Vokály (ff. Petr Lexa)

Chapter 7.

SMS váhavě otvírám a čtu...

21:48 Neznámé číslo: Potreboval bych s tebou o necem mluvit. Zitra u vašeho domu? P.

Hned mi nedochází, o koho se může jednat. P? Kdo je na P a nemám jeho číslo v telefonu? Po krátkém přemýšlení se pousměju. Ukládám si číslo jako ,Petr Lexa', přičemž vzápětí odepisuju.

21:51 You: Copak, už ti chybím?

Ihned ale dodávám:

21:52 You: Budu doma. Čas?

Zapípání mobilu oznamuje jeho odpověď:

21:54 Petr Lexa: To vis, muzu se zbláznit ze tu nejsi. V pet?

Zvláštní. Je mi čím dál tím víc sympatický. Už jen svojí povahou.

21:55 You: Dobře, budu čekat. A teď bych šla ráda spát. Dobrou noc.

21:57 Petr Lexa: Fajn. Dobrou.

Už se ani neobtěžuji odepsat. Zčásti proto, že mám omezený kredit, ale i proto, že se mi už klíží víčka...

***

Díky bohu, že na koncertě nebylo moc lidí z naší školy. Až na pár zvědavých, udivených a závistivých pohledů si mě nikdo jako obvykle nevšímá. Ne, že bych si stěžovala. Pak alespoň nemusím řešit, že se mi rozepl knoflíček halenky, že jsem si špatně ohrnula stojáček košile a tak dále, a tak dále.

Jediné překvapení tohoto dne je Tina. Když si vybaluji věci na hodiny angličtiny, cítím, jak mi někdo klepá na rameno. Se svým výrazem typu „co chceš" se na ní otočíma čekám, co z ní vypadne: „Včera jsi zpívala moc hezky, ani jsem to o tobě nevěděla." Dobře, neříkám, že mi to není příjemné. Komu taky jsou komplimenty nepříjemné, yep.

„Dík," lehce se pousměju a cítím ruměnec ve tvářích. Nějak se jí snažím dát najevo, že se o tom nechci bavit, ale Tina očividně postrádá většinu společenského taktu, protože pokračuje.

„Co to, že se znáte?" pokračuje zvědavě a hnědé oči se jí lesknou jako malé lani.

Tohle je přesně otázka, kterou jsem nechtěla dostat. To víš, poslala jsem mu video, jak zpíváma on potřeboval záskok za Lukáše při vokálech, tak mi jen tak random řekl.

„No... poslala jsem mu video jako Hoggymu, jak zpívám... a ono se mu to nejspíš líbilo," daří se mi vykoktat a ona jen stíhá přikývnout hlavou. Bez jakéhokoliv dalšího slova jde zpátky ke své lavici v té samé vteřině, co robustní učitel pan Herbst, rodilý němec, přichází, aby nás vyučoval němčinu.

Snažím se celou dobu, co jsme ve škole, vyhýbat Annie a jejím ovcím. Nechci je vidět, nechci je cítit, nechci s nimi prohodit jedno jediné slovíčko. Vážně. Raději bych se vykoupala ve vaně plné teplých psích slin... a to už je co říct.
Daří se mi to celkem úspěšně. Předstírám čtení, ze třídy vždycky vyrazím jako první a trávím ji celou na chodbě nebo na dívčích toaletách. Jakmile vrazím do třídy těsně před učitelem, cítím její pohledy v zádech, ale snažím se to tak nějak ignorovat.

Po poslední hodině - konverzace angličtiny - si balím všechny věci. Překlad - halabala je házím do tašky a doufám, že další hodinu budou tak málo zmačkané, že se ještě budou dát použít.

„Terezie?" ozývá se učitelka Dvořáčková a já zdvihám hlavu od napůl uskladněných věcí. Je to postarší obtloustlá dáma s půlměsícovými brýlemi a naprosto bílými vlasy. Tak trochu připomíná fast foodovýho Brumbála v sukních. Je ale hodná a angličtina s ní se v podstatě mění v debatní kroužek. „Mohla by jsi prosím smazat tabuli?" Jen přikyvuji.

