Lonely girl

*9*

,,Kam jedeme?" zeptala jsem se když jsem nasedla do jeho velkého auta.

,,Rodiče mají kousek odsud vilu, tak se tam můžeme na pár dní schovat," řekl a usmál se na mě. Strčil klíče do zapalování a rozjel se.

,,Jak dlouho budeme pryč?" otázala jsem se. Třásla se mi kolena a měla jsem trochu strach. Ale nelitovala jsem. Všude bude lépe než tady. Měla jsem však trochu obavy o matku. Co vše jí otec může provést. Povzdechla jsem si.

,,Jak dlouho budeme chtít," odpověděl a zastavil na červené. Podívala jsem se na něj. On na mě také. Naše oči se střetly. Opět jsem měla ten zvláštní pocit. Pak jsem si však vzpomněla na Caroline a hned se mě zmocnila úzkost. Odvrátila jsem od něj pohled. Rozjel se.

,,Lituješ něčeho?" zeptal se po chvíli jízdy.

,,Ne," odpovím mu a pokusím se na něj usmát. Byla jsem napnutá. Bála jsem, že tady za chvíli objeví Caroline. Možná nebo asi určitě jsem musela vypadat jako blázen. Ne, já jsem byla jenom žárlivá. A nevěděla jsem proč. Liama jsem znala pár dnů a už teď,  jsem k němu něco pociťovala. 

Vyjeli jsme ven z města.

,,Tak proč se tak tváříš?"  otázal se a já se zamračila.

,,Jak se tvářím?" zeptám se ho a on zavrtí hlavou.

,,Nevím, jenom že nemluvíš, neusmíváš je to divný," řekne a podívá se na mě.

,,Já jsem jenom...unavená, dneska to bylo dlouhý," zalžu a on přikývne. Nevěděla jsem, že jsem dobrá lhářka. Asi proto, že jsem nikdy předtím moc lhát nemusela. 

,,Za chvíli jsme tam," podotkne a já si opřu hlavu o loket a koukám se dál ven z okna. 

                                                                                  ***

Cesta proběhla rychle.  Prošvihla jsem ji jako krátký černobílý film. Pak najednou Liam řekl:

,,Jsme tady," cukla jsem sebou a otevřela dveře od auta. Vyšla jsem a rozešla se ke kufru odkud jsem si vzala svou tašku s věcmi. 

Otočila jsem se a uviděla pro mě velký dům. Měl jedno patro, ale přesto byl veliký. 

,,Omlouvám se, není tam moc místa, ale na pár dní to vydrží," omlouval se mi a já se tam zasmála. 

,,Moc místa? Vždyť je to dost velký pro několik lidí," řeknu a on se tentokrát zasměje.

,,Je to jen pro dva lidi Clary," vysvětlí mi se smíchem. 

,,Náš dům je zákonně taky tak pro dva lidi a kolik nás tam je?" zeptám se a on se tiše zasměje.

Liam mě nečekaně chytne za ruku a začne mě táhnout k domu. Nechám se. Je to příjemné. 

Společně se dostane k domku. Liam vyndá klíč, který byl schovaný pod rohožkou. Dá ho do malé dírky ve dveřích a otočí. Dveře se otevřou a mě se naskytá pohled na temný prostorný obývací pokoj. Liam vstoupí a rozsvítí. Vstoupí za Liamem dovnitř. Ocitám se v prostorném obývacím pokoji. Jsou zde zelené pohovky a velká televize s regálem s mnoha filmy. Stěny jsou hnědé a obkládané dřevem. Podlaha je také dřevěná. Z obývacího pokoje se dostáváme do jídelny a pak do kuchyně. Je od Liama milé, že mě tu tak provádí. Když projdeme krásně zařízenou koupelnu, dostáváme se k poslednímu pokoji. Liam otevře dveře a rozsvítí. Před námi stojí obrovská postel se světle modrým povlečením. Na stranách je masivní skříň a noční stolek. 

,,Tady budeš spát, já se vyspím na gauči," řekne a chystá se odejít z pokoje.

,,Liame?" oslovím ho a on se otočí. 

,,Nechceš tu spát se mnou? Nejsem zvyklá usínat sama," řeknu mu a on přikývne a vyjde ven z pokoje. Sama pro sebe se usměji. Nádherný pocit zaleje mé srdce.

,,Co si dáš k večeři?" volá na mě z kuchyně. Vyběhnu z ložnice a mířím si to ke kuchyni. Liam tam stojí u komůrky s jídlem. V ruce drží špagety a jáhly. Nikdy jsem jáhly nejedla a něco mi říká, že je nechci ochutnávat a navíc, nemůžu tu potom Liamovi nechat polo plný talíř. 

,,Tak ty špagety," ukážu na špagety a on přikývne. 

,,Vybereš zatím nějaký film?" zeptá se a mě se na tváři objeví úsměv.

,,Jo," odpovím a rozejdu se do obýváku. Tiše se pro sebe zasměji. Přijde mi vtipné, že jsme si s Liamem vyměnili role. On vaří jako žena v domácnosti a já se budu válet u televize jako líný manžel.

Kleknu si k prosklené skříňce s filmy. Vidím tam filmy jako Underworld, Titanic, Noc v muzeu. Mám vybráno jakmile uvidím obálku s Benem Stillerem. Otevřu krabičku Noci v muzeu a položím ji na konferenční stolek. Rozejdu se ke kuchyni a opřu se o oblouk vedoucí do kuchyně.

Liam se na mě otočí.

,,Vybráno?" zeptá se a přitom zamíchává vařečkou špagety.

,,Ano," odpovím a rozejdu se k němu. Opřu se vedle něj o pult. 

,,Co jsi vybrala. Hlavně neříkej, že nějakou romantickou kravinu jako Hvězdy nám Nepřály," řekne a mě se rozsvítí oči.

,,Vy tu máte Hvězdy nám Nepřály?" zeptám se a zasměji se nad tím ,,a není to kravina. Kamarádka mi to jednou pouštěla na jejím počítači u nás doma. Je to hodně smutný a romantický. Není to kravina!" trvám si za svým a Liam jen zavrtí hlavou.

,,Vybrala jsem Noc v muzeu," odpovím mu na jeho otázku. 

,,Fajn to jeden z mých oblíbených," řekne a začne slívat špagety. Když už jsou slité, podívá se na mě a usměje se. 

,,Jdeme jíst?" zeptá se a já přikývnu.

Ahoj lidi. Omlouvám se, že je ta část tak pozdě, ale měla jsem toho hodně ve škole a nebyl čas. Jinak moc vám chceme s AdellH poděkovat za takový přírůstek sledovatelů, přečtení, hlasů, komentů. Je to úžasné! Jsme vám za to doopravdy moc vděčné. Budeme se snažit teď přidávat častěji. 

Jinak pokud se vám líbí naše příběhy, najdete nás na našich profilech: AdellH a Jituli25. Podívejte se  a dejte follow.

Hlasy nás potěší, na komentář odpovíme a za sledování vám budeme moc vděčné. 

Děkujeme vám také za vaši trpělivost. 

Jituli a Adel :-D