Kher'aves - Deník Geardiela Moonhanda

Zapomenutá Minulost

,,Uvitř v chýši bylo teplo a útulno, kotlík nad ohništěm vesele bublal a světlo plamenů zalívalo celou místnost. Všude po stěnách byly drobné lahvičky a police s knihami. V jednom koutě bylo malé dřevěné lůžko s medvědí kožešinou přehozenou přes matraci. Uprostřed pokoje stál kulatý stůl a kolem něj pět židlí. Otočil jsem se zpět ke dveřím a prohlédl jsem si naši hostitelku. Šedé vlasy a protáhlé ušní lalůčky nasvědčovaly vysokému věku té ženy. Měla na sobě šedý plášť a kolem krku hnědou šálu. Pod pláštěm byla vidět světla a hodně ušmudlaná halena a zelená sukně až po kotníky. Obličej byl časem hodně zvrásněný a prozrazoval, že pamatuje mnoho bitev, soudě dle jizev, které se bělí mezi vráskami. Kůži měla tmavší, jemně opálenou a zelené oči jí šibalsky svítily a upřeně si nás prohlížely.
,Co tady dělá taková skupinka dobrodruhů, jako ste vy?' Zeptala se s vřelým úsměvem u dveří.
,Přicházíme z Nis'arenu, byli jsme sem vysláni na výpravu.' Odpověděla vyhýbavě Leia, aby poslechla Filemův příkaz, držet náš cíl v tajnosti.
,Tak na výpravu? A co přesně hledáte?' Odfrkla si ironicky stařenka.
,Vy tady bydlíte, třeba nám s tím pomůžete. Hledáme spojitost mezi jednou nemocí a tímhle.' Řekla Nidiana a hodila meč na kulatý stůl.
,Tak zaprvé, spojitost s tím mečem a nákazou jsou věcí minulosti a zadruhé výhoďte to ven, nechci to tu!' Řekla žena trochu rychle a zmateně. Otočila se a začala zběsile listovat v knize za ní.
,Proč to tu nechcete, když to není nebezpečné?' Pokračovala Leia.
,Děvče, je to můj dům a nechci to tady! Pokud nesouhlasíš není tu místo ani pro tebe.'
,Počkejte!' Vyhrkl sem. ,Prosím pomozte nám. Kolem Nis'arenu se objevili tvorové s červenýma očima a bezhlavou touhou zabíjet. Vy bydlíte kousek od bojiště, musíte o tom něco vědět!' Naléhal jsem. Najednou přestala listovat a strnule zírala před sebe.
,Ano vím... bylo to dávno co sem byla taky dobrodruhem. Posaďte se, bude to na dlouho. Ale nejdřív vyhoďte ten meč.
Na začátku Velké Války byla touha po moci. Lidský čaroděj Ghausus objevil v temné hlubině artefakt. Rei'khar, Rudé Oko, malá červeně zářící koule z tmavého onyxu. Ghausus dokázal ovládnout kohokoli, kdo se jen dotknul jeho artefaktu. Ale Rei'khar mu svou moc nepropůjčil zadarmo. Síla uvnitř něj je divoká a zlá. Pomalu ho začala ovládat a on bláznil. Lidé se jej snažili zajmout, ale síla Rudého Oka už byla hluboce zakořeněna v jeho těle a tak dokázal utéct z každého vězení a žádná cela nebyla dost zabezpečená aby ho udržela. Po jednom z mnoha útěků na svobodu se rozhodl hledat útočiště u Gel'rhonů. Temná moc se zalíbila tehdejšímu vladaři Girinaiovi. Girinai Mstitel, vládce svobodného Gel'rhoského lidu, tak si nechával říkat. Nechal si lidského mága zavolat a nabídl mu spolupráci na jistém plánu. Pomocí Oka chtěl začít ovládat armádu která by dokázala dobýt celý Pan'tirhan. Nejdříve chtěl poznat plnou moc Rei'kharu a tak začal přenášet sílu z onyxu do zbraní a helem. Zjistili, že Oko v těle zanechá stopu, která se dá znovu oživit a využít k ovládání mysli. Při několika nepovedených pokusech přišli na to, že při kousnutí od nakaženého se moc artefaktu rozdělí a kouzlo funguje na oba zároveň. Po zkoušení zbraní zjistili, že moc onyxu se aktivuje až s prvním útokem ale že zbraň sama není přenašečem kouzla, takže vás zásah takovou zbraní nenakazil. Když získali dostatek informací začali formovat armádu. Gel'rhoni nebyli jediní válečníci. Po jejich boku byly stovky lidí i jiných ras. I někteří elfové se nechali stáhnout. Girinai také využil Rei'khar aby na svou stranu získal hejna griffinů, Sinathů a obry. Celá armáda byla obrovská a hrozivá. Bitvy ukázaly, že nebude tak