Lonely girl

*1*

Seděla jsem na parapetě ve svém malém pokoji. Koukala jsem se na déšť, který právě začal a cítila jeho vůni. Hleděla jsem, jak kapičky dopadají na mé okno a stékají dolů.

,,Claro? Jdu nakoupit chceš něco přivést?" zeptala se mě mamka, která vešla do mého v pokoje. Na sobě měla náš společný kabát a šálu, kterou jsem jí dala minulý rok k Vánocům.

,,To je dobrý mami, je si něco uvařím a půjdu si číst nebo tak něco," odpověděla jsem jí.

,,Dobře, tak se měj hezky, dávej na sebe pozor a já jsem tak za půl hodiny doma, jo?" přikývla jsem a ona odběhla. Po chvíli se za ní zaklaply dveře. Stále jsem se dívala do deště a pak vstala. Šla jsem do kuchyně a podívala se, co máme. Otevřela jsem malou skříňku a vyndala z ní špagety. Nic jiného než tohle nebo míchaná vajíčka. Takže špagety. Dala jsem vařit vodu. Po chvíli do ní dala špagety. Zatím co se jídlo vařilo, všimla jsem si novin na stole. Došla jsem ke stolku a začetla se do jednoho ze článků.

Hledáme dobrovolníka/dobrovolnici, která by souhlasila a žádala o práci v bistru Angels. Bude vařit, uklízet za plat 100 na hodinu. Bere dívky i chlapce. Do dne 10.7. se můžete dostavit na pohovor. Děkuji.
Mrs. Barnabells

Ještě jednou jsem si článek přečetla. Mámě by pomohlo, kdybych si sehnala práci. Zamyslela jsem se. Najednou jsem uslyšela, jak začala bublat voda. Vstala jsem a dala špagety na talíř. Samozřejmě ne všechny. Dala jsem si na špagety kečup a sýr a dala se do jídla. Přitom jsem si já nešika nezapomněla ušpinit bílé tričko. Šla jsem se tedy převléci. Opět jsem sedla ke stolu s novinami. Opět si článek přečetla a zamyslela se. Kolikátého dneska je? Podívala jsem se do kalendáře ve svém pokoji.

,,Ono je to dneska!" vyhrkla jsem a hodila na sebe tenkou fialovou mikinu. Zamkla jsem, dala si klíče do kapsy a vyběhla ven z našeho domu. Běžím po ulici. Je zde mnoho lidí. Dnes si řeknete, že půjdete na oběd? Super. Zahýbám uličkou do ulice, kde má být dotyčný ,,konkurz". Vrazím do restaurace a všechny oči se upřou na mě. Nevšímám si toho a pokračuju k pultu.

,,Dobrý den, je stále místo pro brigádníka," zeptám se černovlasého kluka se jmenovkou Jason.

,,Pro takové jako jsi ty? Vždycky," řekl a usmál se. Pohla jsem koutky úst.

,,Kde je zástěra nebo něco takového?" zeptám se a on ukáže na věšák za pultem. Vyberu si bílou zástěru s kapsičkami ve předu. Jason mi podá blok a propisku, kterou ochotně přijmu.

,,Mám jít objednávat?" zeptám se a on přikývne.

,,Jo tamhle ty dva teď přišli tak běž," popoběhnu a začnu se usmívat jako bůh ví co. U stolu si všimnu blondýnky s černou čelenkou v dlouhých vlasech. Na sobě má bílé tričko s řetízkem na kterém se houpe nápis ,,forever". Dojdu tam a to, co mě zaujme je kluk sedící proti ní. Na sobě má černou bundu. Vlasy lehce rozcuchané, barvy hnědé. Usmívají se na blondýnku jeho krásné hnědé oči.

,,Co to bude?" zeptám se po chvíli, co ho přestanu sledovat. Oba zpozorní. Konečně uvidím chlapcův obličej. Nemýlila jsem se, měl krásné oči.

,,Jednu vodu," řekla dívka a podívala se na chlapce.

,,To samé," řekne sametovým hlasem. Nemusím si to psát a odběhnu k baru.

,,Co to bude?" otáže se mě Jason a já na něj vzhlédnu.

,,Dvě vody," povím mu a on je začne nalévat. Podá mi je a já mu jen pohledem neznačím ,,díky." Kráčím si to zpět ke stolu, když v tom se zarazím. Objevil se u stolu kluk. Má černé ulízlé vlasy a bledě modré oči. Hnědovlasý kluk se zvedne. Černovlasý kluk udělá to samé. Stojí proti sobě.

,,Co uděláš, Liame?"řekne černovlasý kluk a nahne se k blondýnce a dá jí na rty dlouhý polibek.

,,Nech mojí sestru na pokoj," okřikne ho a odstrčí od blondýny. Černovlasý kluk zavrávorá, což mě trochu překvapí. Svalí se na zem. Na jeho tváři je však vidět úsměv.

,,Co to děláte?!" vběhne mezi ně Jason a odtrhne je od sebe.

,,On si začal Jasone," brání se ten černovlasý a na Liamově tváři je vidět jen ponurý výraz.

,,On si začal," zamumlá. Černovlasý kluk si to namíří na Liama, ale Jason ho zastaví. Klid, klid, klid, tady nic nebude, jestli si chcete něco vyřídit běžte ven!" odpoví jim Jason.

,,Oba by jste si zasloužili. Tylerova otce znám, vzkážu mu o tobě, Liame, ale tvého? Ne. Proto mám návrh, abych to nemusel roztrubovat, dostaneš za trest brigádu tady, v tomhle podniku. Umíš vařit?" zeptá se Jason a Liam jen lehce přikývne se sklopenou hlavou.

,,Pane to...," pokusí se ho blondýnka přemluvit, ale Liam jí skočí do řeči se slovy:

,,Nech to na mě Michel," řekne Michel, která se stáhne do kouta a mlčí.

,,Budeš tu vařit," ukáže na Liama Jason a lehce ho prstem bodne do hrudi. Liam beze slova přikývne.

,,Znáš Clary?" zeptá se a ukáže na mě. Liam se otočí.

,,Ne," odpoví a otočí se zpět.

,,Tak ji poznáš, budete tu spolu pracovat," podotkne a já i přesto, že nechci, hlasitě polknu.