Kher'aves - Deník Geardiela Moonhanda

Neprobuďte Sil'arhu

,,23 Sear - Dneska se jde do Arény. Snad se zítra vrátím v pořádku, ať o tom můžu něco napsat.
Dneska ráno jsme trénovali, ať jsme připravení na večerní výzvu. Asi je čas abych řekl něco o tom jak to u nás ve skupině funguje s bojem. Derek a Lean jsou v centru, já s dvojčaty máme většinou odstup. Derek je válečník, má velkou zakulacenou sekeru, kterou docela šikovně používá i jako štít na který už nemá volnou ruku. Má hodně silný švih a když se zadaří, seká obludy vejpůl jak nic. Lean je rychlý. Používá dvě dlouhé dýky. Je jako stín. Jeho oběť o něm neví dokud nemá nůž v zádech. Je to mistr boje na blízku a nečekaných útoků. Pamatuju si jednou, když jsme byli pozdě v noci v lese, nás přepadli Ghulové a já byl docela zaměstnaný jedním z nich když najednou slyším jak vzduchem zašustí látka a jeden Ghul zakřičí bolestí přímo za mnou. Lean seskočil ze skalní stěny, která byla za mnou a při dopadu zarazil dýku do hlavy tomu šmejdovi co na mě šel zezadu. Tehdy mi zachránil krk. A dvojčata? Leia je pyromanka s foukačkou. Po kapsách nosí bomby a různé šipky. Na to že je holka, má v naší skupině asi největší odvahu. Nebo je to jenom šílenost? Každopádně to co předvádí nedokážu pochopit. Už několikrát se kvůli tomu koukla smrti do tváře a upřímě se jí vysmála do obličeje. Má docela šťestí. Nidiana je lovec. Narozdíl od Lei přemýšlí, ale když se naštve je k nezastavení, ať už si umane cokoliv. Stejně jako Leia má i Nid plné kapsy nožů a různých hrotů. Já sem kouzelník. Nejradši používám ledové kouzla, ale ze školy umím i základ ostatních elementů (oheň, světlo a blesky). Na boj nepoužívám hůl, ale meč. Je to lepší při bližším boji a na kouzla to nemá efekt. Na čepeli je ve staré řeči nějaký nápis. Nevím co to je zatím mi to nikdo nepřeložil.
24 Sear - Já žiju! Ale bylo to těsné. Záverečný úkol byl ještě lepší než sem čekal. Šlo o to, že jsme měli ze starého dolu donést nějaký drahokam, normální, nic zajímavého. Ten důl je opuštěný a z docela pádného důvodu. Jmenuje se Sil'arha, neboli Stínovec. Je to had, ale asi 20 metrový. Celá je černá, jenom oči jí svítí jako svíčky. Naštěstí tam spí takže byla naděje, že se jí vyhneme.
Vešli jsme do tmavé šachty a procházeli tmavé chodby. Zapálil jsem čepel meče, ať vidíme na cestu. Museli jsme být tiší, ať tu přerostlou užovku nevzbudíme. Smůla byla, že ostatní obyvatelé dolů to nechápali. Světlo mojeho meče probudilo trošku většího pavouka co spal na stropě. Najednou se na chlupaté hlavě otevřelo osum rudých očí a pohled na oheň nočního pavouka rozzuřil. Pomalu natáhl nohy a začal pištět. Museli jsme ho rychle utišit. Lean hbitě vyskočil ke zdi, odrazil se od kamene a s dýkou v obou rukách pavouka bodl do boku a strhl na zem. Podlaha se mírně otřása pod váhou toho obříka a my jenom stáli a hleděli. Lean má nejrychlejší refexy, takže naše reakce přišla o něco později. Přimrazil jsem mu kusadla, abych ho umlčel a Leia mu na zádech nechala malou bombu. Rychle jsme utíkali dál, protože tyhle chodby jsou určitě plné takových oblud. Už jsme zabíhali za roh, když jsme slyšeli slabší ránu a pavoučí pískot. Nebyl to ale jeden pavouk. Pohled dozadu byl hodně zbepokojivý. Roj červených očí se proplétal chodbou. Teď už asi nemáme šanci se vyhnout hluku. Vběhli jsme do větší haly a postavili se zády k sobě. Udělali jsme kruh a každý hlídal jednu stranu síně. Strop najednou zaplavili pavouci. Ne jenom z vchodu kterým jsme vešli, ale ze všech stran. Byli všude po stěnách. Mohlo jich být kolem padesáti, což je docela dost když mluvím o tří metrových pavoucích. Když se odstup mezi náma a těma chlupatýma bestiema zmenšil, museli jsme se do nich pustit. Jsme docela dobře sehraní a kryjem si záda, takže mě moc nepřekvapilo, když mi kolem hlavy proletěl šíp, který se zaryl