Po tom, co se Dvořáčková odvalí někam do svého kabinetu, nezbývá mi nic jiného, než popadnout houbu a vyhrnout si rukávy. Vycárám jí ve vodě a pustím se do pulírování tabule. Když houbu namáčím podruhé, slyším za sebou pichlavý hlas:
„Tak ty jsi zpívala s Petrem Lexou jo?!" protáčím panenky a otáčím se k očividně naštvané Annie. „A?" neodpustím si rýpnutí.
„Proč?" zasyčí nenávistně a udělá několik kroků vpřed směrem ke mě. Ucouvla bych, ale za zády mám tabuli a jestli se teď neproměním v ducha Castora, tak jí asi nikam neuhnu. I když - kdyby pohled zabíjel, byla bych duchem už dávno.
„Prostě se mě zeptal. Ale to už není tvoje věc..." odpovídám jí tiše a rychlými pohyby domažu tabuli. Je mi líto, že Dvořáčková jí nebude mít dokonale smazanou. S touhle... holkou nebudu v jedný místnosti už ani minutu.
Popadám tašku a procházím kolem tiše zuřící Annie. Super. Teď se mi jí povedlo naštvat.
To není dobrý.

***

„Mami, jdu ven!" křiknu na mamku, když si na hlavu narážím shrnovací čepici a zavazuju si boty.
„Kam zase? Jestli zase přijdeš pozdě..." slyším cinkání nádobí a puštěnou vodu. Nejspíš myje nádobí. Takže se se mnou - díky bohu - nepůjde rozloučit... ještě by si mohla na něco vzpomenout a zatrhnout mi to.
„S kamarádkou... na kafe... prostě jen tak pokecat," zavolám na ni první lež, co mi přijde na jazyk.
„Do sedmi doma!"
„Jasný!" neodpustím si protočení panenek, dopnu si bundu a z věšáku popadám klíče. Zamykám a seběhnu schody dolů. Když otevřu vchodové dveře, vidím stříbrný Renault, jak už stojí před vchodem a za volantem ve stínu malou osobu. Se zaváháním stisknu otvírání dveří a naskočím k němu do auta. Rychle se ujistím, že je to opravdu on a zavrtím bezradně hlavou.
„Jsem fakt magor... skoro tě neznám a nasednu si k tobě do auta..." zamumlám směrem k němu, když si zapínám pás.
„To víš, ale dneska to je naposledy, tě pobodám a zakopu... teď tu Lukáš není," odvětí s trpkým úsměve ve tváři, když startuje auto a vyjíždí z místa, kde zaparkoval.
„To tu ale nebyl ani, když jsi mě vezl domu minule."
„Jenže," začíná důrazně, „to už se po tobě sháněla mamka, takže by ihned zalarmovala policii, víš?" dávám se do smíchu. Opravdového, nefalšovaného smíchu. Je to hodně dlouho, co jsem ho slyšela. Oba ztichneme a necháváme hrát Evropu 2.

***

„Jednu neperlivou vodu, prosím, a..." tázavě se podívá na mě a já se podívám na servírku, „jednu perlivou," doplňuji ho s úsměvem. Číšnice přikývne a jde obsluhovat další hosty. Podívám se na Petra: „Doufám, že neuvažuješ o tom, že mi to zaplatíš. Tohle není nějaký roztodivný rande, tys mě sem vytáhl, protože si se mnou potřebuješ pohovořit o jedný extrémně důležitý věci, jasný?" povytahuju na něj obočí. Petr si kontroluje stav svého mobilu a odpovídá, aniž by vzhlédl: „Je to jen minerálka, nevyšiluj..."
Sedíme tiše dokud nám servírka nepřinese pití. Opatrně se napiju své minerálky a užívám si pocit ledového pití stékajícího po mém krku.
„Tak k věci," pobízím svého společníka k řeči...

♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥

Jsem hrozná, co? :DD Co myslíte, co Teri řekne Petr? Tahle kapitola je taková přechodová, o ničem, ale další, v tý už se něco stane :3 Napište do komentů! :)
Co vlastně kromě Slzy posloucháte? Koment! Já Black Veil Brides a Chinaski :3
A viděli jste už klip ke Katarzi? Podle mě je trochu moc odvážnej a kontroverzní... ale co už. Důležitá je ta hudba! :3

Love,
SeriouslyCZ