SPOJENÍ S LESEM✔ [PROBÍHÁ OPRAVA]

Kapitola 11.

Chriss: Kámo, já tě tak dlouho neviděl.
Ryan: Já tebe taky ne!
Já: Vy se znáte?
Chriss: Už od malička. Potom se ale jeho rodina přestěhovala a my už se nevídali. A co tu vůbec děláš?
Ryan: Od teď tu bydlím.
Chriss: Co?
Já: Já ti to všechno vysvětlím. Petere tohle je Chriss.
Peter: Oh, ano já ho znám. Dávej na mou dceru pozor.
Já: Půjdeme se projít jo?
Peter: Jasně, ale do 7 doma.
Já: Dobře budu tu.

Nebyla jsem zvyklá na večerku. Mamce bylo vždycky jedno kdy a kde jsem.

S Chrissem jsme vyšli dveřmi a šli se projít do lesa. Vlastně už nikam jinam než do školy a do lesa nechodím.

Chriss: Takže, co se stalo?
Já: No prostě Peter přijel s Ryanem a moje máma se naštvala a odjela.
Chriss: A jak se Ryan dostal k Peterovi?
Já: Peter si vzal jeho mámu, která ho měla z předešlého manželství. Asi taky s členem 12cti. No a teď je to můj starší nevlastní brácha.
Chriss: Páni, o důvod víc chodit k vám domů.

Usmála jsem se. Mám Chrisse strašně moc ráda. Chytnul mě za ruku. A šli jsme dál ruku v ruce. Pak jsme si sedli na lavičku a koukali na západ slunce.
Opřela jsem si hlavu o Chrisse. A pak jsem usnula. Bylo toho na mě moc.

Byla jsem vyčerpaná. Rozeznala jsem jen jak mě Chriss zvedá a nese domů.
Doma mě vzal Ryan do náruče a odnesl do postele ke mně do pokoje.

Ryan: Dobrou sestřičko.
Já: Dobrou...

Ráno...

Peter: Avril? Je čas vstávat.
Já: Eh, co?
Peter: Je ráno. Jedeme k nám balit věci, pomatuješ?
Já: Jo jasně, dejte mi chvilku, jo? Musím se obléct.
Peter: Jasně, vůbec nepospíchej.
Jakmile se za ním zavřeli dveře otevřelo se okno a dovnitř skočil Robbie.
Já: Co tady děláš?!
Robbie: Kdo byl ten chlap?
Já: Ptala jsem se tě první. Co tady děláš?
Robbie: Přišel jsem se podívat. Chtěl jsem s tebou dneska někam zajít. Nechtěla by jsi?
Já: Dneska nemám čas.
Robbie: Ale notak Avril, ty víš že se mi líbíš. Nedáš mi aspoň šanci?
Já: Já dneska ale fakt nemůžu.
Robbie: Dobře nech to být. Kdo byl ten chlap? Přítel tví mámy?
Já: Ne, to je můj táta.
Robbie: Cože?
Pak se rozletěly dveře. V nich stál Ryan.
Ryan: Co tady děláš?
Přišel mi docela naštvaný.
Robbie: A heleme se koho tu tady máme. Ryan. Co tady ty děláš?
Ryan: Odteď tu bydlím, co ty?
Musela jsem se zasmát. Celkem dobře ho uzemnil.
Robbie: Fajn, když vám to přijde tak vtipné půjdu.
Ryan: Stůj Robbie. Ty víš, že nemůžeš.
Robbie jen přikývl. Pak se otočil a vyskočil oknem ven.
Já: Co nemůže?
Ryan: To je jedno. Radši o tom Peterovi říkat nebudu.
Já: Proč ne?
Ryan: Myslíš, že představa o tom, jak ke skoro 16cti leté holce do pokoje lezou kluci, by se mu líbila?
Já: To asi ne.
Ryan: Měl jsem ti jen říct, že za 15náct minut jedeme jo?
Já: Jo budu dole.

