Kher'aves - Deník Geardiela Moonhanda

Příběhy Se Špatným Koncem

Celý vyděšený jsem se probudil ze strašného snu. Běžím tmavou chodbou a za mnou běží zástup nakažených. Nejsou to ale ani ghulové, ani jiné obludy, ale elfové, lidé i trpaslíci. Utíkám temnými uličkami a ty jako by neměly konec. Ohlédnu se zpět a vidím, že dav rudookých postav je blíž než předtím. Zahnu do uličky napravo a běžím dál. Když se znova otočím zakopnu a valící se nakažení mě dostihnou. Jeden mě chytí za nohu a já ho hned odkopnu. Plazím se rychle dál od nich, ale najednou narazím zády do chladné kamenné zdi. Jeden elf po mě začne lézt a snaží se mě kousnou. Držím ho za ramena a tlačím ho od sebe. Najednou vykřiknu: ,,Leane! Prober se! To sem já, Geardiel!" Jednou rukou si začnu prohledávat kapsy a najdu Filemovu dýku. Zabodnu ji Leanovi do břicha a rudá zář jeho očí uhasne. ,,Promiň..." řeknu roztřeseným hlasem a ruka s dýkou mi spadne na zem. ,,... promiň Leo." Dám si obličej do dlaní a s pláčem se zhroutím. Nakažení mě obklopí a začnou mě kousat a škrábat. Já ale jenom ležím a nic necítím, všechno je mi jedno, všechno je pryč, poslední zlomek světla se mi zaleskne v očích a pak už nic, jenom tma.
Tenhle sen mě dost vyděsil. Byla to vzpomínka? Nebo jenom hloupý sen? Ještě žiju takže to vzpomínka být nemůže, určitě ne všechno. Ale co když jsem opravdu Leana zabil? Myslím, že o něčem takovém bych do deníku napsal, takže musím číst dál, ať konečně můžu vypadnout z téhle kobky.
,,1 Tirhas - Ráno jsem se vzbudil a Nidiana pořád spala u mě.
,Co to tady je?' Zeptal se hned zvědavě Derek, který seděl u ohně a jedl snídani.
,Co by bylo? Když jsme měli hlídku přišel Arakas a my si nemohli ospustit malé pozdravení. Než ho stihl Leo probodnout, očaroval Nid a ta měla panický záchvat. Aby byla v klidu, spala u mě.' Řekl jsem prostě, protože opravdu nic víc nebylo.
,Co že?! Arakas byl tady? Jinak jste to zvládli v pohodě?' Vyvali na mě s překvapeným obličejem.
,Nebýt Leana tak nejsme. Probudil ho jeho křik a připlížil se k němu zezadu aby ho zabil.'
,Páni, docela štěstí.' Řekl a pak jsme pokračovali ve snídani.
Po jídle jsme si zabalili věci a vyrazili jsme k bojišti. Hned jak jsme vystoupili z lesa viděli jsme, že jsme na správném místě.
Byla to jenom dlouhá pláň. Mezi námi a úpatím hory nebylo nic než podivně vybledlá tráva, kosti padlých válečníků a zbytky válečných strojů a zbraní. Hora byla měla na úpatí vytesaný vstup do skřetí pevnosti. Vstup střežila mohutná dřevěná brána s rezavým kováním. Při tom pohledu mi přeběhl mráz po zádech. Na tomhle místě zemřelo tolik lidí! Na žebrech jednoho vojáka sedí havran. Kolem něj je zbytek hejna. Všichni poletují kolem a sbírají brouky a zbytky potravy ze země. Po celé planině se rozezní zakrákání, které pomalu přechází v mrtvolné ticho. Havrani sbírají jídlo a létají kolem mrtvých těl jako černí poslové smrti. Celé to místo na mě působí velmi smutně, dívám se kolem sebe a procházím mezi kostmi. Každá lebka vypráví jiný příběh, jiného člověka, jiné osobnosti, ale pokaždé se stejným koncem. Kosti trpaslíků leží vedle kostí elfů a lidí. Tak odlišní a přitom tak stejní.
,Dejte si pozor! Na nic nesahejte, ať se nenakazíte.' Protnul ponuré ticho Derek.
,Tolik mrtvých... a proč? Bylo zbytečné obětovat tolik dobrých lidí.' Řekla sklesle Nid.
,Byli to hrdinové, bránili svůj lid. Vděčíme jim za svůj život. Za klidné dětství bez válek a bezpečný svět kolem nás a přece neznámé jejich jména.' Pokračoval v mírně depresivní konverzaci Lean.
,Taková je válka, možná dopadneme stejně - jako kostry na poli bez jediné vzpomínky. Nikdo nikdy nebude znát naše jména, jenom lidé kteří nás znali předtím. Nikdo nebude vyprávět příběh elfích dobrodruhů kteří nasadili život, aby si ostatní mohli v klidu žít svůj pokojný život.' Vzdych Morim. Zvláštní, za tu dobu co ho znám, bych ho netipoval na takového filozofa.
,Neboj, všichni budou vyprávět příběh pěti elfů a mladého hnědovlasého kluka, kteří zachránili svět před jistou zkázou!' Řekl jsem vesele abych rozptýlil tu temnou atmosféru okolo a chytl sem Morima kolem ramen. Koukl se na mě a oba sme se usmáli. Ten kluk je fajn, bál sem se co z něj bude, ale je hodný a dost přátelský. Ještě jsem ho ale pořádně neviděl bojovat.
,Fajn! Co tu hledáme?' Zeptala se Leia a vyrušila mě z přemýšlení.