jednoduché přemoci tuhle nemoc. Všichni jejich vojáci bojovali do posledních sil. Bylo jasné, že Ghausus se vrátil, ale v daleko větší síle. Pan'tirhanská rada se domnívalo, že pokud bude zničeno Oko válka skončí. Proto se rozhodli najít 5 nejsilnějších, nejstatečnějších a nejlepších bojovníků, kteří se vypráví do Pustiny, artefakt najdou a zničí. Byla jsem nejlepší léčitelka nejen mezi elfy a tal jsem byla vybrána. Se mnou poslali lidského mága Xea, Drei - bojovnici s kopiím, lučištníka Khersena a rytíře Sinu. Byli to stateční a opravdu skvělí bojovníci. S nimi po boku jsme dokázali najít Girinaiův hrad a probít se až k artefaktu. Vzbouřence jsme zabili a Rei'khar byl zničen a rozprášen do moře. Nicméně stopa oka zůstávala v Ghel'rhonech i jiných vojácích. Ve strachu se Rada rozhodla vsechny pobít, vybít Gel'rhonskou rasu. Tehdy jsem byla mladá léčitelka a plně jsem si neuvědomovala hodnotu života, ať už je jakýkoli. Armády elfů, lidí a trpaslíků se jako jeden muž vydaly pustinou. Vesnice za vesnicí, města stejně jako hrady, všechny Gel'rhony zabíjeli. Tehdy jsme netušili, že síla artefaktu je i ve zbraních a i když jsme zabili každého Gel'rhona, až na jediný kmen, který je v Thar'keru, tak pořád asi zůstali přenašeči a někdo našel způsob jak Oko v lidech probudit.' Stařenka se odmlčela a uvelebila se v křesle.
,Takže vy jste Norah?' Řekl najednou Morim. ,A proč o tom nevíme? Proč o tom nejsou zaznamy?'
,Ano, jsem. Nemyslíte, že lidé by byli neklidní, kdyby věděli co jim hrozí? Že mezi námi chodí lidé s Okem v sobě? Vedlo by to ke vzpourám a vyvražďování.' Odpověděla a nadzvedla obočí.
,Na druhou stranu by všichni znali hrozbu a byli by připraveni.' Odpověděl jsem a opřel se rukou o stůl. Najednou se ozvalo rameno a pichlavá bolesti projela tělem.
,Jsi v pořádku chlapče? Ukaž podívám se na to.' Odpověděla a uchopila moje rameno jemně do dlaní.
,Střela naštěstí minula kost, ale šíp byl namočený v jedu. Vyčistím ti to, zatím si sundej obvaz.' Řekla a odešla pro nějaké bylinky a čistý obvaz. Přišla ke mně a natáhla mu ruku k sobě. Bolest mi znova projela celou rukou a zabrněla v konecčích prstů. Vzala do ruky sušené bylinky a začala rukou přejíždět nad ránou. Pevně sevřela oči a stáhla prsty k sobě. Najednou jsem v celém těle cítil tah směrem k rameni. Látka kolem poraněného místa nasákla tmavou barvou. Najednou tah přestal a já ucítil jak se mi mlží před očima. Norah mi dlaní zamávala před obličejem aby mě udržela při vědomí.
,Jed už je pryč. Teď ti to stáhnu.' Řekla mi krátce a pokračovala v léčení. Bylinky v její ruce se začaly zelenat a otevírat své květy. Rozkvetly krásně fialovou barvou a ona je roztočila ve vzduchu kolem svých prstů. Květinový výr přenesla nad moji ránu a dlaň přiložila na mé rameno. Kvítky se vtáhly do rány jako když odtéká voda a jemně mi utišily bolest. Norah začala něco mumlat a šeptat a já cítil jak mi rána srůstá a tělem mi projíždí léčiva síla. Bylo to jako kdyby mi někdo stahoval ránu k sobě aby se rychleji zacelila.
,Teď mi dejte chvilku, po tomhle kouzlení jsem nějaká slabá.' Řekla když dílo dokončila a lehla si na svoji postel s medvědí kůží.
,Jak ste to udělal? Jakto že ten griffin umřel, když jste použila kouzlo na přízrak?' Zeptal jsem se po chvíli. Bylo to stejné kouzlo jaké jsem použil na Araka, ale ten přízrak je. Na hmotný cíl vůbec nefunguje nebo jenom minimálně.
,Ale chlapče, to že ti to říkali v kouzelnické škole, ještě neznamená že to tak je. Si ještě mladý a pořádně neznáš sílu kouzel. Magii nespoutáš do pravidel ani zásad, ta je divoká a svobodná. Při svých dobrodružstvích na to příjdeš sám.' Odpověděla se stařeckou rozumností. Ta za sebou musí mít spousty dobrodružství, třeba by mě mohla něco přiučit.
