Lonely girl

*3*

,,Tu mikinu ti zítra vrátím," pronesla jsem a hodila jeden prázdný kelímek koly do koše.

,,Nech si, jí sluší ti," zalichotí mi a položí mop, kterým vytíral vedle zástěr.

,,Ne, ne, to není pravda" zavrtím hlavou a zamířím k dalšímu stolu s prázdným plastovým talířem a vidličkou. Házím je do koše.

,,Fajn, ale místo mikiny, přijmeš pozvání na pouť tuhle neděli," zarazím se a když vyhodím poslední kus plastu, otočím se a uvidím jeho pohled, jak si mě měří.

,,Když je to pod podmínkou, že ti tu mikinu vrátím?" zeptám se a on přikývne.

,,Tak jo v neděli bych po práci měla mít čas," mrkla jsem a začala si sundávat zástěru. Pověsila jsem ji a namířila si to ke vchodu.

,,Budu se těšit," zamumlal a já s jednou nohou venku nakoukla ještě dovnitř.

,,Já taky," usmála jsem se.

,,Tak zejtra," dopovím a vyjdu. Šla jsem jednou boční uličkou. Světlo sem moc nedosáhlo a okolo se poflakovali různí lidé.

,,Podívejme, podívejme," řekne cizí mužský hlas a já se pomalu otočím. Hledím do cizí hrudi. Muž je vyšší než já. Do obličeje mu nevidím, ale na ruce má tetované jméno Samantha. Rychle se otočím a chystám se odejít, ale on mě však chytne a přitáhne prudce k sobě.

,,Nikam nejdeš," řekne a já se mu konečně podívám do obličeje. Obličej je černý, tak jako ruce. Má hnědé oči a tmavé rty. V nose má pircing a tak se mi hned znechutí.

"Máš někoho?" zeptá se a já přikývnu.

,,Tak teď na něj nemysli, protože si s tebou chci užít," sáhne mi pod tričko a já ho odstrčím.

,,Kočička má drápky," zamumlá a opět se za mnou rozejde. Shodí mě na zem.

,,Hej!" přidává se k nám cizí hlas. Dotyčný k nám dobíhá a já uslyším jak někdo někomu dal pěstí a jak spadl do louže. Také slyším, jak někdo odbíhá pryč a jak ke mě někdo jde. Klekne si ke mě pomáhá mi vstát.

,,Jsi v pořádku?" zeptá se hlas člověka, kterého jsem teď poznala.

,,Jo, teď už asi jo," špitnu a on si mě přitáhne k sobě. Nasaji jeho krásnou vůni. Pak se odtáhneme a já vidím jeho. Liam.

,,Pojď, doprovodím tě domů," chytne mě za ruku a já se podívám na naše ruce. Podívá se směrem jako já a rychle mou ruku pustí.

,,Promiň," pronese a já zčervenám.

,,To je v pohodě," dám si jeden pramen vlasů za ucho.

,,Jdeme?" zeptá se, protože si tak jako já uvědomil, že tu jen tak stojíme beze slov.

,,Jo, jasně," řeknu a společně se rozjedeme ulicí ke mě domů.

,,Kam vlastně chodíš na školu?" zeptá se.

,,Franklinova Střední škola," odpoví mu ,,A ty?" otážu se a on se na mě podívá.

,,Před pár dny jsme se s tátou, mámou a sestrou přestěhovali a do školy teda budu teprve nastupovat," řekne a já přikývnu.

,,A už víš kam půjdeš?" položím mu další otázku.

,,Přemýšlel jsem nad Koollemberskou, nebo nějakými dalšími, ale teď asi na Franklinovu," zase se trochu začervenám.

,,To bychom se vídali," povím a on přikývne.

,,Jo to asi jo," řekne a já pomalu začnu zastavovat, protože stojíme před mým a matčiným domem.

,,Tak jsme tady," pronesu a on přikývne.

,,Chceš jít dovnitř?" zeptám se. Nakloní hlavu.

,,Je to vhodné?" otáže se a já přikývnu.

,,Jasně, že jo, doma je jenom mamka," dám klíče do dveří od domu. Vejdu a on za mnou.

,,Fajn, na chvíli," tiše se zasměji.

Kráčíme nahoru po schodech. Otevírám dveře a oba vkročíme do domu, on si však nezapomene před domem sundat boty. Já jsem si je sundala až vevnitř. Jdeme do kuchyně.

,,Máš rád čaj?" zeptám se ho.

,,Jo," řekne.

Vkročíme do kuchyně. U stolu sedí má mamka a...osoba, kterou nesnáším nejvíce na světě.

,,Ahoj Clary," řekne můj otec a já zajdu pro konvici a dám vařit vodu. Konvici máme ještě po babičce k narozeninám.

,,Máš radši černý, nebo zelený?" zeptám se.

,,Zelený, pokud mohu," špitne a já se otočím. Vidím, jak si ho otec prohlíží.

,,Vy dva spolu...?" zeptá se a já syknu.

,,Ne, toho chlapce vidím poprvé," pronese matka a já jí za tuto odpověď nejsem moc vděčná.

,,Počkej takže naše dcera si přivádí do našeho bytu cizí kluky," praštím rukou do linky.

,,Tohle už není tvůj byt a já už nejsem tvoje dcera," křiknu na něj se dvěma šálky horkého čaje a rozejdu se s nimi do obývacího pokoje.

Liam za mnou přijde.

,,Táta?" zeptá se a já zaváhám.

,,Dřív to byl můj táta. A teď? Zrovna v tenhle den se nás rozhodne přijít navštívit, po deseti letech," zamumlám.

,,To je mi líto," pohladí mě  po zádech.

,,Nemusí," řeknu a opřu se mu o jeho rameno.

Ahoj všichni. @Adellh a @Jita25 se vám hlásíme s novou kapitolou. Omlouváme se, že je to tak pozdě, ale Já, Jíťa jsem neměla čas a nerada dávám čtenářům něco nedodělaného. Omlouvám se. Budeme rády za Hvězdičky, Komenty, Sledování, Přidání do knihovny a hlavně si užívejte a milujte wattpad tak jako my :-*

.