SPOJENÍ S LESEM✔ [PROBÍHÁ OPRAVA]

Kapitola 10.

Já: Cože jste?!
Peter: Tvůj táta.
Já: Mami?
Mamka: On lže, nevěř mu!
Peter: Proč bych ti lhal Avril?
Mamka: Nech jí být, celých 16náct let si se o ní nezajímal.
Peter: Ne, to ty jsi mě k ní nechtěla pustit. Myslela jsi si, že když s ní nebudu v kontaktu nic se nestane. Ale stalo se. A ty teď nevíš co s tím.
Já: Vy jste vážně můj táta?
Mamka: Ne není! Vymýšlí si.

V tom momentu jsem něco ucítila. Jakoby nějakou vzpomínku. Tohohle chlapa jsem někde viděla. Vybavilo se mi to. Já stojím u dveří a on se se mnou loučí. Objímá mě, ale mamka mě vytrhává z objetí a odnáší mě pryč. Já brečím. Strašně moc. Je to můj táta.

Já: Tati!
Přiběhnu k němu a obejmu ho. Mamka mě chce zase vytrhnout z objetí, ale Peter mě schovává za sebe.

Peter: Ne tentokrát už ne. Je to i moje dcera a potřebuje mě.
Mamka: Jak myslíš, ať si Avril sama vybere s kým chce být.

To byla těžká otázka. Mamku mám strašně moc ráda, ale to co udělala jí už asi nedokážu odpustit. Na druhou stranu Petera vůbec neznám, ale cítím se s ním v bezpečí. Vybavují se mi všechny vzpomínky na to co jsme spolu dělali. Jak mě učil chodit.

Mamka lhala. Peter se o mě zajímal to ona to přede mnou všechno tajila.

Já: Já chci zůstat s Peterem.
Mamka: Jak chceš, já odjíždím, už mě nikdy neuvidíš. Nesnáším tě. Měla jsem jít radši na potrat.

Pak šla ke mě a chtěla mi dát facku. Do toho se vložil ten kluk co tam stál. Ryan. Stoupnul si přede mě.

Ryan: Nechte ji být.
Mamka: Ty se do toho vůbec nepleť.
Peter: Ty se do toho nepleť. Je to i moje dcera a ty s ní takhle mluvit nebudeš.

To už se mamka vysloveně vytočila. Šla do ložnice a vzala si tašky. Takže ona už měla sbaleno? To chtěla jako odejít sama od sebe?

Mamka: Nazdar všichni

Práskla za sebou dveřmi. Já se sesunula na zem. Omdlela jsem. Probudila jsem se u sebe v posteli. Na kraji seděl Peter a držel mě za ruku.

Peter: Jsi v pořádku?
Já: Jo, asi jo. Co se stalo?
Peter: Tvoje matka odjela. Nechtěl jsem aby odjela, chtěl jsem tě jenom vidět.
Já: Vy za to nemůžete. Už předtím jsem se s ní pohádala. Řekla mi že mě nechtěla, že jsem byla omyl.
Peter: Avril, prosím, tykej mi. A ne, ty jsi nebyla omyl. Ona tě nechtěla až potom, co jsem jí řekl co jsem zač. Já jí zakázal jít na potrat. Po tom co jsi se narodila jsem vás chodil navštěvovat. Tvojí matce ale potom ruplo v bedně a vyhodila mě. Několikrát jsem jí volal, ale nebrala to. Pak jsem si našel svou ženu, která měla z předešlého manželství Ryana. Tu ale potkalo neštěstí. Měla autonehodu a nepřežila to.
Já: To mě moc mrzí.
Peter: Potom mi došlo, že už ti bude 16náct, a že se u tebe začnou prokazovat magické schopnosti, tak jsem se na tebe chtěl jet podívat. A Ryan chtěl se mnou. On je také jeden z nás. Je listopad.
Já: Aha to je zajímavé. A co teď se mnou bude?
Peter: Pokud mi to dovolíš, rád bych se o tebe staral. S Ryanem bychom se přestěhovali do baráku a bydleli bychom tu s tebou. Co říkáš?
Já: To je skvělý nápad.
Peter: Dobře, zítra tedy pojedeme k nám pro naše věci. A jinak říkej mi Petere. Nebo jestli chceš tati, ale víc se mi líbí Petere.
Já: Dobře, Petere.

Pak se usmál a odešel. Já ležela a přemýšlela. Jsem tak ráda, že mám Petera. On mi se vším pomůže. A dokonce mám teď i staršího bratra.
Najednou se otevřelo okno a dovnitř skočil Chriss.

Chriss: Kde má tvoje máma auto?
Já: Pryč. Odjela.
Chriss: A kdo se o tebe teď bude starat?
Já: Táta.
Chriss: Kdo je tvůj táta?

V tu chvíli se otevřely dveře. V nich stál Peter a Ryan.

Já: Tohle je má nová rodina.

Chriss to ale si neslyšel, protože si padl kolem ramen s Ryanem.