Kher'aves - Deník Geardiela Moonhanda

Lov

25 Sear - Dneska máme všichni volno, protože co si budeme nalhávat, zabít hada co obléhal důl a placatil se tam dobrých 120 let, to chce nějaké ocenění! Nevím proč, ale nudím se, tak se ptám ostatních: ,,Nechcete jít něco dělat?" ,,Podle mě je zabití té bestie dost aktivity na celý týden. Minimálně!" řekla na to Leia a Derek s Leanem souhlasně zabručeli. ,,Já půjdu." vyskočila Nid ,,Stejně jsem chtěla trochu cvičit. Co třeba zajít jenom tak do lesa?" dodala potom nadšeně. ,,Sem pro! Doufám, že mezitím nepřirostete k postelím lenoši!" Řeknu s ironickým úsměvem.
Vezmu si meč, Nid luk, šípy a její nože, hroty a čepele. Vyrážíme ven kde je krásně. Jaro je v plném proudu a celé město je nádherně rozkvetlé. Za bránou se vydáme směrem na jih k lesu, v elfštině se jmenuje Ris An'Terami (doslova les Nelidských), který obývají stvoření která jsou napůl lidské, napůl zvířata. V lese je většinou klid, a Nelidští jsou většinou (až na vyjímky) velmi přátelští a ochotní. Když dojdeme na kraj lesa vydíme jeho krásu. Celý překypuje životem. Květiny jsou na paloucích nádherně rozkvetlé, stromům raší mladé listí a všechno se zelená a probouzí se. Vstoupíme do lesa a já se koukám nad hlavu do korun stromů. Ptáci tam pozpěvují a všude je vidět život. Jdeme lesem a Nidiana občas lukem střelí do kmenů nebo mezi větvemi a procvičuje přesnost. Nevím co trénuje, vždyť je úžasná. Šípy ve stromech nechává jako značky pro cestu zpět. Po chvíli dojdeme ke krásnému místu. Je to jezero. Malinké, ale voda je krásně průzračná. Vidíme ryby a na okrajích jsou na dně i raci. Nad celým jezerem se proplétají větve a na hladině kvetou lekníny. Vylezeme na strom u břehu a já se posadím na větev. Nidiana se přikrčená proplétá větvemi, jako pravá lovkyně. Elegantně a rychle míjí větve a ani vlasy si nezamotá, ani o větvičku nezavadí. Otočí se a pokyne na mě. Vydám se neohrabaně za ní. Když jsem skoro u ní podlomí se pode mnou větev a já začnu padat do vody pod náma. Nid mě chytí a směje se: ,,Je sice teplo, ale na koupání to není." ,,Chťel sem to aspoň zkusit." zasměju se taky. ,,Uvažuju o tom, že ti to umožním." pokračuje. Přitáhne mě k větvím a já se vytáhnu nahoru. Jako dobrodruh musí mít nějakou fyzičku, takže jí to nedělalo moc problémů. Sedneme si a nohy svěsíme dolů. ,,Díky." ,,Nemáš zač ty troubo! Ta větev byla suchá, nevšim sis?" nepřestáva Nid s pošťuchováním. ,,Promiň, že sem si to nenastudoval, měl sem to tušit když jdem do lesa." odpovím jí. Povídáme si dlouho a zase se dostaneme k tématu mojich rodičů. ,,Co víš o svojem tátovi???" ptala se mě. ,,Jmenoval se Andreas, taky to byl dobrodruh, ale ani nevím jestli kouzelník, válečník nebo někdo úplně jiný. Prý odešel do lesa a potom zmizel. Byly my dva roky. Máma o něm moc nemluvila a ani toho moc říct nestihla." ,,A máma?" ,,Tu zabily při Gel'rhonském povstání, byla léčitelka, starala se o nemocné a zraněné, dělala masti, čaje a tak. Jmenovala se Kasia." vydechl jsem smutně. ,,To je hezké. Kasia. Co si pamatuju tak se pořád usmívala. Byla pořád šťastná." usmála se na mě a oči se jí zaleskly. ,,Byla silná." dám jí za pravdu a chvíli jenom zíráme