Kher'aves - Deník Geardiela Moonhanda

Kniha která o mě zná víc než já

Už se v téhle cele probouzím potřetí, ale pokaždé stejně doufám, že se tentokrát probudím jinde, že tohle je jenom sen. Zatím to ale vypadá až moc opravdově. Abych se tak nenudil, nezbývá mi nic jiného, než číst ten deník. Navíc doufám, že se zas dozvím něco nového.

,,20 Sear - Dneska se stěhuju ke zbytku skupiny. Jako dobrodruzi bydlíme na kraji města, blízko k bráně. Máme jeden společný pokoj s Derekem a Leanem a hned vedle bydlí Nidiana a Leia. Konečně celá parta pohromadě! Jako ,,uvítání" dvojčata vymyslely, že mi zavážou oči a dotáhnou mě někam do Divočiny, kde uděláme oheň, najíme se a dobře se pobavíme a pak je ještě v noci povedu zpátky. Doufám, že to tam budu znát. Naštěstí mi první noc dají klid. Ale NESMÍM USNOUT PRVNÍ!!! To by se mi mohlo hodně vymstít.

21 Sear - Dneska ráno sem se probudil v rabářské síti nad ulicí. Drazí přátelé natáhli moje ,,lůžko" mezi domy a pověsili mě asi 4 metry nad rušnou cestu. Aspoň, že sem nedopadl jako dvojčata. Ty jsme dotáhli na náměstí, zamkli do pout a počmárali je jako elfky z divokého kmene. To ráno jsme je našli uprostřed obrovské vřavy. Všichni křičeli a nadávali a nikdo si nemyslel, že nejsou divoké. Asi to bude tím, že jsou opravdu hodně aktivní, nezpoutané a drzé. Dva stážní, co je hlídali jako první, dokonce docela velkou nakládačku. Zůstali ležet omráčení na zemi s pořádnýma modřinama na památku. Byl trochu problém přemluvit soudce ať je pustí, ale jakmile jsme mu řekli, že dvojčata zrovna nastoupily k dobrodruhům, nechali nás se smíchem odejít.Nejdřív mi přišlo divné, že jsme se nikdo neprobudily, ani já, ani dvojčata, ale potom co jsem zjistil, co bylo k pití včera večer, bylo mi to jasné. V tom čaji byl Duermis po kterém spí každý člověk jako zabitý. Každopádně jim to brzo vrátím. Tohle jenom tak nepřejdu.

Slunce už začalo zapadat, tak už mě připravujou na cestu a jdeme. Občas slyším řeku nebo zvířata, jednou nás dokonce napadl divočák, ale nakonec utekl jenom s pořezanou tlamou a nalomeným špičákem - Leina práce. Ale aspoň mám vzpomínku na tenhle den, bude to pěkný řetízek." prohmatám si krk a z pod košile vytáhnu několik řetízků. Zuby, kameny, šupiny, rohy a kosti. Asi nějaké trofeje a vzpomínky. Taky mám pár náramků z kůže a dalších suvenýrů. Přadtím sem to ani nevnímal, ale teď vím, že asi mají nějaký význam. Pokračuju dál: ,,Konečně jsme na místě. Je to paseka uprostřed lesa, noc je jasná a měsíc září jako bledá svíčka. Všechno má nádech modrého světla a tráva se stříbrně třpití rosou. Moc hezké místo, ale jak odtud domů vůbec nevím. Derek nesl jídlo a nakonec nebudeme ničit tak krásnou noc ohněm a radši budeme koukat na hvězdy. Konečně se uvolním a začnu si užívat čas s partou. Po jídle všichni ležíme a koukáme na nebe. Chvíli si povídáme, ale najednou vidím, že Derek a Leia už spí a Lean k tomu nema daleko. Ale Nidiana tu není. Ani nevím, kdy odešla. Je tichá jako duch a když chce neslyší ji ani zvířata v lese. Jako by se narodila jako lovec. S lukem střílí i poslepu podle sluchu. Najednou mě někdo chytí za nohu. Je to Nidiana. Lean už taky spí, tak se s Nid vytratíme. Vede mě lesem a vyhýbá se větvím jakoby zpaměti. Celou dobu mě táhne za ruku a nakonec zastaví na konci lesa. Výhled je nádherný. Naproti nám jsou modré hory, navrcholu pokryté sněhem. U nohou máme prudkou kamennou stěnu a dole je rovná paseka. Tráva se ve větru houpe jako vlny v moři. Když to vidím stisknu Nidianě ruku o něco silněji. Nevadí jí to, asi to ani nevnímá, jenom hledí do dálky. Pohled na nebe je úchvatný, hvězdy jsou všude kolem nádherně jasné. Vítr rozfoukal Nidianě vlasy a ty jí teď vlají do obličeje. Nevnímá to. Jenom kouká na výhled a mlčí. Najednou se na mě otočí a dívá se na mě, jakoby čekala co bude dám. ,Je to tu hezké' řeknu. Nic lepšího mě nenapadne. Sedneme si na kraj skály a začneme si povídat. Vlastně nemluvíme o ničem jenom se smějeme a ona mi vypráví co se stalo po cestě. Nejednou ale zvážní, podívá se přímo na mě a zeptá se:,Nechybí ti?'. ,Kdo?' odpovím. ,Vždyť výš, tvoji rodiče.' Najednou začnu koukat do země a po chvíli odpovím:,Docela jo. Hlavně je mi líto, že se máma nedožila mých dobrodružství. Ten den mi nedá spát. Pořád se mi zdá jak ji zabili.' podícám se zase na ni a ona soucitně kouká přímo na mě. ,A co táta? Toho si nepamatuješ?'. ,Ne, ani jedna vzpomínka. Ani nevím jak vypadal. Ztratil se když mi byly 2 roky.' Chvíli zas jenom sedíme a mlčíme. Najednou začne svítat. ,Měli bysme jít zpátky, než se ostatní vzbudí.' zvedneme se a jdeme přes les zpátky. Lehneme si do trávy k ostatním a usneme."

