SPOJENÍ S LESEM✔ [PROBÍHÁ OPRAVA]

Kapitola 15.

Doběhla jsem zpět na místo odkud jsem i vybíhala. Ryan doběhl těsně za mnou.

Já: První!!
Ryan: V běhání si vážně dobrá. Ale musím tě o něco požádat. V nejbližší době se tomuto lesu vyhýbej.
Já: A proč?
Ryan: Jsou tu lovci.
Já: Já vím.
Ryan: Cože?! Jakto?!

Najednou jsme oba uslyšeli výstřel ze zbraně. Koukli jsme na sebe. Ryan najednou zašeptal.

Ryan: Až řeknu tři. Raz, dva,..

Najednou se ozvala další rána. Tentokrát blíž. Vyletělo z lesa hejno vran a křičelo.

Vrány: Utíkejte, jsou blízko.

Na nic jsem nečekala. Rozeběhla jsem se. Ale neběžela jsem moc dlouho. Ryan mě srazil k zemi a chytl mě za ruku.

Já: Co to děláš?!
Ryan: Neviditelné kouzlo.

A opravdu. Přímo před nás přiběhla ta žena, co jsem potkala ve škole a neviděla nás. Něco hledala. Konkrétně nás.

Moje srdce bušilo, že jsem ho cítila až někde v krku. Ta žena zvedla telefon a vyťukala do něho něco. Pak si ho dala k uchu. Někdo v tom telefonu jí oslovil Kate. Tak se asi teda jmenuje.

Kate: Zase mi utekla. Je nějaká rychlá. Neboj najdu jí. Nechápu to. Měla by v sobě mít tu látku, která by jí měla zpomalit. Dobře, pro dnešek končím, ale do tohohle lesa budu chodit častěji.

Pak zavěsila, otočila se a odešla. Já pomalu začala pravidelně dýchat. Pustila jsem Ryanovu ruku a nezmohla se na slovo.

Ryan: Pojď musíme domů.

Na to jsem jenom přikývla. Doma jsem šla do pokoje. Sedla jsem si na postel a koukala do zdi. Na víc jsem se nezmohla. Byla jsem úplně zaskočená. Najednou se rozletěly dveře a přiběhl ke mně Peter.

Peter: Jsi v pořádku zlato? Nestalo se ti nic?
Já: Všechno je v pořádku, jen jsem trochu vystrašená.
Peter: Potřebuješ něco?
Já: Můžu být chvíli sama?
Peter: Jistě.

Pak odešel. Ale chvíli na to přišel Ryan.

Já: Ryane, prosím, chci být teď sama.
Ryan: Počkej. Chci se ti omluvit za to, že jsem s tebou dneska šel do toho lesa. Kdybych neudělal ten trénink nic by se nestalo.
Já: Vědí to.
Ryan: Co ví?
Já: Kdo je první z 12nácti.
Ryan: Můžu mít ještě jednu otázku?
Já: Ano.
Ryan: Jak to všechno víš?

Vyprávěla jsem mu o dnešku. Jak Celesta zmizela. Jak jsem tu Kate potkala ve škole. Pak Ryan odešel a nechal mě být. Potřebovala jsem být chvíli sama.

Lehla jsem si a usnula. Když jsem se vzbudila bylo 6 hodin odpoledne. Sedla jsem si a zjistila, že na mé posteli sedí Chriss.

Já: Co tady děláš?
Chriss: Ty už jsi vzhůru? Přišel jsem za tebou, ale Ryan řekl, že ti není moc dobře. Já ale stejně chtěl být s tebou.
Já: To je od tebe moc hezké.

Zvedla jsem se a dala mu pusu na tvář. Ví o tom co se stalo odpoledne v lese? Nevím, ale jestli ne, je to jedině dobře. Nechci, aby se mu něco stalo.

Chriss: Nepůjdeme se projít? Třeba do lesa?

Aha. Je mi to jasný. Neví o tom.

Já: Dneska bych radši zůstala doma, nevadí?
Chriss: Ne vůbec ne.

Pak chtěl odejít. A já ho nechala. Pořád jsem byla otřesená. Ta Kate mi někoho strašně připomínala. Ale to je teď jedno. Bojím se. Bojím se o nás. Jak vůbec přišli na to, že Celesta je jednou z 12nácti?

No jo, Celesta. Kde teď asi je? Od té příhody ve škole jsem jí neviděla. Asi bych to měla Peterovi říct. Jo to bude asi nejlepší. Sešla jsem dolů do přízemí, kde seděl.

Bernie si hrál u jeho nohou. Naproti mě seděl Ryan a všimnul si mě jako první.

Ryan: Co se děje?

Pak se na mě otočil i Peter.

Peter: Avril?
Já: Musím vám něco říct.
Peter: Je to důležité?
Já: Ano. A dost. Oni vědí kdo je první z 12nácti. Nevím jak ale vědí to. A jdou po ní. Dneska v tom lese. Kate říkala, že jí zase utekla. Ale v tu dobu jsme v lese byli my s Ryanem. Takže Celesta musí být někde tam venku.

Pak jsem se rozbrečela. Jak se mohlo všechno tak rychle pokazit? Vždyť bylo všechno perfektní.

Peter: A o kom vědí?
Já: O Celestě.
Peter: Tak to je zlý. Prosímtě musíš se od ní držet dál.
Já: Proč? Co když se jí něco stane?
Peter: Hlavní je aby se nedozvěděli o tobě.
Já: Dobře, jak chceš.
Peter: Je to pro tvoje dobro a ty to víš.
Pak jsem odešla zpět do pokoje. Neměla jsem vůbec na nic náladu. Bernie šel za mnou. Vždycky si lehne ke mně na postel. Tráví se mnou hodně času. Furt jsem měla v mysli Katiina slova. A až jí najdu zabiju jí. O co jim jde? Co jsme jim my udělali? Rozhodla jsem se, že si půjdu udělat čaj. Dělám si ho hlavně, když potřebuju přemýšlet. Když byl čaj hotový šla jsem k oknu. Miluju se jen tak dívat z okna. Je to hrozně uklidňující. Najednou se mi před obličej vynořil jiný.
Já: Panebože!! Ty jsi mě vystrašil! Co tu děláš Robbie?
Robbie: Nevím. Třeba se zeptat jak se máš?
Já: No jasně, co potřebuješ?
Robbie: No dobře. Nevíš, kam zmizela Celesta? Od té doby co omdlela jí nikdo neviděl.
Já: Nevím, ale dělá mi to statosti.
Robbie: Dobře :) Tak já už zase poběžím. Jinak mohla by jsi vyřídit něco Chanel?
Já: No jasně.
Robbie: No dobře. Řekni jí, ať jde ve 4 hodiny do lesa.
Sakra. Robbie o těch lovcích taky neví.
Já: Já bych jí do lesa nezvala. Nemá ho moc ráda. Šla bych s ní někam do kavárny.
Robbie: Dobře, tak jí vyřiď, ať přijde do té kavárny, kde jsme se poprvé uviděli.
Já: Jasně, vyřídím jí to.
Pak Robbie odešel. Já už se šla potom jen vysprchovat a lehnout. Nemohla jsem ale usnout, protože jsem všude viděla Kate. Kate jak mě chce zabít.

Další díl :)) Děkuju moc za krásné ohlasy <3 ani nevíte jakou radost mi to dělá :) Kdybyste meli nejake napady klidne mi je napiste. :)