,A jak obejdu pravidla?'
,Musíš mít hodně síly, počítej s tím, že přejít pravidla bude chtít hodně přemáhání. Viš co? Na chvíli si odpočinu a pak ti něco ukážu. Běžte se zatím podívat tady po okolí a nasbírejte mi nějaké byliny a ulovte večeři.' Zívla a tvrdě usnula. Vyšli jsme ze dveří a sedli si na palouk za chalupou a začali jsme si povídat.
,Páni, hrdinka která zachránila celý svět a žije v tak malé chaloupce. Myslíte, že si to vybrala sama?' Začal rozhovor Leo.
,Vypadá celkem spokojeně. Jak si věděl jak se jmenuje?' Pokračovala Nid směrem na Morima.
,Pracoval jsem v knihovně, hodně sem toho přečet a bylo tam něco i o ní. Teda bylo tam, že je nejlepší léčitelka z Velké Války, ale o té výpravě nic nevím. Asi tady žije, protože nemá na výběr, nikdo neví, co udělala a že jí každý v Pan'tirhanu vděčí za život?' Odpověděl Morim obě otázky zároveň.
,Je opravdu hrdinka. Ale zapomenutá, stejně jako celý zbytek tohohle příběhu.' Povídal zasněně Derek, zatřepal hlavou a koukal kolem sebe.
,A to jenom kvůli rozhodnutí Rady. Co myslíte, že řeknou nám?' Řekl zase Lean a lehl si na záda.
,Možná nic, možná nás i zavřou. Za krádež, vstup do válečné oblasti a taky útěk a nevykonávaní naší povinnosti.' Řekla Leia jako vždy pozitivně.
,Tak jdem na ty bylinky ne?' Zeptal sem se a vyskočil na nohy. Ostatní se zvedli a Lean na oko útrpně zasténal a taky vstal. Leia chytla menšího divočáka a Derek ho začal opékat na bylinkách. Já sem mezitím našel nějaké květy a jiné byliny pro léčení a lektvary. Norah se mezitím probudila a po dobré večeři jsme vyšli zase ven na mýtinu, kde začala moje lekce volného kouzlení.
,Tak se předveď! Co dokážeš?' Začala Norah.
,Bez cíle?' Zeptal jsem se nechápavě.
,Zase myslíš na pravidla, zapomeň na ně. Na všechno zapomeň, soustřed se na svoji sílu, musíš cítit jak ti proudí tělem, jak naplňuje tvoje ruce a pak ji vypusť. Nepotřebuješ cíl, mysli jinak než v pravidlech, ty ti v boji život nezachrání.' Řekla a rovnala můj postoj.
Zavřel jsem oči a začal jsem cítit divokou sílu pulzující mojím tělem. Začala se mi hromadit v dlaních a já si začal formovat v mysli kouzlo, které použiju. V rychlém gestu jsem odtrhl ruce od sebe a přímo mezi dlaněmi mi vytrysklo silné světlo, které mě srazilo k zemi. Starší žena mi podala ruku a postavila mě na nohy. I přes pokročilý věk je plná síly.
,Chce to trénink, ještě nedokážeš tak velkou sílu ovládat. Zkusíme teda nějaký cíl. Děvče, prosím, vystřel šíp a ty Geardieli ho zkus zničit nějakým jednoduchým kouzlem.'
Nidiana napla tětivu a vystřelila šíp. Síla ve mě se přenesla jen do pravé ruky, kterou jsem narovnal před sebe a šíp se zarazil do ledového štítu a dopadl na zem, kde se led roztříštil.
,Výborně, máš dobrý postřeh. Teď to zkus znovu, ale tentokrát ho znič, použij všechnu sílu, kterou máš, ne jen tolik kolik je třeba na jeho zastavení.' Řekla nadšeně, asi chce vidět co ve mě je. Ale po takovém útoku budu vysílený, ale chci se něco naučit. Musím poslechnout.
Kývnul jsem a Nidiana vystřelila další šíp. Všechnu sílu co jsem v těle našel jsem soustředil do jednoho bodu, sevřel jsem pěst a pevně ji stiskl. Se zavřenýma očima jsem napřáhl ruku směrem k šípu a otevřel sevření. Nic jsem neviděl jenom jsem slyšel silnou ránu a ucítil na tvářích teplo. Otevřel jsem oči a viděl polovinu palouku začerněnou kouřem. Spadl jsem na kolena a začal jsem lapat po dechu. Nidiana ke mě přiskočila a chytla mě kolem ramen.
,To bylo úžasné!' Řekla mi s ohromeným výrazem.
