Kher'aves - Deník Geardiela Moonhanda

Nákaza Se Šíří

,,29 Sear - Včera byl náročný den. Po tom, co jsme odešli z Deserhalu, jsme zamířili k hoře Keron ("Ker'Rhon", Krvavá Hora) - nejbližší bojiště Velké Války. Svoje jméno získala až po válce. Pod horou jsou spletité chodby bývalé skřetí pevnosti. Skřeti jsou nižší a málo početná rasa. Mají kulaté znetvořené obličeje a shrbená záda. Chodí zkrčení a rukama skoro dřou o zem. Narozdíl od jim podobných Ghulu umí mluvit, používají nástroje a zbraně, staví složitější stavby a jsou celkově chytřejší a proto jsou považováni za menší rasu. Menších ras je v Pan'tirhanu víc, ale o tom řeknu víc, až na ně narazíme. Skřety z Keronu vyhnala válka, do které se na skřety dost rozumě nezapojili. Někteří se schovali hluboko ve skále, jiní utekli do lesů kolem a ti statečnější (nebo hloupější, těžko říct) se přidali na stranu, jim bližším Gel'rhonům. Stejně jako oni jsou skřeti, celkově jako rasa, agresivní a velmi rádi se perou. Asi mají komplexy z toho jak vypadají, fakt netuším proč.
A aby toho nebylo málo, tak kromě našich fešáckých skřetů kole hory žijou další dvě překvapení. Jednomu lidé říkají Griffinové a druhý je Arakas. Griffin se v elfštině řekne Leo'qar a znamená to lev s křídly. Mají orlí hlavu a křídla a lví tělo nohy a ocas. Měří asi 2 metry a rozpětí křídel mají až 5 metrů. Žijí v horách, kde hnízdí. Většinou žijí samotářsky. Loví stejně jako orel.
Arakas je, narozdíl od Leo'qarů, jenim jeden. Nejde zabít, ale pokud je probodnut do hrudi, rozplyne se a zase se zjeví někde jinde. Prý se vám potom ale vyhýbá, protože ho ho děsí zbraň, která prošla jeho tělem. Je to přízrak, nemá obličej jen zelené světlo místo očí. Nosí plášť s kapucí a z hlavy mu vyrůstají parohy. Jeho 'zástěra' dole postupně přechází ve velké listy. Taky nemá nohy, ale z pod jeho pláště se valí černý dým. Je to vlastně druid. Používá přírodní kouzla a na pomoc si pri boji povolává zvířata, jako vlky a medvědy, kteří ho poslechnou na slovo. A ano hádáte správně. Museli jsme potkat všechny tři. Ale hezky po pořádku.
Vyšli jsme z města a Leia vytáhla z tašky papír. Provokativně s ním zamávala a rozhrnula jej.
,Co to máš?' Ptal se hned Derek.
,Mapu, tu z té knihy.' Řekla mu hrdě.
,Viděl tě někdo?'
,Né, dávala sem si pozor.'
,Tak ukaž, kouknem se kudy dál.' Řekl Lean a koukal do mapy.
,Morime? Co je odtud nejblíž?'
,Ukaž... asi Keron nebo Gerindel.' Ukazoval na mapě.
,Ale nejlepší bude, když půjdeme takhle dokola. Takže bych začal v Keronu.' Řekl chlapec rozumně a čekal na odpověď.
,Fajn, veď nás.' Rekl jsem mírně a s úsměvem.
Morim vykročil směrem k lesu, který obklopoval vlastně celý Deserhal. Cestou nám vykládal svůj příběh. Je to zajímavý chlapec a vypadá statečně. Svoje rodiče nikdy nepoznal a od deseti let se živil sám. Pracoval v kasárnách, kde ho jeden voják naučil vládnout meči. Potom v kovárně, kde dostal svůj meč a nakonec v knihovně, kde poslouchal cizí rozhovory. Potom jsme mu všichni vylíčili, jak jsme se dostali k tomuhle dobrodružství a já mu řekl o rodičích a deníku. Řekl bych, že si ho brzo všichni oblíbíme.
