Vokály (ff. Petr Lexa)

Chapter 9.

„Ano?" slyším z telefonu jeho, nejspíš trochu nervózní hlas. V pozadí slyším hlas nějaké ženy, a najednou jako bych chtěla říct jinou odpověď, než mám původně v úmyslu.
„Peťo, s kým to voláš... To jídlo vystydne!" slyším nějakou ženu téměř zřetelně.
Oukej, řeknu mu to a končím.
„Jen to... Asi beru. Už tě nebudu zdržovat... dobrou."
Slyším syknutí, které svědčí o nadechnutí, ale to už telefono típám a zhasínám displej.
Co tak řeším, no tak tam měl přítelkyni. O nic nejde, je to přeci normální.
Pokojem se ozývá moje oblíbená melodie Freaks od Timmy Trumpet a já se ani nemusím dívat na displej, abych si musela přečíst, kdo mi volá.
„Co je, Petře?" oukej, to jsem řekla trochu moc hrubě, tak hnusná jsem být nemusela.
„Jen jsem ti chtěl říct, že je to skvělá zpráva... za pár dní máme setkání s producentem Universal Music, tak přijď, on si tě poslechne, vytiskneme smlouvu a tak..." očividně chtěl pokračovat, ale já byla neoblomná. Věděla jsem, jaké takové přítelkyně umějí být. A nechtěla jsem, aby nějaká nelibost mezi mnou a jí vznikla... A ne, nevím, kde beru tu jistotu, že je to jeho holka, když to mohla být stejně dobře jeho matka.
„Promiň, ale jsem unavená... napiš mi, kdy a kde se setkáme s tím vaším producentem SMSkou... a dobrou noc," chuť dodat něco ve smyslu: „a užij si to" díky bohu nepřevládla nad zdravým rozumem. V polovině jeho slova dobrou  jsem slyšela jen první slabiku a opět telefon típla.
Zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla a vydechla.
Právě jsem se uvrtala do kapely.

Po pár dnech...

Stojím před branou Universal Music, firmou, která Slze pomohla dostat se až nahoru. Skláním svou hlavu k displeji telefonu a čtu si opět Petrovi instrukce, které mi zaslal SMSkou. Nejspíš potom neměl odvahu mi zavolat, ale podle toho, jak se ta SMS dlouhá a podrobná... mám takový dojem, že je ta budova doopravdy rozhlehlá, nebo si o mě myslí, že se kdekoliv ztratím.
Zazvonit, ohlásit se svým jménem, vejít dovnitř, výtahem vyjet do třetího patra a ptát se po producentovi. Oukej, to by nemělo být tak těžké.

Vše jde hladce, k producentovi Daliboru Cydlinském jr. se dostávám během pěti minut. Vytrhávám si sluchátka z uší. schovávám do malé, našité kapsičky uvnitř kabátu a pak už mi nezbývá, než nasadit přátelský úsměv, když ke mě jeho rozložitá, holohlavá postava kráčí.
„Těší mne, že vás poznávám, Teri. Slyšel jsem o vás a o vašem zpěvu jen to dobré, to vás mohu ujistit. Kdybych měl věřit všemu, co mi tady kluci řekli," úkosem se podívá na Lukáše, „tedy, v některém případě zaskuhrali, byla byste Karel Gott v sukních."
„Kdo říká, že nejsem," bylas lepší, Teri. O hodně lepší. Podivnost tohoto vtipu buď Dalibor nevnímá, nebo ho veloryse přehlíží, za což jsem mu více, než vděčná. Směje se až moc nahlas a moc dlouho. K uvolnění to stejně nepomáhá.
„Posaď se, odlož si..." velkým gestem švihá rukou k dřevěnému, stylizovanému věšáku. Sundavám si tedy kabát i s baretem a snažím se je co nejúsporněji pověsit na věšák vedle třech ostatních bund. Jak tam s nimi šolíchám, do nosu mi zavane příjemná vůně. Takže je to opravdu Petr, ne robot.
Usazuji se poněkud nervózně na židli a pohrávám si s malým, koženým náramkem na ruce. Je to malý náramek spletený ze tří proužků kůže. Ani nevím, odkdy ho mám. Prostě... je.
„Takže, Teri... mohu vá tak říkat, že," na vteřinu se Dalibor odmlčuje. Toto ticho jsem schopná vyplnit pouze přikývnutím, protože on stejně jede dál. Nejspíš tohle neříká poprvé.
„Slyšel jsem toho hodně. Prý jste se vynořila zčista jasna na nějaké Petrově aplikaci, kde jste zpívala. A když Lukáš přišel ke své hlasové indispozici, on vás objevil v davu a požádal vás o asistenci zpěvu. Jenže vy jste se nejspíš nechala unést a do Celibátu jste vložila vlastní popěvky," odmlčuje se. Začínám si připadat jako na výslechu. Ano, jsem vinna, nepopírám to!
„A divákům se to líbilo. A to je hlavní, protože hudba je dělaná pro posluchače."

