Stalker [CZ]

2.

*Knock,Knock,Knock*. Dveře se otevřely. Stála tam teta Beth. Byla to 47letá, usměvavá žena. Světle hnědé vlasy se slabými náznaky šedin, měla vždy rozpuštěné, tedy alespoň, jak jsem si to pamatoval. Nyní měla na obličeji překvapený výraz, a pravou rukou nervózně mnula brož kolibříka, připnutou na levandulově fialovém svetříku. "Ahoj Jonahu, drahoušku, copak tady děláš?" Pořád nervózně přejížděla prsty po broži. "Ahoj Beth, no, víš, má matka, feťačka pronásledovaná zákonem, se nedá považovat za příliš dobrého rodiče, a tak jsem usoudil, že si její neohleduplností nenechám pokazit mé životní cíle, proto jsem se rozhodl, že začnu od znova, tady v Severní Karolíně." Dramaticky jsem se i se zakmitáním očí nadechl čerstvého vzduchu. "Ach ano, chápu.." Odvětila mi Beth se soucitným pochopením, v jejích modrých očích. "Tak pojď dál Jonahu, chovej se tu jako doma." Oddychla. Vděčně jsem se usmál, a překročil přes práh dvěří. A je to. Můj nový domov. "Nemáš hlad drahoušku?" Vytrhla mě Beth z mého přemýšlení. "Ne díky." Odpověděl jsem stručně. "Tetičko, můžu se zeptat, kde budu spát?" Snažil jsem se vyznít mile, snad se mi to povedlo. Teta Beth se ušklíbla a pokynula mi hlavou ať jí následuji nahoru. Když jsme vystoupali po mohutných dřevěných schodech, šli jsme až nakonec chodby k mléčně bílým dveřím s matně černou klikou. Teta Beth se značně nadechla a stiskla kliku. Otevřely se dveře do vcelku vkusného chlapeckého pokoje. Pokoj měl stěny tmavšího odstínu modré, červený koberec, a bílou postel s černo-bílým pruhovaným povlečením. Pak ještě čistě bílý psací stůl, a bílá skříň. Jediné kýčovité na celém pokoji byly plakáty drahých aut na stěně u postele. Bylo to jako by se v pokoji zastavil čas. Šlo celkem snadno odhadnout, že už tam nikdo dlouho nebyl, ale nebyl tam ani žádný náznak zanedbání, prachu, nebo něčeho takového. "To je pokoj Steveiho, ještě předtím než.." Zajíkla se. "..Však ty víš sám Jonahu." Soucitně jsem kývl a sedl si na měkké povlečení postele. "Nechám tě tu chvíli o samotě." Pousmála se teta Beth a zavřela dveře. Jn pro informaci: Steve byl můj stejně starý bratranec, před rokem se oběsil v nedalekém lese v Isser, nikdo neví proč to vlastně udělal. Ale zpátky do přítomnosti. Potřebuju si zakouřit. Vytáhl jsem z bundy červeno-bílou krabičku Marlboro a černý zapalovač. Otevrírám okno a sedám si na parapet. S jedním škrtem zapaluji cigaretu. Z úst se mi line šedý dým. S každým potáhnutím mám pocit, jako kdybych měl o starost méně. Je to svým způsobem kouzelné. Dokuřuju až do filtru, a zahazuji dokouřený zbytek mimo pozemek. Seskakuji z parapetu zpět do pokoje, a sundavám si bundu. Najednou mi někdo zaklepe na dveře. "Ano?" Vyhrknu uvážlivě. Z dveří se vynoří strýček Charles. Prošedivělý chlapík v monterkách a úsměvem od ucha k uchu. "Strýčku Charlesi." Usměju se vřele. "Jonahu, dlouho jsem tě neviděl, vyrostl z tebe kus chlapa." S polichoceným pohledem jsem se usmál. "Mluvil jsem s ředitelem střední školy tady v Hawes, Profesorem Hopkinsem, je to můj známý, říkal, že můžeš nastoupit už zítra." Mlčky jsem seděl s překvapeností na tváři. Nejsem tu ani den, a už mám dohodlé studium? Je to snažší, než se dalo očekávat. "Díky strýčku." Odpověděl jsem spěšně. "Hele, Jonahu, tak mě napadlo, nechceš pomoct jít vyřezávat dýně? To víš, za chvíli je ten Halloween a Beth se neobejde bez patřičných ozdob." Uštěpačně jsem přikývl. Zbytek dne už se mi mihnul před očima. Vyřezával jsem, polemizoval se strýčkem a tetou, povečeřel, a teď ležím. Dalo by se říct, že už jsem vcelku zabydlený. Zatímco jsem otupěle Koukal do zdi, šly na mě mrákoty. Zítra začne to nejtěžší z budování mého nového života. Budování image. Buďto budu loser, všem pro smích. Nebo král školy. Nebo to, co jsem byl doteď. Tichošlápek. Přiznejme si to, nikdo neplánuje vraždu nahlas. Dobrou.
•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Čusky lidi, tenhle díl bych nazvala vcelku za odpočinkový, žádné násilí, ani výkyvy psychpatických nálad. Nojo, nemůžu z Jonaha zase udělat Jacka Rozparovače :P Budu se pokoušet přidávat každý den, ale uvidíme, kolik bude času. Tak snad se vám to doposud líbí, mějte se krásně, skládejte básně, tak zatím čusky ^^