před sebe. Po chvíli Nid prolomí ticho: ,,Jdeme? Chci jít ještě trochu hlouběji do lesa." Zvedneme se a pokračujeme v cestě. Mluvíme o všem možném a najednou příjdeme do části lesa která vypadá úplně jinak, než ta živá jarní. Po zemi se líně valí mlha, stromy mají tmavé listí a květiny tady nerostou. Jenom trnité keře a nějaké tmavě černé kytky. Vypadají hezky, ale tomuhle místu nepřidávají na kráse, ale ponurosti. Nidiana se na mě koukne a já se nejistě podívám na její obličej. Strčí do mě a jdeme dál. Najednou se v mlze objeví nedokonale opracovaný kamenný kvádr. Vedle něj další a další. Kamenný kruh Nelidských. Jsou to dobří druidové. Přírodě rozumí skoro jako Lotarové(Lo Tar- doslova připoutáni ke stromům, ale lepší překlad je spjati s přírodou, lesem). Jdeme blíž a najednou vidíme siluetu muže s koňským tělem. Je to kentaur. Divně mu září oči. Jde blíž. Oči mu rudě svítí. Najednou oba stojíme v kruhu a mlha kolem nás zmizí, když ten Nelidský zatočí rukou. Stojí naproti mě a zavrčí: ,,Stojíš na posvátné půdě Nelidských troufalče! Živý neodejdeš!!!" Uhodí svou holí o zem a hůl začne obrůstat zelenými šlahouny. Na konci hole je lebka, když ji šlahouny omotají rozsvítí se ji oči stejně jako jejímu majiteli. Kentaur zvedne hůl a šlahouny ze země vytrhne. Holí ukáže na každý kámen v kruhu. Ty začnou taky zarůstat a já jsem v pasti. Rozhodnu se bojovat. Nemám na výběr. Pohnu prsty a na dlani mi vyšlehne plamen. Druid namíří hůl na mě. Když se mě začnou lijány zmocňovat a stahovat se kolem mojí hrudí propnu prsty na rukou a moje ruce, ramena, trup a hlava vzplanou. Když pouta povolí natáhnu se po šlahounech a přitáhnu hůl k sobě. V jedné ruce držím jeho holi, do druhé vytasím meč. Hůl zespod začíná hořet a kentaur se na mě rozběhne. Srazí mě, vezme si svoji hůl, ale spálí si kůži. Oči se mu zablýskají a on rozzuřeně zařve. Holí mě chce udeřit, ale já mu nastavím meč. Drobným pohybem ruky zapálím plot kolem nás. Jde vidět, že jeho zvířecí polovinu to velmi rozrušilo. Začal se otáčet a ohlížet kolem. Využil jsem toho a snažil jsem se ho vyplašit a odehnat. Nakonec ho ale oheň jenom rozčílil. Skočil po mě kopyty a svalil mě na zem. Držel mě na zemi a drtil mi žebra. Jediné co mě napadlo bylo, že ho znova spálím. Znovu jsem vzplanul a on se nade mnou vzepnul. Kopyty padal přimo na mě, tak jsem se zvedl a s křikem se za sebou ohnal mečem. Když jsem se na něj podíval, jeho oči už nebyly rudé, byli vyhaslé. Bezvládně se svalil na zem. Najednou jsem viděl co se stalo. Mečem jsem mu nasekl krk ze zadu. Byl na místě mrtvý, nic necítil. Vzal jsem jeho hůl a proskočil jsem hořícím houštím. Podíval jsem se na Nid. Vypadala ustaraně. ,,Dobrý?" řekla rychle. ,,Jo ... už jo. Bylo to zvláštní. Takhe se většinou nechovají. Vzal jsem mu tohle. Třeba se to bude hodit. Ale teď bych odsud co nejrychleji vypadl." Vyběhli jsme rychle z temné části lesa. Pak jsme prošli krásnou a klidnou částí. Nid si cestou posbírala šípy a když jsme došli do města už se stmívalo. Hůl jsem dal vedle postele. Ráno se na ni půjdeme přeptat.
Díky za čtení lidi. Když dáte vote budu moc rád. Komentujte tipy a rady. Doufám že se líbí.
Mějte se ;) :*