„Všichni jsme se shodli, že by kapela něco potřebovala. Ženskou tvář, vokalistku, někoho, kdo miluje hudbu stejně jako my. A já to v tobě vidím," otáčím se k Lukášově skuhravém hlasu. Očividně ještě není v pořádku, ale... Z nějakého důvodu mě on přesvědčuje víc, než Petr a Dalibor dohromady. Nevím proč. Jen tiše přikývám.
„Velice rád bych vás vzal okamžitě, jenže, bohužel, nejde to. Chci si vás sám poslechnout. Většinou Slzu doprovázím na klávesy, jenže tentokrát jsem nemohl, tak to za mně vzal Petr. Proto jsem vás neslyšel. Potřebuju slyšet, jak váš hlas půjde dohromady s tím Petrovým. Jak by vám vyhovovala písnička Radioactive?" široce se usmál a já nemohla jinak, než mu úsměv oplatit.
„Pokud myslíte tu od Imagine Dragons, nemám s tím problém," odvětila jsem klidně.
„Jakou jinou," zvedl se Dalibor.

Za chvíli stojím v nahrávacím studiu se sluchátky na uších a žmoulám okraj košile. Nevím, z čeho jsem tak nervózní. Petr upravuje kabel od svých sluchátek. Brzy oba dva slyšíme začáteční tóny písničky Radioctive. Podle Dalibora máme oba dva zpívat všechno a to mi nedělá problém.
„I'm waking up to ash and dust
I wipe my brow and I sweat my rust
I'm breathing in the chemicals."
Petrova tvář se rozjasňuje a i mě na rtech vzniká malý úsměv.
„I'm breaking in and shaping up
Then checking out on the prison bus
This is it the apocalypse."
Dovoluji se na Petra podívat, stále se však snažím mít ústa u mikrofonu. Když cítí, že se na něj dívám, točí se na mě podobným stylem a usměje se. Slyším do sluchátek i jeho hlas, stejně jako on slyší můj.
„Welcome to the new age
To the new age
Welcome to the new age
To the new age
whoa, whoa
I'm radioactive
Radioactive..."
Následující sloku a refrén zpíváme s pohledem na sebe. Opět vidím to, co nás spojuje, láska k hudbě Z Petrova hlasu zní všechny emoce, co v tu chvíli cítí. Stejně tak i já dávám do svého zpěvu všechno. Zavírám oči.

„Dobře, dobře, to stačí!" slyším zvenku nahrávací místnosti Dalibora, hudba utichne a já vzhlédnu k prosklené stěně. Lukáš mě pozoruje s úsměvem na tváři. V euforii ze zpěvu mu úsměv opětuju. „Myslím, že není, co řešit... jde se řešit smlouva!"
Mám jen jedinou otázku.
Byl to dobrý krok?

♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥.♥

- Konečně, po dlouhé době, ale doma byli, řekněme... problémy, které mi kreativitu srážely na minimum...ale nová část je tu! :3

- Tak co na to říkáte? Co myslíte, jaký bude vztah Lukáše a Teri? A jak to bude mezi Teri a Petrem? CO se stane dál? Váš názor mě zajímá... je super vidět i další nápady :3

- Komentář, vote, follow i read potěší! :)

Love U,
Seriously!