Stalker [CZ]

11.

Celý den probíhal více než jednoduše. Kdykoliv jsem na chodbě viděl Lucy, šel jsem za ní, a objal ji zezadu. Lucy zrudla a začala se smát při pohledu roztleskávaček. I já jsem se musel zasmát. Žárlí na Lucy, a to ještě neví, že jsem jim zbouchnul kapitánku. Nu což, stejně se to nikdy nedozví. Z mého přemýšlení mě vytrhla Lucyina kamarádka Stefanie. Přiběhla z ničeho nic. Lucy se na mě omluvně podívala, a já jsem se usmál a opřel se o skříňku. "Lucy, tak co, jak jsou doktoři na tom s tou tvou pamětí?" Lucy pokrčila rameny. "Stef, já opravdu nevím. Kriminalisté se mě neustále vyptávají na barvu vlasů vraha, výšku, věk, jestli bych byla schopná ho identifikovat." Stef pokračovala dál. "A co říkali doktoři?" Lucy si odkašlala. "Říkali, že to pokračuje rychleji než čekali. Asi do dvou měsíců bych měla být schopná poznat vraha." V ten moment se mi zastavilo srdce. Upustil jsem telefon a s mdlobama před očima jsem ho otupěle sbíral ze země. Lucy ke mě okamžitě přiběhla. "Jonahu co se stalo?" Vypadala ustaraně, s lítostí v očích mi pomohla vstát. Nedal jsem na sobě nic znát. "Nic mi není puso, jsem v pohodě, jsem jsem zakopl." Vtisknul jsem jí polibek. Kdyby si Lucy věděla jak mě to zevnitř trhá. To, že do dvou měsíců budeš muset být mrtvá. Usmála se. "Opravdu jsi v pořádku?" Usmál jsem se. V ten moment zazvonilo. "Vážně, je mi fajn, hele, půjdu na záchod." Lucy přikývla a objala mě. Jakmile Lucy odešla, vběhl jsem na záchody. Vystresovaně jsem si oplachoval obličej studenou vodou. Nedokážu to. Nedokážu ji zabít. Najednou se z jedné z kabinek ozval smích a vylinul obláček kouře. Vynervovaně jsem dal pěstí do dveří od kabinky. Slyšel jsem jak osoba nadskočila i s prkýnkem. "Ňákej problém kámo?" Ozvalo se z kabinky. Rozpřáhl jsem se, a vší silou nakopl dveře. Zámek upadl na zem a dveře se otevřely. Na přiklopeném záchodě seděl v tureckém sedu nějaký hulič z prváku. Měl mikinu, která byla pomalu větší než on, maskáčové kalhoty a různě zbarvené a různě velké dredy. "Kámo já si tu jen dávám brko, máš ňákej problém?" Chytil jsem ještě větší nervy. Chytil jsem toho huliče pod krkem a začal řvát. "Jestli mám problém?! Ty ani nevíš jak moc velkej! Hele jo, co když ti řeknu, že mám dva měsíce na to zabít holku, do který jsem se zamiloval!!" Hulič začal naprosto v klidu něco vytahovat z vnitřní kapsy mikiny. Sundal ze sebe moje ruce, postavil se, oklepal se, a vytáhl z kapsy joint. "Tady máš brácho, potřebuješ to." Podal mi jointa, salutoval na rozloučenou a proplul kolem mě ven ze záchodů. Seděl jsem vystresovaně na zemi a koukal na joint. Mám? Nemám? Poté jsem se zhluboka nadechl, a zapálil joint. Během chvíle byl pryč. Cítil jsem se vcelku normálně. Vyšel jsem z kabinky, opláchl se, a vyšel ven. V ten moment jsem se zasekl. Přišlo mi, že všemu rozumím. Všechno bylo lepší. Viděl jsem proudění vzduchu. Musel jsem se začít usmívat. Však život je tak