Když tohle dočtu, mám husí kůži. Začnu mít zase obavy. Stalo se mojim přátelům něco? Jsou tu taky? Snad jsou v pořádku. Doufám, že se to brzo dozvím.

,,22 Sear - Všichni už vstali, jenom Nidiana ještě vyspávala, když jsem vstával. Tentokrát už oheň rozdělali a snídaně voněla po celé pasece. ,Sice jsme usli, takže plán úplně nevyšel, ale neboj přes den zůstanem tady a zpátky nás povedes zas v noci. Přes den by to bylo moc lehké.' popichuje mě Leia. Zakázali mi chodit kolem a pořád mě někdo hlídá. Den uteče rychle a slunce se začíná střídat s měsícem. Sníme poslední jídlo které měl Derek v batohu a vyrážíme. Teda snad je to tudy domů. ,Doufám, že to zvládneš! Nerad se toulám po lese bez jídla.' řekne Derek. ,Zvládne to. A tobě trocha hladovění neuškodí.' ušklíbne se Nid. Podíváme se na sebe a ona se usměje. ,Tenhle plán byl super,...' řeknu ,... ale nebude to až tak těžké. Za prvé: Prošli jsme východní bránou (jenom tam je hlídka, která kontroluje odchody), za druhé: v nejbližším okolí města jsou divočáci jenom v jednom lese - v Armindiru. A výhled z paseky byl na Ariseu (jasná hvězda na západě), což znamená, že ven musíme tudy!' a ukážu na zapadající slunce. Naštěstí to nebyl podfuk a zachvíli jsme došli k potoku, který jsem slyšel i cestou tam. Najednou les zkončil a já viděl město kousek od nás.

Moc jsem o našem městě nemluvil tak aspoň stručně. Jmenuje se Nis Aren. Elfové nestaví moc měst, tohle je jedno z mála. Jinak žijí v malých osadách nebo rodiných palácích. Žije tady asi 20 000 elfů, lidí i jiných stvoření. Má jedno náměstí kde se pořádají popravy, ale i oslavy a hody. Ulice jsou čisté a domky malé, většinou dřevěné. Je tady hodně významných míst, takže se sem sjíždí obyvatelé z velkých dálek. Nejdůležitější je Radnice, škola kde si mladí elfové volí svou životní cestu, Soud a Aréna. Za chvíli nás čeká poslední test. Každý tým dobrodruhů musí splnit zkoušku v Aréně, aby dokázal, že trénink a studium stálo za to a že jako dobrodruhové budou dobře chránit zemi. Většinou to dopadá dobře, ale pár skupin dopadlo dost špatně a nikdo jim už nestil pomoct. Každý rok se zkoušky trochu mění. Jednou to bylo bludiště, kterým se museli proplést bez úhony (což byl trochu problém s vlky, sintahy, velkými pavouky a podobnými přáteli za zády), jindy měli donést z hořícího domu několik předmětů a jednou dokonce chytali draka. S draky je trochu problém. Nikdo neví jestli jsou dobromyslní nebo zlí. Někteří střeží města a pomáhají bezbraným osadám, ale jiní zabijí vše co se k nim přiblíží na dosah, nebo aspoň došleh plamenů. Někteří prahnou po penězích, jiní po moci nebo krvi a někdy se oběví ti kteří upřednostní druhé před svou velikostí. Nis Aren draka nemá a radši se jim vyhýbá, ale já doufám, že se jednou podívám do divokých dračích očí. Uvidíme co nám připraví zkouška."

Najdnou se otevřou dveře cely a postava za nimi zakřičí přes chodbu: ,,Tenhle už je vzhůru! Dejte mu vodu a kousek chleba." Konečně jídlo! Jenom co to slyším začnu cítit jak velký hlad jsem měl. Nikdy předtím jsem nebyl tak vděčný za kousek suchého, starého chleba. Ta osoba ve dveřích byl Gel'rhon. Takže tohle je jejich pevnost. Bezva, jsem ve vězení u vymřelé rasy. Jak?!? Jakto, že nejsou mrtví? Naopak, mají dost životní síly na stavbu vězení. Že by naše skupina našla tajnou pevnost Gel'rhonů a proto jsme tady? Musím rychle dočíst zbytek knihy, ať vím co dělat dál.

Tak tohle je konec 2. Kapitoly. Pokud máte nějaké otázky ohledně postav, míst, ras, událostí a tak napište koment a já odpovím pokud nepůjde o prozrazení dalšího děje. Díky za čtení. Mějte se ;)