,Spojitosti nákazy a války. Zkusíme najít zbraně Gel'rhonů a pořádně je prozkoumáme. Je to risk, ale zkusit to musíme. Hledejte Gel'rhoní kostry, zbraně budou někde u nich!' Rychle řekl Lean a rozdělil nás do skupin po dvou a postupně jsme procházeli bojiště.
Já sem byl s Morimem. Našli jsme několik urostlých koster a lebek s kly, ale ani u jedné neležel meč, hůl ani jiná zbraň. Pak na nás zavolala Leia s Nidianou. Našli meč s rezavou čepelí a malou lebkou na konci úchopu. Leia ho chytla a pomalu zvedla.
,Je opravdu zakletý? Možná takovou zbraň nepoužívali všichni.' Řekl Derek, když se podezřívavě díval na starobylý meč.
,Chceš to vyzkoušet?' Řekla Leia a podala mu meč.
,Možná později, ale díky. Jak to zjistíme?' Pokračoval.
,Já znám jenom jeden způsob, ale za to to nestojí.' Řekl Leo a podíval se dokola na ostatní.
,Ne, to vážně nestojí za to. Někdo ho noste u sebe, ale pozor ať ho nepoužijete!' Řekl jsem rozhodně.
,Já ho vezmu!' Řekl Morim.
,Radši ho nech mě, ty máš meč a mohl by ses při boji přehmátnout.' Řekla Nidiana a meč si připla na pásek.
,A kam půjdem teď?' Zeptal se Morim. Dost dobrá otázka! Popravdě vůbec jsem netušil co s tou zbraní budem dělat.
,Měli bysme dát vědět Filemovi, ten bude vědět co dál.' Povídám po chvíli ticha.
,Jak?!' Zbořila můj nápad Leia jediným slovem. Další dobrá otázka!
,Najdem nejbližší město, pokud možno směrem k dalšímu bojišti a tam posleme havrana. Pak tam budeme muset čekat na odpověď.' Zachránila mě Nid. Leia vytáhla mapu a všichni se k ní nahrnuli.
,A co takhle jít do Thar'keru navštívit poslední Gel'rhony? Třeba budou mít rozum po tolika letech pod zemí.' Navrhla Leia po chvíli zkoumání mapy.
,To by mohlo vyjít. Navíc po cestě je Noxea a... tady, Galhirská poušť! Tam se taky bojovalo.' Lítal po mapě Morim a ukazoval místa kam bysme mohli jít.
,To půjde! Ja sem pro.' Řekl Lean a ostatní kývali a nikdo nesouhlasil. Dohodli jsme se, že nejlepší bude jít hned. Morim ukázal směr a řekl, že neví, jestli je lepší jít přes horu nebo kolem. V těch chodbách číhá kdo ví co, ale asi to bude kratší.
Nakonec se rozhodneme jít kolem. Vyrazíme směrem k našemu cíli, ale než stihneme dojít k úpatí hory, slyšíme hlasitý křik Griffina za námi. Otočím se a obrovský mutant lva a orla proletí těsně nad námi. Letí ještě kousek dál a pak se na nás otočí. Je ohromný, daleko větší než ten první. Není nakažený, ale hodně zuří. Klape zobákem a najednou rychle vyrazí proti nám.
,Rychle! Do lesa!' Zavelím a všichni se rozběhnou. Rychlým gestem mu zamrazím křídlo a běžím taky. Griff spadne na zem a led se mu roztříští o štít jednoho z mrtvých. Otřese se a vyrazí za námi mohutným odrazem a párem mávnutí dlouhých křídel. Mezera mezi námi a velkým Griffinem se rychle zmenšuje. Leia vytáhne z tašky malou kuličku. Hodí ji na zem a kolem nás se rozvalí mrak hustého kouře. Ztratíme se v něm a Griffin nás následuje. Po paměti vyběhneme ven z oblaku směrem k lesu. Griff zůstal uprostřed. Přes kouř jde vidět silueta jeho křídel, které se zmateně pohybují sem a tam. Najednou se začnou zvedat a majestátní stín Griffa vystupuje z dýmu. Chvíli ohromeně stojím, ale pak se rozběhnu k lesu za ostatníma. V lese se schováme za stromy a čekáme jestli si nás všimne.
,Co teď?!' Vidím nervózní Nidianu jak tiše a zřetelně artikuluje. Rozhlédnu se po lese a všimnu si malé dřevěné chatrče. Ukážu prsty směr a všichni se podívají do lesa. Zatbu zuby a vyběhnu od stromu. Slyším Griffina zahvízdat orlím křikem a predátor se snese k nám. Stáhne křídla a proplétá se mezi stromy snad instinktivně. Nidiana vystřelí šíp přímo na něj, ale on se stočí a vyhne se, přičemž se jen lehce se otře o kmen vedle sebe. Lean doběhne ke dveřím malého příbytku jako první a zabuší na dveře. Dveře se rychle otevřou a mezi nás vstoupí drobná stařenka.
,Ustupte!' Řekne prostě a rukama si kolem sebe udělá prostor. Zatočí dlaněmi před sebou a prudce je od sebe odtrhne. Na chvíli nás oslepí jasné světlo, které je následováno sprškou krve a bezhlavé montrum se svalí na zem.
,Honem dovnitř, než sem přiletí další!' Řekla a chvíli stála před chatrčí, kde něco zamumlala a tělo padlého Griffina zmizelo v plamenech."
Tady máte další kapitolku. Nechtěl by mi někdo napsat nějakou odezvu? Diiiiky za voty a čtení ;) a omlouvám se za tak dlpuhou prodlevu. Čaukoo