do čela pavoukovi, který byl za mnou. Bylo jich ale moc, potřebovali jsme plán. Pak dostal Lean nápad. ,Leio! Odpal strop! Všechny je nezvládnem. Utečeme tudy.' Ukázal na menší vstup, kudy se pavouci tak tak protáhli. ,Ale probudíme toho červa.' řekl Derek. ,Radši jeden cíl než 50! Honem uvolněte cestu k východu!' řekla Leia a vytáhla z opasku nejsilnější bombu. První vyběhl Lean s Derekem, ti se pavouky probili ven a udělali nám cestu. Já s Nid jsme kryli Leiu a ta hodila bombu ke stropu. Jenom se dotkla kamenů, vybuchla a strop se začal hroutit. Když kameny dopadaly na podlahu zabili většinu pavouků, ale další se hrnuli z druhé strany síně. Najednou jsme slyšeli hrozný řev. ,Právě jsme probudili spáče.' poznamenal jsem. Rychle jsme proběhli k východu a pavoucí nás věrně násedovali. Rychle jsem musel zablokovat východ, tak jsem podlomil sloup který držel kamenou kenbu nad vstupem. Narazil jsem do něj rukojetí svojeho meče a rozdrolil se jako křída. Je to docela užitečné kouzlo kouzlo, které ale funguje jenom na neživé předměty. Zpevní zbraň a na krátkou chvíli jí dá ohromnou sílu. Při nárazu mojeho meče se čepel rozzářila a nachvíli oslepila pavouky za mnou. Sloup spadl a rozmáčkl pavouka, který se zrovna tlačil ven. ,50 problémů za náma, jeden velký nás čeká.' zasmála se Leia.
Rozběhli jsme se po tmavé chodbě, abysme co nejrychleji našli diamant a pokud možno se vyhli té žížale. Pořád jsme slyšeli vzteklý řev toho monstra. Proběhli jsme až k místu, kde měl podle instrukcí být cíl naší nebezpečné výpravy. Byla to malá místnost s podstavcem, na kterém ten diamand ležel. Byl tam! Vzali jsme ho a běželi rychle zpátky. Její řev byl slyšet čím dál blíž. Najednou se chodba zatřásla a podlahou se před nás plazila Sil'ahra. Oči měla jako plamen a od nozder jí šla pára. Byla celá černá, jenom břicho měla světle šedé. Rychle se plazila k nám, tak jsme běželi chodbou zpátky. najednou jsme stáli na okraji huboké propasti. Dole tekla podzemní řeka, byl slyšet její hukot ale mlha plnila propast až po okraj, takže naštěstí nebylo vidět dolů. Přes propast se dalo přeskákat po kamených sloupech na druhou stranu. ,Radši spadnu do propasti, než té obludě do tlamy!' řekla Nid a přeskočila na první sloup, otočila se a pokračovala: ,Jdete?! Nebo počkáte na kamarádku až se uráčí připlazit?' Bez váhání jsem skočil taky a za mnou ostatní. Najednou se za náma rozrazil průchod k propasti a Sil'arha zuřivě vyfoukla oblak páry. Přeskákali jsme na druhou stranu a já za náma mrazil zem, doufaje, že uklouzne. A podklouzla, ale ani si toho nevšimla a plazila se dál. Běželi jsme podél propasti a hledali lepší místo pro boj. Nějaké, kde nespadneme z takové výšky tak snadno. Najednou se cesta podél okraje rozšiřovala, tak jsme se otočili. ,Upoutáme její pozornost! Nid obejdi ji a usekni jí hlavu. Musíme donést důkaz, že jsme ji zabili.' Nidiana kývla a schovala se za kámen. Sil'arha se začala blížit tak jsem zapálil kruh kolem nás ať neuteče. Plameny se jí odrážely v plazích očích. Soustředila se na mě tak jsem rozzářil čepel meče a jenom stál a čekal na Nidianu. Pořád jsem se jí díval do očí a neuhýbal pohledem, ať neztratím její pozornost. Najednou ohnivou stěnou proskočila Nid a dýku zarazila Sil'ařhe do lebky. Zvedla se vysoko ke stropu a hlasitě křičela bolestí. Pak bezvládně spadla na zem a rozvířila prah všude kolem. Když prach klesl, viděl jsem jak Nidiana sedí za krkem té bestie a vytahuje dýku z její hlavy. Derek sekerou odsekl hlavu jednou ranou a vzal ji přes rameno. Cestou ven nás už nic nepotkalo, asi to bylo pachem její krve. Venku Derek hodil hlavu k nohám velitele dobrodruhů a řekl: ,Doufám, že to za tu námahu stálo!' Všichni jenom ohromeně zírali a my začali oslavovat přijetí k dobrodruhům. DOKÁZALI JSME TO!!! JSME DOBRODRUZI!!! Takhle  začíná naše cesta."