Ráno
Stála jsem tam jako opařená. Nemohla jsemhnout ani jedním svalem. Po pár minutách jsem si sedla na sedačku a vytáhla jsem si mobil. Přišla mi SMS. Ahoj Naomi, doufám, že se rozhodneš správně. Shin. Přečetla jsem to ještě dvakrát, než mi došel význam. Zvedla jsem se a šla jsem se najíst. Co budu dělat? Co si myslí?! Co mám říct Nagimu? Mám poslechnout Shina nebo Nagiho? Odkud se vlastně znají? v hlavě jsem měla plno otázek a ani na jednu jsem neznala odpověď. Měla jsem ještě pár hodin na to, abych si pořádně promyslela co budu dělat. Šla jsem do pokoje, vzala jsem si notebook a začala jsem se koukat na anime. Doufala jsem, že mi anime pomůže najít řešení. Zní to šíleně, ale já jsem neměla jinou možnost.
Po dvou hodinách
Protáhla jsem se a šla jsem se kouknout do kuchyně. ,,Ahoj Naomi." pozdravili Ash a Mia unisono. ,,Ahoj" usmála jsem se a sedla jsem si na židli. Hleděla jsem do stolu, jaky bych na něm měla být odpověď. ,,Co se děje?" zeptal se Ash ,,No vlastně musím učinit těžké rozhodnutí." rozesmála jsem se. Pak jsme si povídali jak se měl Ash ve škole a takové věci. Začalo se připozdívat a Mia už spala, já s Ashem jsme seděli na podlaze v obýváku a povídali jsme si. Vstala jsem s tím, že mu ukážu rodinné album. Došla jsem k dřevěné poličce a vytáhla jsem velkou, tlustou, fialovou knížku. Sedla jsem si zase na zem a otevřela jsem album, vypadl z něho papírek s telefoním číslem a adresou, bylo tam i nějaké jméno. Rychle jsem papírek zmuchlala a strčila ho do kapsy, aby ho Ash neviděl. Potom jsme si prohlíželi album, několikrát jsme dostali i záchvat smíchu. Po dlouhé době jsem vrátila album zpátky a zalezla jsem do pokoje. Vzala jsem si mobil a vytočila jsem na něm číslo z papírku, dlouho to vytáčelo, ale nakonec to zvedl nějaký kluk.
,,Ahoj Naomi" ozvalo se
,,Jak znáš moje jméno?"
,,Jsi moje mladší sestřička tak snad vím jak se jmenuješ, ne?"
,,C-Co?!"
,,Jsem Kuro Risa. Je mi 25 a ty jsi má mladší sestra." Už jsem to nevydržela a hovor jsem ukončila. Svalila jsem se na zem a šokovaně jsem se koukala před sebe. Po pár minutách jsem se zvedla a vytočila další číslo, tentokrát to bylo číslo od Shina.
,,Ahoj, co potřebuješ?"
,,Ahoj, J-já vlastně....nic"
,,Tak proč voláš?"
,,Já ani nevím."
,,Aha. Chceš abych k tobě šel přespat?"
,,No to víš, že jo nechám si doma spát úchyla."
,,Ale notáááák."
,,Zmlkni."
,,Tak to polož."
,,Zabiju tě" s těmito slovy jsem položila hovor a šla jsem spát, zítra mně čekal náročný den.
Vypla jsem budík a protáhla jsem se. 7:30. Zvedla jsem se z postele a oblékla jsem si školní uniformu. Počkat kolik, že to bylo? přišla jsem znovu k budíku a protřela jsem si oči. ,,Jo, sakra já už musím do školy!!!" křikla jsem na celý dům a okamžitě jsem popadla tašku, dala jsem si ji přes rameno a rychle jsem v kuchyni vzala koláč. Vyběhla jsem z domu a běžela jsem ke škole. Cestou jsem viděla Nagiho a Hikari jak spolu kecali, takže jsem byla donucena přeběhnout velkým trnitým křákem. Takže jsem měla trochu potrhané silonky, no dobře byli úplně roztrhnuté, ale to jsem neměla čas řešit. Vběhla jsem do školy a okamžitě jsem přiběhla ke skříňce. Byl tam na ní nalepený vzkaz od Shina. Ahoj zlatíčko, co měl znamenat ten telefonát včera? No, dneska u tebe přespím :* Shin. Přečetla jsem to ještě jednou, naštvaným, rychlím krokem do třídy. Rozrazila jsem dveře a rychlostí blesku jsem doběhla k Shinovi. Byl tu jen on, protože bylo 7:10, ano zjistila jsem, že budík fungoval špatně. Poklepala jsem mu na rameno a on se otočil. ,,Si ze mně děláš srandu?! Já nejsem žádné zlatíčko, kámo! A rozhodně u mně nespíš!" křikla jsem na něj a on se postavil. Přitiskl si mně k sobě ,,Ale notak Naomi-chan nebuď zlá. A mimochodem dneska u tebe spím, ať chceš nebo ne." pošeptal mi do ucha a usmál se, sedl si na místo a koukal z okna. Koukala jsem na něj tak vražedně, že kdyby se otočil a kouknul mi do očí, možná by i zemřel. Tohle jsem dělala asi 10 minut pak jsem to vzdala a šla jsem si sednout na místo. Mezitím se třída začala plnit a já si zase připadala jako v zoo. Když začala hodina přestala jsem poslouchat výklad o Americe a místo toho jsem se koukala z okna. Člověk by nevěřil, jak zajímavé jsou žaluzie, když se nudíte. Po pár minutách mně učitelka vyzvala k tabuli. Zeptala se mně v jakém časovém pásmu je Amerika, řekla ať to jdu napsat na tabuli. Na tabuli jsem napsala obojživelníci. Ano, trochu jsem zapomněla, že je zeměpis. Dostala jsem nečekaně pětku a mohla jsem se zase věnovat žaluziím. Někdo mi poklepal na rameno, otočila jsem se a uviděla jsem tlemícího se Shina. Otočila oči v sloup a nezaujatě jsem se na něj koukla. Ukazoval mi, ať mu podám ruku, nudila jsem se, tak jsem mu ji podala. On chytil moji ruku a políbil ji. Okamžitě jsem zrudla a druhou rukou jsem mu dala velkou facku, po celé třídě se ozval zvuk, jak to plesklo. ,,Naomi Risa! Běž s Shinem ihned na ošetřovnu!" naštvala se učitelka a já jsem vstala ze židle, pobídla jsem Shina, ať jde za mnou. Po chodbě jsem šla pomalu a nakonec jsem si sedla na okno, Shin na mně koukl nechápavým pohledem. Jen jsem se usmála a vzpomněla jsem si na včerejšek, po zádech mi přejel mráz. ,,Jak se znáte s Nagim?" zeptala jsem se a ani mi nedošlo co jsem to. Rychle jsem si zakryla pusu rukama a do očí se mi nahrnuly slzy. Začala jsem se ho bát, on sklopil hlavu a usmál se. Sedl si vedle mně a koukal do země. ,,S Izanagim se známe už od dětství, je to můj-" Shin to nestihl doříct, protože k nám přišel učitel.
Další kapitola ^^. Omlouvám se že moc napíšu o.O mám školu a učení a to asi znáte :/