Protože venku už nebylo takové teplo vzala jsem si džíny a mikču. Na nohy obula černé vansky a mohli jsme jet.
Když jsem přišla před barák jenom jsem valila oči. Přede mnou stálo Porsche.

Já: To je tvoje auto?
Peter: Jasně, jsem šéf v bance. Můžu si to dovolit.

A mrknul na mě. Musela jsem se pro sebe pousmát.

Sedla jsem si dozadu a Ryan dopředu. Pak jsme vyjeli a jeli jsme asi půl hoďky, když jsme přijeli před jejich panelák.

Když jsme přišli do jejich bytu, zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Bylo to tu hrozně hezký. A najednou jsem slyšela sťastný výskot a jásot. Přiběhlo ke mně to nejroztomilejší stvoření. Bylo to malé štěnátko.

Já: Ahoj.
Pes: Kdo jsi?
Já: Jsem dcera tvého páníčka.
Pes: Aha, tak to tě budu mít rád. Jsem Bernie.
Já: Těší mě Bernie.

Pak jsem ho pohladila po hlavičce. Když jsem se otočila Peter i Ryan na mě divně koukali.

Já: Co je?
Peter: Co jsi to právě teď dělala?
Já: Mluvila jsem s ním? Je to jedna z mých schopností, víš?
Peter: Tak to je úžasné.
Ryan: To teda, budeš mi překládat to co mi říká.
Já: Jasně.
Balení nám šlo vcelku rychle. Asi za 2 hodiny jsme měli hotovo. Já jsem dostala na starost Bernieho. Dala jsem mu obojek a připla jsem ho na vodítka vzala do rukou dvě krabice s věcmi a šla do auta.

Když jsme měli všechno v autě jeli jsme zase zpět domů. Doma jsme vynesli krabice do pokojů. Ryan řekl, že pomoc nepotřebuje, tak jsem šla za Peterem.

Vzal si pokoj po mamce. Mamka. Co teď asi dělá? Nad tím jsem teď ale myslet nechtěla. Mám novou rodinu. To je teď můj zájem. Když jsem přišla do mamčina pokoje, který je teď už Peterův, viděla jsem ho, jak zkoumá nějaké fotky.
Já: Na co koukáš?
Peter: Na fotky. Jsi tady nádherná. Celá máma.

Přišla jsem k němu a objala ho.

Já: Děkuju.
Peter: Za co?
Já: Za to, že mi pomáháš.
Peter: Nemáš vůbec za co.

Na oběd jsme si objednali pizzu. Je náhoda, že mě i Ryanovi chutnala Hawai. Tu miluju. Pak jsem šla do pokoje. Tam jsem najela na blog ,,Mystery" a četla jsem si včerejší příspěvek.

Ahojte všichni,
dneska před Avrilin dům přijelo porsche. Kdopak to asi je? Ale dost o Avril. June se nějak sblížila s Mikem. Někde jsem slyšela, že si dali dokonce i pusu. Chanel se zatím stihla pohádat s Celestou, takže tyhle dvě budou asi nové rivalky. Btw, Celesta si prý omotala okolo prstu nového kluka. Kdo to je jsem ale ještě nezjistila, ale jakmile jo, hned to tady máte. To už bude všechno.

- vaše Mystery

Jak to všechno ví? Zase když jsem četla o Mikovi píchlo mě u srdce. A s June? Jasně přeju jí to. Nechápu jak mi mohl tak rychle pomotat hlavu. Skoro se neznáme, tak jak? Nechápu jak můžu být tak hloupá. Zase jsem začala moc přemýšlet. Potřebovala jsem ven. A rychle. Vyskočila jsem oknem a nechala se unášet. Vůbec jsem nevěděla kam běžím, ale jedno jsem věděla. Potřebuju zapomenout na Mika.

Tento díl byl o hodně delší než normálně, protože už jsme přesáhli hranici 200 reads!!! Děkuju moc všem kterým se ,,knížka" líbí. :)