SPOJENÍ S LESEM✔ [PROBÍHÁ OPRAVA]

Kapitola 13.

Líbali jsme se asi 2 minuty. Pak se Chriss odtáhl.

Chriss: Promiň, nechal jsem se trochu unést.
Já: Ne to je v pořádku.
Chriss: Vážně?
Já: Ano.

Tentokrát jsem políbila já jeho.

Chriss: Lásko, už budu muset jít. Zítra je přeci jen škola. Měl bych se jít trochu prospat.
Já: Jasně to je v pohodě.

Dal mi ještě pusu na rozloučenou a pak odešel. Já vypla film a šla spát. Konečně mi po dlouhé době bylo dobře.

Pohled Mika...

Odjedu na pár dní z města, aby Avril mohla přemýšlet. Jsem si na sto procent jistý, že za mnou přijde kvůli tomu pravidlu. Ale já jí ho jen tak prozradit nehodlám. Já vím, že jí milovat nesmím, ale to nejde. Lásce neporučíte. Neřeknete si do koho se chcete zamilovat. Prostě se to stane.
Teď Avril nebude schopná myslet na nic jiného než na mě. A ona až přijedu mi bude viset okolo krku.

Pohled Avril...

Ráno jsem se vzbudila a nebyla jsem vůbec ospalá. Oblékla jsem se a šla dolů na snídani. Pozdravila jsem se s Ryanem a dala najíst Berniemu.

Potom už jsem si šla jen vyčistit zuby.
Pak jsem vyšla před barák. Konečně po sto letech dveřma. Stál tam Chriss. Už na mě čekal.

Já: Čauky.
Chriss: Ahoj krásko.
Políbili jsme se na uvítanou. Pak jsme se chytli za ruce a vyrazili ke škole. Před školou jsme se rozloučili a já šla do třídy. Holky už tam byly a povídaly si.

Já: Ahoj holky.

Měla jsem extrémně dobrou náladu jako už dlouho ne. Holky si toho asi všimly.

Chanel: No ne Avril, kde si vzala tu dobrou náladu?
June: Ano, pochlub se.

Nevím jestli jsem holkám chtěla všechno říct. Nevím jestli jsem na to byla připravená.

Já: Nemohly bychom si o tom promluvit až po škole?
Chanel: Jasně, mohly bychom zajít do nějaké kavárny.
June: To zní božsky.

Ve škole se nic moc nestalo. Ale na obědě to bylo zajímavé.

Chanel: A kde je Mike?
June: Říkal, že musí na pár dnů odjet z města.
Chanel: A kvůli čemu?
June: To neříkal.

Na Mika jsem od včerejška nemyslela. A hádejte co? Bylo mi mnohem líp. Rozhodla jsem se, že ho vymažu ze svého života.

Po škole jsme šly do takové malé, ale útulné kavárny.

Chanel: Tak Avril. Pochlub se. Proč máš dneska tak dobrou náladu?

Rozhodla jsem se, že holkám řeknu celou pravdu. I to s Mikem.

Já: No víte, já mám kluka.
June: Cože?!
Chanel: Ježíš, to je boží. A známe ho?
Já: Myslím že ano.
Chanel: Tak už nás nenapínej a vyklop to!!
Já: Dobře, je to Chriss.
Chanel: Páni to je hustý!!
June vypadala jakoby jí spadl veliký kámen ze srdce.
Já: June? Jsi v pohodě?
June: Jasně. Jen se mi ulevilo, že ho znám a není to nějaký blb.

Najednou se otevřely dveře kavárny a v nich stál Robbie. Zamávala jsem mu, ale on jako by byl úplně mimo. Koukal se někam za mě. Najednou se otočil a utekl pryč.

Chanel: Kdo to byl?
Já: Taky jeden z 12cti. Robbie.
Chanel: Byl hezkej. Proč tak najednou utekl?
Já: Nevím.

Vážně jsem nevěděla. Po hodině strávené příjemným povídáním jsem řekla holkám, že už musím domů.

Nakonec jsem si to rozmyslela a vynechala tu část s Mikem. Doma jsem si dala sprchu a umyla si vlasy. Oblékla jsem si oblečení na doma a šla dělat úkoly. Na postel jsem hodila sešit z češtiny a výtvarné historie, ale než jsem je stačila otevřít, do pokoje mi oknem skočil Robbie. Byl celý udýchaný.

Já: Robbie, co se děje?
Robbie: Jak se jmenuje?
Já: Kdo?
Robbie: Ta holka!?
Já: Jaká?
Robbie: Ta červenovlasá, jak s tebou dneska seděla v kavárně!
Já: Chanel.
Robbie: Jo, ano. Děkuju! Mám takové štěstí!.
Já: A co se stalo?
Robbie: Zamiloval jsem aniž by to bylo podle pravidla, ale zároveň ho neporušuju.
Já: Jaké pravidlo? O čem to mluvíš?
Robbie: Děkuju ti Avril.

Pak vyskočil ven. Co to mělo znamenat? Jaké pravidlo? Je to to samé jako myslel Mike?
Vyšla jsem na chodbu a šla o dva pokoje dál a zaklepala.

Já: Ryane, vím že jsi tam. Otevři!
Ryan: Co potřebuješ?
Já: Odpovědi.

Otevřel mi dveře a pustil mě dál. Sedla jsem si na postel.

Ryan: A na co potřebuješ odpovědi?
Já: Je nějaké pravidlo, podle kterého bych se měla nebo neměla zamilovat?
Vypadalo to, že jsem Ryana zaskočila.
Ryan: Kdo ti o tom řekl?
Já: Takže je?

No bezva. Jsem konečně šťastná s Chrissem a ono je nějaké pravidlo, které nás může rozdělit. Fakt pecka.

Ryan: Bylo by lepší, kdyby jsi o tom nevěděla. Ale když už o tom víš, řeknu ti to. Je takový seznam, kde jsou členové 12cti a mají k sobě už přiřazeného partnera. Nemusí s ním nic mít, ale když spolu ti dva nebudou bude jim udělen trest. Proto většinou jsou ti dva spolu.

Já: A já, já mám koho?
Ryan: To nevím. Tenhle seznam má u sebe Ross, což je Mikův táta. Jestli to chceš vědět musíš ho najít.
Já: Dobře.
Pak jsem se otočila k odchodu, ale pak jsem se vrátila obejmout Ryana.
Já: A děkuju.
Ryan: Za co?
Já: Že jsi tak skvělý bratr.
Ryan: Není zač.

Pak jsem se vrátila do svého pokoje. Bernie přišel za mnou. Traví tu se mnou teď hodně času. Chci vědět, kdo je napsaný u mého jména na tom seznamu. Ale nevím, jak mám Rosse najít.

Pohled Ryana...
Chtěl jsem jí říct, kdo je s ní napsaný. Ale tohle musí zjistit sama. Musí se snažit. Doufám, že se nebude snažit zjistit to co nejdřív. Nebylo by to pro ní dobrý. Nechci, aby se musela zamilovat z povinosti.

Pohled Avril...
Nebudu nikam spěchat. Je mi teprve 15náct. Budu si užívat života. Až teď mi došlo, že můj život je teď zase normální. Mám úžasnou rodinu, nádherného milujícího kluku a super kamarády. Konečně jsem zase šťastná.

Dalšííí kapitola :))) Děkuju strašně moc za 400 reads!! Teď už tu je zase skoro 500 reads!! To je neuvěřitelné!!!Je to úplně aaaa. Nevím co na to mám říct. Hrozně moc děkuju :))