Kher'aves - Deník Geardiela Moonhanda

První Kroky

Dámy a pánové, po tomhle díle se pustím do děje ve vězení. Snad se mi povede vést obě dějové linky součastně. Díky za voty a komentík s názorem bych přivítal. Měli byste třeba nějaké otázky na postavy v příběhu?

,,27 Sear - Je chvíli po půlnoci a my stojíme u kasáren. Filemos ještě nedorazil a tak ještě jednou sběžně procházíme obsah knihy, kterou jsme dostali. Je to o historicky nejvýznamnějších události v dějinách Pan'tirhanu. Četli jsme si o Velké Válce. V celém Pan'tirhanu žijí čtyři rasy - lidé, trpaslíci, elfové a Gel'rhoni. Lidé jsou středně vysocí a žijí hlavně ve velkých městech, trpaslíci jsou malí a většinou podsadití se silnou úchylkou na zlato a drahé kameny. To je přivedlo do velkých potyček s draky, ale to teď nechci rozebírat, protože to bysme tu byli hodně dlouho. My elfové jsme jen trošku vyšší než lidé a žijeme v menších osadách, malých skupinách v lesích nebo v menších městech. Někteří žijí v pevnistech nebo palácích (hlavně v lesích, ale někdy i v horách nebo na pobřeží). Gel'rhoni, jako jediná početná rasa, mají hnědou nebo zelenou kůži. Jsou hodně urostlí a mají široká ramena a v poměru s nimi až komicky malou hlavu. Někteří mají dlouhé zuby, které jim trčí z úst. Někteří mají dokonce kly. Nejde nijak ztypizovat každou rasu, protože stejně se najdou lidi jako Derek, kteří si stejně budou dělat co chcou a nakonec ten elf vypadá jako světlý Gel'rhon.
Velká válka byl spor mezi neustále neklidnou rasou Gel'rhonů (což je v překladu Otroci Krve) a ostatními rasami. I když se na jejich stranu daly nějaké malé kmeny lidí, většina stejně bojovala pro nás. Válka byla dlouhá a popsat ji celou by bylo dost náročné. Vojáci ve velké válce byli nakaženi stejnou nemocí, jako stvoření, kterým čelíme teď. Při velké válce se na zdroj této nákazy nepřišlo, ale zjistili jak se rozšiřuje: 1) Požitím nakaženého masa, 2) použitím zakletých zbraní nebo 3) kontaktem krve zdravého s krví nakaženého. Konec války byl pro nepřítele katastrofální. Z Gel'rhonů přežila malá skupina, která teď sídlí hluboko ve vězení trpaslíků. Ostatní byli zabiti a tím vlastně zanikla velká a krutá rasa Gel'rhonů.
Najednou se před námi objevila silueta staršího muže.
,Pojďte se mnou do mojeho pokoje.' Řekl Filemos a my jej následovali chodbami. Vešli jsme do jeho komnaty a sedli si kolem kulatého stolu.
,Přečetli jste to, co jsem vám dal?' Dotázal se nás.
,Ano, jediné, co jsme se dozvěděli je, jak se to šíří.' Řekl Derek.
,Taky jsem procházel staré spisy, ale moc nového jsem nenašel. Jenom to co jste si přečetli. Tady v Nis Arenu je malá knihovna. Ale možná něco najdete v Daserhalu, tam mají největší a nejstarší elfskou knihovnu. Cokoliv nového zjistíte, pošlete po havranovi mě. Budu vám posílat zpět instrukce. Sbalte se hned teď a vyjděte před rozbřeskem. Počítejte s tím, že se možná nevrátíte ani za rok, ale sbalte si jen malé brašny. Když budete cokoliv potřebovat, napište mi o to a já se o to postarám. Tohle bude velké dobrodružství, ale nečekejte moc zábavy. Tohle je válka. Buďte opatrní, nikde neříkejte, co doopravdy hledáte, buďte nenápadní. Pořád nevíme, kdo je nepřítel.' Chrlil na nás najednou instrukce a my jen přikyvovali.
,Nebojte, budeme dávat pozor. Vy na sebe dejte pozor a pokud budete mít problémy, dejte vědět.' řekl jsem zodpovědně za celou skupinu.
,O mě se nebojte, hlavně najděte více informací. Teď už honem jděte.' Řekl spěšně a my se vydali ke dveřím.
,Počkejte! Vezměte si tohle.' Podával nám brašnu, kterou asi připravil, než jsme přišli. ,Jsou to dýky, pro každého jedna. Nejostřejší ocel v dalekém okolí. Přetnou kost jako máslo. Snad vám pomůžou.' Koukl na nás stařec starostlivě.
,Děkujeme. A nebojte se, máme nejlepší trénink.' Řekla Nid vděčně a usmála se.