krásné místo. Najednou si mě všimla sekretářka. "Kde máš třídu?" Zeptala se mě. "Kdo jsi?" Podíval jsem se a musel jsem se začít smát. "Jsem Alice Warren, sekretářka." Pousmála se. "A proč ti tak rychle rostou vlasy?" Začal jsem se smát. "Ach vy mladí, co vy z toho kouření trávy na záchodech máte." Povzdechla si Alice a odešla do kanceláře. Najednou zazvonilo. Chodby se zase začaly plnit. Do dvou minut byla Lucy u mě. Objal jsem jí. "Víš o tom že tě miluju?" Zašeptal jsem a musel jsem se začít smát. Lucy zrudla. "Já tebe." Usmála se a vtiskla mi polibek. Najednou mě napadl úžasný nápad. "Lucy?" Skoro jsem zakřičel, takže Lucy uskočila. "Ano?" Usmála se tak sladce jako vždy. "Nechceš jít zítra do zábavního parku? Jako ty a já?" Začal jsem se zase přiblble usmívat. "Půjdu ráda, jako ty a já." Usmála se. Najednou jsem se trochu vzpamatoval. "Tak já jdu Lucy na poslední hodinu, to víš, tělocvik, tak zítra?" Dal jsem jí narychlo pusu. "Zítra." Odpověděla a oplatila mi polibek. Při cestě do tělocvičny jsem šel zadní chodbou. Jak jsem tak šel, uslyšel jsem na poschodí pláč. Koukl jsem se přes zábradlí a spatřil Katelyn. Seděla v úboru roztleskávačky na schodech a brečela. Sešel jsem opatrně po schodech k ní. "Co se stalo?" Řekl jsem až moc volně. Pohlédla na mě ubrečenýma očima. Rozbrečela se ještě víc a podala mi nějakou tyčinku. Zase položila hlavu do svého klína a začala brečet. Prohlédl jsem si tyčinku. Těhotenský test. Pomalu jsem test začal otáčet abych se dozvěděl pravdu. Dvě čárky. Po obličeji se mi začal rozlévat úsměv. Pak jsem zbystřel. "Aha." Utrousil jsem suše a podal jí test. Procházel jsem okolo ní a šel dál. "Jonahu?" Otočil jsem se na ní a kývnul hlavou. "Nevíš kdo by..?" Rozechvělým hlasem ani nedořekla větu, a prstem ťukala na test. Chvíli jsem se zamýšlel. Ale opravdu jen chvíli. Než mi došlo co mám říct. A bude to v kapse. "No hele, na ty tvý narozky jsem viděl, jak ses hodně ochomejtala okolo Chrise, toho jak se baví hodně s Lucy.." Katelyn kývla hlavou ať pokračuji. "No pak jsem viděl jak s ním někam jdeš a pak už jsem vás ani jednoho neviděl. Nevinně jsem pohlédl na Katelyn. "Chris?!" Zaklela Katelyn a propadla ještě většímu breku. "No, tak se měj." Písknul jsem na Katelyn a šel směrem k tělocvičně. Katelyn na mě ani nepohlédla a brečela. Jeden nepatrný problém vyřešen. Ale zbývá jeden velký. Pokusit se odmilovat od Lucy. Ale co si to namlouvám. Zamiloval jsem se.

------———----------------———------------——
Takže ahoj lidi!😈💋 Opět jsem se odhodlala k další kapitole, nyní docela brzo řekla bych.😃 do měsíce bych chtěla přidat další kapitolu, tak snad se mi to podaří.🍀 Jinak doufám že se vám tenhle díl líbil, tak dejte lajčík, komentík, řekněte kamarádkám a kamarádům ať čtou, jelikož zanedlouho tuhle storku bude číst 20k lidí, za což jsem vám neskutečně vděčná❤❤ No, tak zatím čau lidi, a doufám, že se budete těšit na další díl😘 TheCrazy