Lonely girl

*4*

Někdy večer se postel vedle mně prohnula, když si máma lehala vedle mně. Ležela jsem na boku a dělala jsem, že spím, protože jsem věděla, o čem se teď bude chtít bavit. 

"Chce se k nám vrátit Clary.." zašeptala. "Změnil se."

Nevěřila jsem tomu, že by se můj alholický otec mohl změnit. Copak si máma nepamatuje jak chodíval domů opilý a mlátil jí? Jak na mě řval? Nikdy mu to nebudu schopná odpustit.. A jestli ho vezme zpátky, tak z domu půjdu já. 

Nedokázala jsem jí odpovědět. A když to mámě došlo, zvedla se a odešla k sobě do ložnice. Koukla jsem se oknem na noční oblohu a přemýšlela nad Liamem. Mluvilo se mi s ním tak dobře.. Klidně bych s ním byla celý den. 

Když jsem se ráno chystala do práce, slyšela jsem jak máma s někým dole mluví. Oblíkla jsem si bundu a sešla dolů. Máma zrovna byla natisknutá na muže, který se nazýval mým otcem. Vedle nich byli kufry. Zarazila jsem se.

"Co tu dělá?" zasyčela jsem. Máma se provinila odtáhla od otce a koukla se na mě.

"Stěhuje se sem." oznámila mi, jako kdyby to byla nějaká novinka ohledně vánoc. Seběhla jsem dolů a nazula si boty. Klíčky jsem si hodila do kapsy.

"Jestli tu bude, tak tu nebudu já." řekla jsem a vyběhla z domu.

Běžela jsem do bistra, ale zarazila jsem se, když jsem viděla před dveřmi Liama s Jasonem.

Došla jsem k nim. "Co se děje?" zeptala jsem se. 

"Nějak vypadla elektřina a musí dojít elektrikář, takže máte volno. Můžete domů." ušklíbl se Jason, ale mě to teda nepotěšilo.

"A nechceš nějak pomoct? Nechci domů!" vyhrkla jsem až moc rychle, protože se na mě Liam zadíval.

"Tobě se domů asi nechce co?" zasmál se Jason.

"Můžeme jít ke mě." navrhl mi Liam. "Pustíme si film." usmál se. Koukla jsem se na něho a přikývla. Potom jsme se s Jasonem rozloučili a vydali se k parkovišti.

"Ty máš auto?" podivila jsem se. Liam se na mě koukl pohledem, který jasně naznačoval v jakém světě to žiju. Došli jsme k drahému autu a Liam na dálku odemkl. Otevřel dveře spolujezdce. 

"Nastupovat madam." řekl a já poslechla. Sedačky byli příjemně měkké a všechno v autě bylo čisté. Liam si sedl za volant.

"Nevadí, že jedeme k tobě?" zeptala jsem se, když vyjel z parkoviště.

"Ne.. Doma bude maximalně ségra." usmál se. "Proč vlastně nechceš jít domů?" 

"Máma vzala mýho otce zpět.." vysvětlila jsem. 

"Chápu.." přikývl. "Viděl jsem to včera." pousmál se a já přikývla. "Asi to máš doma složitý co?" 

"Jo." odpověděla jsem a koukla se ven z okýnka. Míjela jsem plno domů a vjížděli do ulice, kde bydleli samý zbohatlící. "Ty asi ne, co?" podotkla jsem, když jsme zastavili před obrovským domem. Tedy možná to byl palác. Liam jen pokrčil rameny a odemkl dveře. Přidržel je, abych mohla vstoupit. Sundala jsem si boty, ještě před dveřmi, protože mi bylo trapně vejít s boty.

Liam mě pobaveně pozoroval. "Michel?!" zavolal Liam do obrovského domu, když si vyzouval boty. Hodil klíčky na botník. Nikdo se neozvala a Liam se na mě koukl. "Tak to vypadá, že jsme sami." ušklíbl se.

Nevím proč, ale mé srdce začalo bít rychleji než obvykle. Nikdy jsem s žádným klukam nebyla o samotě. Nevím proč, ale mým tělem projelo vzrušení. Sundala jsem si bundu a pověsila si jí na věšák. 

"Pojď." pobídl mě Liam a šel hloub do domu. Vešel do velkého obyváku a já zalapala po dechu. Jeho obyvák byl skoro stejně velký jako můj celý dům. Byla tu obrovská plazmová televize a napohled měkký gauč. 

"Tvůj dům je tak.." nenašla jsem správná slova. Koukla jsem se na něho. "Je mi líto, že si musel vidět můj dům... Je to rozhodně něco jiného." řekla jsem potichu.

"Nezáleží v čem bydlíš." usmál se Liam a natáhl ke mě ruku. Chytla jsem se a Liam mě dovedl ke gauči. Posadil mě. "Jdu pro něco k pití. Počkej tu." Liam odešel a já zůstala sedět. Rozhlížela jsem se a uviděla na skřínce fotky. Zvědavě jsem se zvedla a šla se kouknout. 

Skoro na všech fotkách byl Liam s jeho sestrou. Na některých tam byla ještě žena a muž. Liam měl ženin úsměv a jeho sestra mužovi oči.

"Kdo jsi?" byla jsem tak moc zabraná fotkami, že jsem si nevšimla, že někdo vešel do domu. Nadkočila jsem leknutím a otočila se. Michel stála ve dveřích a ruce měla založené na boku. "Ty jsi ta holka z bistra." došlo jí. "Co tu děláš?" 

"Miche ty jsi doma?" Liam vešel do obyváku a já děkovala bohu, že si pospíšil. Položil sklenice džusu na stůl. "Seznamte se. Toto je Clary. Clary má sestra Michel." usmál se a stoupl si vedle mě. Michel se usmála.

"Ahoj." došla ke mě a podala mi ruku. "Michel." představila se. Přijala jsem její ruku.

"Clary." usmála jsem se. 

"A co tu děláte?" zeptala se zvědavě Michel a přejela nás významným pohledem.

"Nemysli hned na prasárny!" napomenul jí Liam. "Jen nám odpadla práce tak si chceme pustit film.. Chceš se přidat?" 

"Jasně." přikývla Michel a prošla kolem nás. Sedla si a natáhla nohy na křeslo vedle. Liam nad ní zakroutil očima a koukl se na mě.

"Jdeš?" usmál se.

"Jo." přikývla jsem.

Zdrávím s dalším dílem :)  Michel na obrázku :))