívala jsem se mu do očí a on mně taky. ,,Víš jak jsem provedl Hikari po škole" řekl vážně, až mi přejel mráz po zádech. ,,N-No?" zeptala jsem se nejistě. ,,Slíbila jsi mi přání. Přeju si, aby si se s Nagim už nestýkala. Nikdy." řekl a odešel z mého domu. Počkat...jak se sem vlastně dostal?! Asi ho Ash pustil. Každopádně co budu dělat. Oboum dlužím přání. Jeden si přál, ať s ním jdu ven a druhý ať s ním ven nejdu. Co budu dělat?
Donutila jsem se k napsání další kapitoly ^^. Jinak moc děkuju za komentáře a vote :3.
+ na obrázku - Shin
