Stalker [CZ]

4.

Ztěžka jsem se posadil. Je to opravdu ona? Kdo jiný by to byl, tváře si dokážu zapamatovat. "Hele, jak si to myslela, tím "od včerejška tu je volno"?" Vzhlédla od učebnice Chemie. "To je na delší povídání, řeknu ti to o přestávku." Pousmála se, a opět sklonila hlavu ke čtení. Co je sakra dlouhého na tom, že jsem jí nechal projet hlavou kulku?! Vzteká se mé podvědomí. Chci to jen slyšet z jejího úhlu pohledu. Jestli by byla schopná pachatele identifikovat. Pokývl jsem. "Jinak já jsem Jonah. Jonah Drew." Proč se jí sakra představuju?! Nemám zapotřebí, aby věděla moje jméno, aby mě mohla identifikovat do puntíku. "Jo, já jsem Lucy. Lucy Wilsonová." Pousmála se. "Lucy Wilsonová. Pěkné jméno." Co to do mě kurva vjelo?! "Děkuju, jestli teď dovolíš, musím se učit na písemku." Uchechtla se. To mě jako vážně teď odpálkovala?! Mě dívky padají k nohám, tak co je s ní?! Celou hodinu jsem Lucy pozoroval. Nevím čím to je, ale je jiná než ostatní. Nevím, jestli to dělá rybí cop ve spojení s bílým svetrem, nebo její zelené oči ve spojení s jejím sladkým úsměvem, ale něco mi říká, že o téhle dívce musím vědět úplně všechno. Po hodině když vycházím ze třídy, rozhlížím se po Lucy. Jde kousek přede mnou, v rukou učebnice, hlavu mírně sloněnou. Batoh s vojenským vzorem a spoustou nášivkami se jí kymácí ze strany na stranu. Najednou ji zastavuje banda fotbalistů. V čele je namakaný kluk v červeném triku, s nagelovanými blond vlasy. Pozastavuju u skříňky a pozoruju, co se bude dít. "Sladká Lucy Wilsonová, tak co, jak se dnes máme?" Usmívá se blonďák v červeném triku, a opře se o skříňku. "Stewarte, já s tebou spát nebudu." Zasměje se Lucy, a pokusí si prorazit cestu. Bezvýsledně. "Eh.. Slyšel jsem dobře?" Zarazí se Stewart. "Ano." Pronese Lucy a protočí očima. Stewart se k Lucy přiblíží tak, že není ani 30 centimetrů od jejího obličeje. "Tak hele, poslouchej Wilsonová, příště si rozmysli, co řekneš." Lucy opět protočí očima. "Jdeme kluci." Pronese chladně Stewart a pomalu se otáčí. Nejdřív ale však máchne rukou, a vyrazí Lucy všechno učení z ruky, které v mžiku padá na zem. "Měj se Wilsonová." Mrká Stewart a odchází. Běžím k Lucy, abych jí pomohl sesbírat učebnice. Cože, já fakt někomu pomáhám?! Kam se podělí ten fantastický, namyšlený Jonah?! Mé podvědomí prožívá erupci. "Lucy, jak je to teda s tím volným místem?" Zvedám k ní hlavu, a podávám jí učebnici Biologie. "Eh.. Díky. No víš jedna holka, Ciara Cooperová, taková zrzka, včera jsem s ní byla na brigádě, a zrovna k nám šel nějaký kluk, a Ciara mi řekla, ať se jdu podívat do zásob, nebo mě spíš vyhnala, tak jsem jí samozřejmě poslechla a šla, a když jsem se vrátila, měla kulku v hlavě, a byla nehybně opřená o zeď, takže tak." Lucyin obličej jakoby zkameněl. "Mohla jsem ho vidět, neomdlet tehdy když jsem se vracela. Ale doktorka říkala, že by se mi měl výpadek vrátit, a já poté vraha identifikovat." Konejšivě jsme jí položil ruku na rameno. "Nesmíš si to takhle vyčítat, ty za to přece nemůžeš." Kdyby věděla, že jsem to já. Usmála se. "Pojď, něco ti ukážu." Zvedla se, a mířila si to uličkou někam do neznáma. A já ji následoval. V duchu jsem se modlil, ať si nevzpomene.Došli jsem až skoro ke konci chodby. K dalším skříňkám. Nic neobyčejného. "Ehm.. Co tu děláme?" Lucy se pousmála. Potom přiložila ucho ke skříňče, otočila párkrát kolečkem, a skříňka se otevřela. Poskytl se mi velice zajímavý pohled. Spoustu třpytek, světýlek na baterky, hvězdiček, a fotografií. "Vidíš, měla své ambice. Chtěla být modelkou. Vždycky jsem byla fascinovaná její skříňkou, šla si prostě za svým snem."
--
Z téhle věty jsem byl zaražený dokonce dne. Šla si prostě za svým snem. Impozantní. Ale ještě víc než nad touto větou, jsem přemýšlel nad Lucy. Zítra začne velká detektivní akce, kterou nazvu jediným názvem, který přichází v úvahu.

LUCY WILSONOVÁ.

Ahojte lidi! ^^ Další část je tady, a potom, co jsem si skoro usmažila mozek nad vymýšlením tohoto dílu, jsem usoudila, že je prakticky nemožné, abych každý den vymýšlela nový díl :D Takže doufám, že najdete pochopení, a budete očekávat díly s rozdílem 1-2 dnů :D ^^ To by bylo asi všechno, co bych vám za dnešek chtěla říct, tak doufám, že se vám dnešní díl líbí, tak zatím! ^^
P.S. Postla jsem u tohohle dílu starou, ale hrozně psycho, a zcela dokonalou k tomuto příběhu, píseň "Gloomy Sunday" , tak na ní kdyžtak mrkněte ;)