Lesem jsme už procházeli nějakou dobu a najednou jsme došli k mýtině. Uprostřed ležela mrtvá laň a nad ní se krmil Griffin a zobákem jí trhal maso z břicha. Zastavili jsme na okraji lesa a chvíli nehybně stáli. Griffin jakoby nás neviděl. Rozhodli jsme se ho obejít a vyhnout se konfliktu. Bohužel né všechny plány vycházejí. Když jsme procházeli lesem a míjeli Griffina z prava, všiml jsem si něčeho zvláštního. Když se Griffin přiblížil k mrtvé lani, tak se její srst zabarvila do ruda, ale né krví.
,Je nakažený.' Zašeptal jsem.
,Co?' Zeptala se Nid.
,Ten Griffin. Je nakažený!' Zopakoval jsem jí.
,Podívejte se na jeho oči. Svítí, červeně září na srst té laně.' Pokračoval jsem, když jsme se všichni krčili v křoví na kraji mýtiny.
,Musíme ho zabít. Nemáme na vybranou.' Řekl Lean.
,Nešel by zastřelit? Jeden šíp do oka a bude to.' Řekl Morim.
,Mohlo by to jít, ale musí se podívat naším směrem.' Sykla Nid tiše.
Kývl jsem na ni, na znamení, že přilákám jeho pozornost. Nidiana napla luk a šíp namířila přímo na Griffa. Vystoupil jsem z lesa a pískl na prsty. Ta obluda na mě upřela svůj zrak a bylo jasně vidět, že se nakazil masem té laně. Nidiana vypustila šíp, ten mi zasvištěl kolem hlavy a zaryl se mu do pravého oka. Griffin se prohl v bolesti a zaskučel bolestí. Oklepal se a pokračoval dál ke mně. Strnul jsem údivem, jak moc dokáže ta infekce ovlivnit nakaženého. Na chvíli se ten Leo'qar vznesl a popoletěl blíž ke mně. Přistál tvrdě a podlomily se mu kolena. Zase se otřepal a chladně pokračoval blíž a blíž. Nebyl jsem schopný reakce, dokud jsem se najednou neprobral z tranzu. Vytáhl jsem dýku z pochvy na paži a protočil ji mezi prsty. Griffin udělal další krok. Nenápadným gestem jsem naznačil ostatním, ať stojí a nic nedělají. Najednou stál předemnou a já mu hleděl do rudých a už mrtvých očí. Neviděl na jedno oko a tak měl problém mě zaměřit. Zobákem cvakl vedle mojí hlavy, načež jsem uhl a zabodl dýku do lvího krku. Zář pohasla a tělo se s tíhou svalilo k zemi. Vytahl jsem zkrvavenou čepel a otřel ji o cíp dlouhého koženého kabátu, schoval ji do pochvy a otočil se na přátele. Jejich výraz mluvil za vše. Vyděšený a ustaraný obličej Lei mě trochu rozesmál. Pak následoval jasný úkol, zbavit se obou těl. Tenhle les a kamenný kruh, kde jsme potkali poprvé tuhle nemoc, jsou od sebe asi 90 kilometrů, takže se to šíří dost rychle, nebo se objevila na více místech najednou. Dá se usoudit, že jsme blízko bojiště. Těla jsme spálili a pokračovali jsme v cestě. Slunce ss pomalu schovávalo za vysokou horou před námi, která byla asi den cesty od nás. Když už byla tma, tak jsme se rozhodli utábořit a přečkat noc na menší mýtince uprostřed lesa.