,Synku... máš v sobě spoustu síly a velký talent. Teď ti dáme chvilku pauzu, ať se vydýcháš. Věřím, že tohle nebylo tvoje maximum, když na tom budeš pracovat možná budeš patřit i k nejlepším v Pan'tirhanu.'
Pak Norah pokračovala ve výkladu. Mluvila o tom ať zapomenu na logiku a na to co je možné a nemožné. Magie není logická, je nespoutaná a já ji musím jenom dát směr a formu. Jednoduše řečeno, musím si věřit a cvičit a pak dokážu to co považuju za nemožné.
,Tak odpočinul sis?' Zeptala se, když skončila s výkladem.
,Cítím se dobře, nejsem úplně na sto procent odpočinutý, ale zvládnu další praktickou lekci.' Řekl jsem odhodlaně a postavil jsem se.
,Tak dobrá, zkus teď to kouzlo, které podle tebe nejde na hmotný cíl použít, seslat na další šíp. Nezapomeň, že to co dokážeš je v tvé hlavě, zapomeň, že jsou pravidla a dokážeš to.' Usmála se Norah.
Nid napjala luk a pustila šíp. Letěl přes palouk a když proletěl přede mnou, odtrhl jsem ruce prudce od sebe. Světlo zablesklo ale šíp pokračoval dál. Norah mi položila ruku na loket a přitáhla mě blíž k sobě.
,Na hmotný cíl potřebuješ víc síly. Nezapomeň, že to není přízrak.' Poradila mi a pokynula Nidianě ať znovu vystřelí. Další šíp zasvištěl vzduchem. Síla mi naplnila obě ruce a cítil jsem jak mezi nimi přeskakovala, jako elektrické výboje. Když jsem chtěl odtrhnout ruce, šlo to hodně těžko, jakoby magie kladla odpor. Nenechal jsem hlavu přemoci ruce aby přestaly a odtrhl jsem je větší silou. Slyšel jsem zapraskání a šíp se rozletěl do všech stran, doprovázeny silným světlem.
,Výborně! Raději si to ještě několikrát vyzkoušej, než to použiješ v boji. Nezapomeň, kouzlení není tady... ale tady.' Řekla a ukázala na moji hlavu a přesunula prsty k srdci. ,Musíš tomu věřit, věřit sobě!'
Protože se začalo stmívat, šli jsme zpátky do chýše a dohodli jsme se, že zítra mi Norah ještě něco ukáže a pak půjdeme dál.
Všichni jsme spali na zemi, takže se tam už nedalo chodit. Uprostřed noci jsem uslyšel škrábání a klepání na okno, které mě probudilo. Otevřel jsem oči, ale nic jsem neviděl jenom tmu. Po chvíli když jsem se rozkoukal jsem si všiml, že u okna stojí Morim a kouká se ven. Opatrně jsem všechny obešel a začal jsem se taky dívat ven.
,Viděls něco?' Zeptal jsem se.
,Slabé světlo se lesklo támhle v křoví, možná nějaká divoká kočka. Pak jsem slyšel hlasité funění kolem chalupy. Ale to klidně mohl být divočák, jsme v lese.' Odpověděl a já se snažil zahlédnout nějaký pohyb ve tmě.
,Nepůjdem se podívat?' Podíval jsem se na Morima a on kývl. Přešli jsme ke dveřím a pomalu jsme je otevřeli, ať neuděláme velký hluk. Dveře na protest zaskřípaly a my vyšli ven.
Obešli jsme dům dokola a pak jsme se vydali ke křoví, kde Morim viděl ten odlesk. Když jsme se blížili křoví se zatřáslo a tmavá šmouha vyběhla ven a zmizela za stromem.
,Mohl bys trochu posvítit?' Zeptal se mě a já zvedl větev, která mi ležela u nohy a zapálil ji. Nkolem stromu nic nebylo a nebyly tam ani žádné stopy.
,Nemohl to být přízrak? Třeba Arakas? I když ten by se nám měl z daleka vyhýbat.' Zašeptal jsem do tmy. Najednou nám nad hlavou zašustily listy. Zvedl jsem hořící větev a viděl původce toho zvuku. Velká horská kočka seděla na větvi v útočném postavení a chystala se ke skoku. Světlo ji překvapilo a ona zasyčela. V té tmě se zdálo, že je asi metr a půl dlouhá a vysoká člověku asi po pás. Seskočila k nám a my uskočili na stranu. Nechtěl jsem jí ublížit, tak sem ji zkusil zahnat ohněm. Párkrát jsem před ní švihl větví a ona začala vrčet. Přiskočila ke mně a já se znovu ohnal větví, tentokrát ale tak, že jí spálila tlapu. Zasyčela a naježila záda. Znova sem se ohnal a ona konečně utekla.
,Snad se nevrátí.' Řekl Morim a vrátili jsme se zpatky do chalupy."