Vyšli jsme z kasáren a šli domů balit. Dýku od Filemose jsem si připnul na paži, kde je dobře schovaná a dá se celkem rychle vytáhnout. Nevím proč, ale je to pro mě lepší, než ji mít za pasem. Má dobrý úchop z černé kůže a je perfektně vyvážená.
,Tak, jdem?' Zeptal se Lean.
,Jasně!' Přiběhla Leia, která si šla ještě pro její alchemystickou brašnu, a vyrazili jsme. U brány jsme se všichni seřadili vedle sebe a dlouhým krokem jsme vykročili do světa."
Konečně se něco děje! Zkontroluju si kožené sako na pažích. Proč si všeho všimnu až tak pozdě?! Je tam Filemosova dýka a já mám aspoň ňejakou zbraň. Možná je načase utéct pryč? Potřebuju plán! Na začátek zkusím někajé kouzla, když mám tolik času. Jenom co zkusím zasoustředěně zapohybovat prsty něco se děje. Na dlani se mi vytvoří malý plamen a začne mi tancovat mezi prsty. Zychle je propnu a jasný proud světla se rozletí na druhou stranu cely. Plameny se zastaví o zeď a plazí se v kruhu pryč od místa dopadu a pak se rozplynou. Na zdi zůstane černá stopa po ohni a já ohromeně zírám. Několikrát to zkusím znova a najednou si zapálím slaměnou postel. Udupu plameny a dál se pokouším pracovat s ohněm na dlani. Podle toho deníku bych se mohl celý zapálit. Pohnul sem opět prsty a vytvořil plameny na obou dlaních. Otočil jsem ruce a plameny se mi rozlezly po dlaních a zápěstí. Zase propnu prsty a oheň rychle vyšlehne na moje záda a hlavu. Cítím štípnutí ohně na tváři a rychle stáhnu ruce v pěst, ať to zastavím. Musím víc cvičit a už se nezraním. Ale jak použiju ledové kouzla? Ovládám to myslí nebo jde o to jak pohnu prsty? Soustředím se na zeď před sebou a na led, který chci vytvořit. Rychle natáhnu prsty a od dlaně mi vystřelí ledové kopí a roztříští se o stěnu. Tak nějaký základ zvládám a snad se víc přiučím z deníku. Sednu si a začnu si hrát s dýkou. K mojemu překvapení jsem docela obratný a mám hbité prsty. Elegantně dýku přetáčím v ruce a vyhýbám se jakýmkoli zraněním. Najednou slyším stráže na chodbě a začnu rychle přemýšlet. Udělám to? Zvládnu to? Moje noha je docela v pořádku, ale stojím na ni jenom chvíli. Raději tomu dám ještě pár dní. Gel'rhon rozrazí dveře a hodí mi jídlo, vodu a obvaz. Instinktivně jsem schoval dýku za předloktím.
,Prý máš něco s nohou. Pojď se mnou, vyčistí ti to!' Řekne a já rychle přemýšlím co s dýkou.
,Můžu se nejdřív najíst?' Řeknu mu a dívám se na jídlo.
,Ne! Buď pujdeš teď, nebo tady třeba umři na infekci!' Zavrčel na mě. Schovám dýku do boty a dělám, že si upravuju nohavice. Postavím se a výjdu z vězení. Pořád koukám kolem sebe a hledám cokoliv známého. Procházíme chodbou, kde jsou jen mříže, ne kobky jako mám já. V první na zemi sedí dívka. Blond vlasy má do půl zad a je to elfka. Když mě vydí rozzáří se jí oči, ale mlčí. Další cely byly buď prázdné nebo mi lidé v nich nebyli povědomí. Byla to Nid? Nebo Leia? Jsou tu i ostatní? Asi nás nemají moc pohromadě, abysme nedělali problémy. Dojdeme do malé místnosti se stolem uprostřed.
,Lehni si! Vyčistíme ti to lihem a pak ovážeme.' Řekne mi stráž a vyhrne nohavici. Nevypadá to zle, rozhodně líp, než když jsem se probral. Přiložil mi k tomu látku nasáklou akoholem a pomalu mi tu ránu otíral. Pak mi ledabyle ovázal koleno a odvedl zpět. Když jsme se vraceli, stála ta elfka u mříží a řvala po stráži. Ten ji jenom odstrčil do kouta.
,Buď zticha!' Zakřičel a ona se zasmála. Ten smích ve mě vyvolal vzpomínku. Byla to Leia! Drzá a bez špetky soudnosti a rozumu. Vzpurná a hubatá jako vždy. Zapamatoval jsem si cestu k ní a nechal se zavřít do cely. Proč mi tu nohu čistili? Ve vězení takový luxus? To je divné, kdyby nás chtěli zabít, už by to asi udělali. Co s náma mají v plánu?
Děkuju za čtení. Všiml sem si, že už mám 200 přečtení. Strašně moc děkuju :3 prosím o komentáře ohledně děje a doufám, že budete číst i dál. Za každý vote, komentář a přečtení jsem moc vděčný. A jestli se to někomu líbí sdílejte!!! Moc mi to pomůže ;) DĚKUJIIII :*