Dívka bez smečky- 2season (Twilight saga)

1.Sázka

Paul

Bylo tu další ráno. Vůbec se mi nechtělo z postele ale neměl jsem na výběr. Musel jsem vstát. Než jsem se dal ale kompletně do kupy, utekla další hodina. ,,Budeš snídat?" zeptal se otec. Věděl jsem že si moc přál se mnou posnídat, ale já jsem prostě na rodinné snídaně neměl čas. ,,Ne, najím se u Emily". V jeho pohledu se mihl smutek, ale byl tam jen chvíli. ,,Tati nedívej se tak, vím že nemám čas. Mám své povinnosti". Otec chápavě kývl. Přišel jsem k němu a jemně jsem ho poplácal po rameni, než jsem vyběhl z domu.

U Emily už všichni byly...teda všichni kromě Jareda a Liv. Lhal bych, kdybych tvrdil že nežárlím na Jareda a všechen jeho čas, který tráví s Liv. ,,Musíme něco udělat, takhle to dál nejde" nahodil jsem pří snídani a rázem si získal pozornost ostatních. ,,Už jsem to řešily Paule, není co bychom pro ně mohli udělat, musí se z toho dostat sami" řekl Sam jako vždycky když jsem přišel z něčím podobným. ,,Přiřaď mi Liv na hlídku" prohlásila jsem bez rozmyšlení. Sam byl chvíli zticha než kývl ,,Dobře tedy, ať je po tvém". Věděl jsem že to moc nepomůže ale alespoň budu mít více čas být s ní o samotě. V tu chvíli vešel Jared s Liv dovnitř a konverzace tím pádem utichla, šlo slyšet jen hrobové ticho. ,,Co se děje?" zeptal se Jared když si sedal na své obvyklé místo. Sam si odkašlal, když si všiml mého pohledu ,,Nic, jen jsem se rozhodl udělat menší změnu". Všichni jen tiše seděli a těkali očima ze Sama na Liv a Jareda. ,,Jakou?" vyhrkla podezíravě Liv a já věděl že zrovna ona s tím nebude souhlasit. ,,Přiděluju tě na hlídky s Paulem". Čekal jsem že Liv začne hlasitě protestovat, ale nic se nestalo. Neřekla ani slovo, ale i tak mě propalovala pohledem. Určitě jí hned došlo že to byl můj nápad. Nemohl jsem si pomoct ale byla tak sexy, když se zlobila. Určitě musela vycítit mí pocity, protože na mě protočila oči a zahleděla se jinam.

Liv

Hned jsem věděla že to byl Paulův nápad. Nějak zvláště mi to nevadilo, s Jaredem jsem stejně byla skoro furt.

Ve vlčí podobě jsem poslední dobou byla téměř pořád. Vyhovovalo mi být místo člověkem zvířetem. Jako vlk jsem si připadala svobodnější a nemusela jsem pořád myslet na Embryho. Všichni mi neustále opakují to stejné: Není to tvoje vina. Ale jak to mohou tvrdit když to byla moje vina. Mohla jsem za to že je teď Embry mrtví. A ta vina...ta bolest byla větší než kdysi předtím.

,,Kde jsi tak dlouho?" zeptala jsem se Paula podrážděně. Už nejméně půl hodiny jsem ho čekala na útesu kvůli hlídce. ,,Promiň" usmál se. Hned jsem věděla že ho to nemrzí. Na sobě měl jen ty svoje perfektně padnoucí šortky. Jeho vypracovaná hruď mi byla vystavena na očích a si neodpustila ho chvíli okukovat. ,,Tohle všechno by mohlo být jen tvoje kdyby jsi chtěla..." ozval se jeho namyšlený hlas. Bože, ani nevíš jak moc bych chtěla...

,,Tak pojď...měli jsem začít s hlídkou už před půl hodinou". Paul na mě protočil oči a společně jsem zamířili do lesa. ,,Tak..." začal nezávazně Paul ,, Co jak se máš?". Musela jsem se nad jeho otázko zasmát ,,Mám se fajn...až na to že musím být s tebou na hlídku".

,,Co je na mě špatně?" zeptal se s úsměvem. Falešně jsem se na něj zahleděla a předstírala jsem že přemýšlím ,,Vlastně nic, ale na rozdíl od Jaredam jsi na mě až moc pomalý". Vím že je to pěkná blbost ale nic lepšího mě nenapadlo a Paul to věděl. Opřel se o strom a nepřestával se usmívat ,,Takže já že jsem pomalý jo? Dokázal jsem předběhnout i Sama". Jeho namyšlenost mě vytáčela. ,,Mě jsi ale ještě nepředběhl" založila jsem si paže na prsou a sledovala ho. On se ale stále jen usmíval.

,,Dobře, pojď se vsadit...". Ihned jsem věděla že v tom bude nějaký háček ale byla jsem až moc hrdá a soupeřivá abych odmítla. ,,Sem s tím" kývla jsem na něj hlavou. Paul se odrazil od stromu a pomali kráčel ke mě. ,,Když vyhraješ, Jared bude zase tvůj parťák a když vyhraju já, tak se mnou půjdeš na večeři. Bereš?". Mám to vzít? Co by na to asi řekl Embry? ,,Beru!" vykřikla jsem dřív než by můj mozek začal pracovat. Paul se usmál a natáhl ke mě ruku, do které jsem po chvíli váhání vložila tu svou. ,,A teď..." usmál se a rozhlédl se po lese ,,Závod. Od sud až tam nahoru" ukázal na kopec o větší kus dál. Přikývla jsem aniž bych se na ten kopec pořádně podívala. ,,Dobře...3...2...1!"

Oba jsem se rozeběhly a v běhu jsme se převtělili. Jedna mí velká polovina chtěla vyhrát ale ještě větší chtěla prohrát.

Omlouvám se že to tak dlouho trvalo, ale je tu první kapitola ;)