Stalker [CZ]

7.

Den D. Dnes to propukne. Roztomilá, hodná, nevinná Lucy musí propadnout mému kouzlu neodolatelnosti. Celý dnešní den ve škole jsem byl jako holka. Nevnímal jsem, a přemýšlel, co si vezmu večer na sebe. Musí to být perfektní. Taky jsem se za tento den nevyhnul zasněným pohledům Katelyn vůči mě. Ale je jí to k ničemu. Sice je krásná a atraktivní, ale bohužel. Ona není můj cíl. Čas od času jsem pohlédl na Lucy. V ústech měla propisku a jedním prstem si namotávala pramínek vlasů. Je sladká. Ale co to zas melu. Nemůžu k ní chovat city. Alespoň ne doopravdové. Nemůžu dozajista přijít na to, co způsobuje mé výkyvy pocitů vůči Lucy. Jestli jsou to ty její kaštanově hnědé oči. Nebo vlnité hnědé vlasy vždy udělané do nějakého nepravidelného účesu. Nebo to, jak se rozzáří, když se doopravdy od srdce usměje. Nebo to, jak je roztomilá, když nevnímá. Nevím. Tohle není v pořádku. Musím na vzduch. Ruka mi automaticky vystřelila do vzduchu. Ester Collins, naše učitelka biologie trochu nadskočila. "Ano Jonahu?" Zeptala se, a vyleštila si mezitím brýle. "Můžu jít na záchod paní učitelko?" Zeptal jsem se tak nejmileji, jak to umím, snad se to povedlo. "Běž, ale ať jsi za chvíli zpět." Pousmála se. Vylítl jsem na chodbu, a běžel rovnou na záchody. Proč jsem z Lucy tak unešený?! Sklonil jsem hlavu k umyvadlu a začal si oplachovat obličej studenou vodou. "Tady seš má 'životní' lásko." Ucuknul jsem. Dál jsem si oplachoval obličej. Utřel jsem si obličej papírovími ubrousky a zvedl hlavu k zrcadlu. KURVA! "Claire, co tu krucinál děláš, jsi po smrti už 1 rok!" Otočil jsem se od zrcadla a za mnou stála. Hodil jsem mýdlem po mém výplodu fantazie. Prolétla to jako nic. "Hledala jsem tě drahoušku, na druhé straně je moc nuda." Byl jsem trochu vyděšený. Vidím ji tu stát tak, jak si ji pamatuji v její poslední výdech. Modré oči, krémově blond vlasy udělané do rozcuchaného drdolu, bílý pletený svetr, modré roztrhané džíny, tenisky a zlatý přívěsek po její babičce. "Koukám, že se ti od mé vraždy vede docela dobře, Lucy je hezká dívka." Jen jsem otupěle stál a Koukal. "Vypadni z mojí hlavy!" Fikce v mé hlavě, tudíž Claire, se usmála. "Copak, máš výčitky? Měl si je mít, když jsi mi bezcitně vrazil nůž do hrudi."  Nesmí to být skutečné. Prostě ne. Nadechl jsem se. "Já tě milovala Jonahu!" Vytryskly jí slzy. "Půl roku si mi nalhával, že mě miluješ, a to vše jen proto, abys mohl ukrást rodiné šperky mých rodičů, až si tě pozvu domů, až budou na dovolené! Každý den myslím na to, jak si mi řekl, ať jdu nalít pití, vrátil si se s truhličkou šperků, a zabodl mi nůž do zad! Musela jsem sledovat každý den své hnijící tělo, a reakci mých rodičů! Zatímco ty si zbaběle odešel!" Panebože. Já zešílím. "Poslyš Claire, odejdi z mojí hlavy, jsi pouze výplod mé fantazie, mé podvědomí se pokouší chovat nějaké pocity, zármutek, či stesk, ale to se mému mozku nepodaří, takže opusti mou mysl prosím." Claire zrudla. "Výplod fantazie?! Dokázal by výplod fantazie tohle?!" Claire namířila rukou na zrcadlo. *BUM* A zrcadlo se v ten moment roprýštilo na milion kousků, které mě zasahují do kůže. Cítím jak dopadám na zem. A potom už jen upadám do temnoty...

-----

Ahoj lidi! ^^ jsem tu s novým dílem :3 snad se vám líbí, dneska mě bavilo docela psát, takže je oproti ostatním dílům poměrně dlouhý :D :) No, zkrátka, za 1-2 dny by měl být nový díl, tak se těšte, mějte se krásně, zatím! ^•^