Celou noc jsme opět drželi hlídky a díky Morimovi nás bylo už 6 takže jsme se střídali po dvou. Měl jsem hlídku s Leanem. Učil mě líp zacházet s dýkou a naučil mě pár triků pro úhyby. Ještě mi to moc nejde. Potom jsme ještě zkoušeli vrhat nože do kůry stromu. Ze začátku byl problém hodit tak, aby se čepel zatla do dřeva, ale pak se začalo dařit a trefovali jsme se docela přesně i z 20 kroků. Zatím je to ale nepohyblivý cíl, budeme muset cvičit víc, než to zvládneme použít v boji. Naše hlídka utekla celkem rychle a klidně. Nidiana s Leiou nás vystřídaly a my si šli lehnout a já sem v klidu spal až do rána.
30 Sear - Ráno jsem se vzbudil sám, bez jakéhokoli vyrušení nebo nebezpečí. Sbalili jsme tábor a pokračovali v cestě. Šli jsme na západ ke Keronu. Les zhoušťoval a my se proplétali mezi větvemi a kmeny. Najednou jsme uslyšeli praskání větví a já se otočil za zvukem. V kmeni statného dubu byl zabodlý černý šíp. vytrhl jsem ho ze dřeva a prohledl si ho.
,Skřeti!' Křikl jsem a v tom momentě se mi u ucha zasekla sekera. Otřel jsem si krev z odřeného ucha a všichni vyběhli do křoví před námi. Vytrhl jsem sekeru ze stromu a běžel za ostatními. Byla to skupina asi osmi válečníků a třech lučištníků. Pohodil jsem sekerou v ruce a rozmáchl jsem se po nejbližším skřetovi. Lebka zapraskala a on se sesunul na zem. Vyškubl jsem z něj svou zbraň a postupoval dál. Nidiana mezitím sestřelila dva lučištníky schované v křoví a poslední z nich vyskočil s mačetou za Derekem. Neváhal jsem a hodil po něm sekeru. Letěla přímo na něj, ale on ji před sebou srazil svojí mačetou. Sekera zářinčela a dopadla do trávy. Skřet se sprostě zašklebil. ,Sakra!' Řekl jsem si pro sebe. Dereka naštěstí zvuk odražené sekery upozornil na skřeta za jeho zády. Otočil se a mocně švihl svojí dvouruční sekerou a setl skřeta. 4 mrtví, 7 chybí. Rozhlédnu se kolem. V zádech ucítím silnou bolest. Jeden skřet mě trefil šípem do ramena. Palčivá bolest mě srazí na kolena. Z posledních sil natáhnu ruku a otočím ji a vykřiknu: ,Keris ahrem!' Z ruky mi vytryskne záblesk oslnivě bílého světla, zasáhne skřeta a ten padne k zemi. V tom se mi zatmí před očima a spadnu na zem.
Proberu se k večeru uprostřed našeho malého táboru.
,Ahoooj! Jak ti je?' Řekne vesele Nid a usměje se na mě. Kouknu na svoje rameno. Je ovázané a přes obvaz prosakuje zaschlá krev.
,Bylo i líp.' Povzdychl jsem si. ,Jak jste zvládli ty skřety?'
,V klidu. Poslední dva utekli s křikem do lesa.' Zasmála se.
,Super. A kde jsme teď?'
,Kousek od bojiště. Přenocujem ale tady, je to tu bezpečnější.'
,Vy ste mě nesli?' Zeptal jsem se překvapeně.
,No já ne! Ale tady Derek se obětoval.' Zase se roztomile zasmála.
,Díky! A kdo my vytáhl šíp?'
,Já, snad nebyl otrávený. Nemotá se ti hlava?' Křikl Morim.
,Fakt díky, sem v pohodě.'
,Nemáš zač.' Usmál se a pokračoval ve sběru větviček na oheň.
Naštěstí je to levé rameno a já sem pravák, tak mě to tak neomezí v práci a boji. Posadím se k ohni a sleduju plameny. Chvíli sedím a pak jdu spát. Dneska mám hlídku jako druhý s Nidianou.
Morim se mnou zatřese a probudí mě na hlídku. Otevřu oči a jdu za Nidianou, která už sedí na zemi na kraji paseky. Sednu si vedle ní a dívám se do tmy před sebou. Po dlouhém rozhovoru o tom co se dělo po mojem zranění a tom co se teprve stane, se Nid odmlčela a hleděla mezi stromy.
,Co to tam je?' Špitla.
,Kde?' Nahl jsem se k ní, ať vidím ze stejného úhlu.
,Tam!' Řekla tiše a ukázala na dvě malé zelené tečky na druhé straně tábora. Pomalu jsme se zvedli a zamířili tím směrem. Zelené světlo se najednou ztratilo, ale my stejně dál pokračovali jeho směrem. Vstoupili jsme do lesa a šli úzkou pěšinou v lese. Udělali jsme jen pár kroků a v tom momentě jsme litovali, že jsme to světlo následovali. Zelené tečky se opět objevily před námi.
,Arakas!' Řekla Nid docela nahlas.
,Ti zvládnem! Stačí ho bodnout do hrudi.' Řekl jsem jí a ona napla luk.
Vytasil jsem meč. Před námi stál přízrak jako z noční můry. Dlouhé, křivé prsty se k nám natáhly a on začal něco mumlat. Zapálil jsem čepel svého meče a použil jej jako pochodeň. Černý kouř se valil zespod jeho pláště skoro až k nám. Najednou všude kolem nás ze křoví vyskákala smečka vlků. Byli všude kolem a on napřahoval svoje pařáty na Nid. Vytušila ho průstřelem šípu přes jeho obličej. Rozplynul se a světlo se ztratilo, ale hned za šípem se zase zformoval. Rychle jsem udeřil ostřím meče do země a tiše vyslovil kouzlo. Na rozdíl od gest jsou kouzla vyvolána slovem silnější, ale za to předvídatelnější. ,Tir Mas Nohar.' Tahle slova zazněla lesem a od čepele se rychle rozšířil ledový kruh. Vlci stáli jako ledové sochy. Další Nidianin šíp mířil přímo na srdce Araka, teda kdyby nějaké měl. Zastavil ho rukou, do které mu zajel až po pírka na jeho konci. Propnul hruď, děsivě zaskučel a jeho hruď se rozevřela a vypustila na nás hejno havranů. Letěli na nás a klovali nás do obličeje. Chytl jsem Nid za ruku a zapálil jsem jak sebe tak ji. Ptáci zmizeli tak rychle jako se zjevili a zbylo z nich jen peří, které pomalu padalo kolem nás. Nidiana najednou spadla na kolena a začala křičet a vzlykat. Sklonil jsem se k ní a pohladil ji po zádech. Rychle jsem se otočil na Araka a pomalu v němu přistupoval s otevřenou dlaní ze které vystupovalo jasné světlo. Sevřel jsem dlaně a dal je vedle sebe. Ruce jsem odtrhl od sebe, jako bych něco roztrhl. V tom se celý přízrak rozpadl s jasným zábleskem. Když se kouř rozlezlý po trávě hromadil zpět do siluety toho přízraku, všiml jsem si postavy za ním. Arakas znovu zakřičel, ale tentokrát bolestí, kterou mu způsobila dýka, která ho probodla skrz. Její hrot mu vyšel z hrudi a on se svalil na zem. Jeho tělo se začalo rozpadat na malé zelené světlušky, které odletěly jako hejno ve větru.
,Jste v pořádku?' Ozvala ze postava skrytá ve stínu mě docela známým hlasem. Lean!
,Bez tebe bysme nebyli. To bylo děsivý! Ale Nid potřebuje klid. Ať se vyspí, hlídku podržím sám.' Řekl jsem a podíval se na Nid schoulenou na zemi.
,Budu tu s tebou. Kdyby náhodou.' Řekl a chytl mě za zdravé rameno. Nid byla dost vyděšená, tak seděla s náma a nakonec mi usla v klíně. Nechtěl jsem ji probudit tak jsem si lehl tak kde sem byl a za chvíli usnul."
WAAU!!! 2100 SLOV ^.^ Děkuju za voty i comentíky. Doufám že to na vás není moc kruté. Mějte se fajně a těším se na vaše ohlasy. S láskou... Já.