Dívka bez smečky- 2season (Twilight saga)

11.Záchrana

LIV

Čekala jsem dokud se nesetmí. Poté jsem se vrátila do tábora a začlenila se do kolektivu.

,,Kde je Koyukon" zeptala jsem se jen tak mimochodem jedné mladší dívky která byla příliš zaujatá svým mobilem. Ani ke mě nezvedla pohled a řekla ,, Říkal že se jde proběhnout po okolí".

,,Aha, a nevíš kde je ten mladý kluk kterého chytili?" zeptala jsem se jí znovu. Ani tentokrát se na mě nepodívala ,,V Johnově stanu. Má ho tam hlídat". Jakmile to dořekla vydala jsem se k Johnovy. Byl to starší muž, který sice neměl už tolik síly ale zase to nahrazoval zkušenostmi. Zatím mi ale všechno vycházelo. Johnův stan byl až na úplném konci tábořiště. John akorát stál před svým stanem a zahleděně se koukal na hvězdy.

,,Zdravým Johne" usmála jsem se na něj. I on mi úsměv oplatil. Chvíli jsem se oba zahleděli do nebe než John nečekaně promluvil ,,Chybí ti tvůj dar vtisknutí?".  Jeho otevřená otázka mě zaskočila. John nečekal na mou odpověď a pokračoval ,,Já dar vtisknutí mám, ale i tak jsem se do nikoho nikdy nevtiskl".

,,To je mi líto" zašeptala jsem.

John pokrčil krátce rameny. ,,Jsme na tom vlastně stejně, i když každý tak trochu jinak". A měl pravdu. Dokonce jsem na tom možná byla líp než on. Já měla pořád naději že tu někde někdo je, ale John svou naději ztratil. 

,,Běž si trochu odpočinout, projít se, já na toho kluka dohlídnu" řekla jsem se zájmem. John se na mě chvíli podezíravě díval, než unaveně kývl a vydal se pomalým krokem pryč. Oddychla jsem si, chvíli jsem myslela že mě John prokoukne. 

Naposledy jsem se rozhlédla zda není někdo kolem a vlezla za Sethem do stanu. Seth seděl na zemi se svázáními rukami za zády. Buď byl omráčený a nebo spal, ale podle mého to bylo spíše to první. Rychle jsem k němu přiběhla a klekla si před něj.

,,Sethe?!" zašeptala jsem tiše a zatřásla s ním. Po pár sekundách jsem to udělala znovu ale ani tentokrát se nehnul. Už jsem opravdu začínala mít strach. Další ztrátu bych už nezvládla.

,,Prosím Sethe, prober se!" zaprosila jsem už trochu hlasitěji a tvrdě ho uhodila do obličeji. Teprve až teď se Seth lehce pohnul, jeho víčka se zatřepotala než se jeho oči dokořán otevřeli. 

,,Sethe..." zasténala jsem šťastně a pevně ho objala. 

,,Liv?". Sethův hlas zněl opravdu překvapeně. Píchlo mě u srdce že si nejspíše myslel, že ho nepřijdu zachránit. 

,,Tebe bych tu nečekal" řekl a lehce se usmál. I já se na něj usmála a teprve až teď, když jsem si ho pořádně prohlédla, všimla jsem si že v jeho obličeji je několik modřin. Ihned se mě zmocnil hněv. Představa toho, že někdo praští někoho z mé...teda Samovy smečky mě rozčilovala natolik, že bych byla schopná i těch nejhorších věcí. 

,,Musíš pryč" zašeptala jsem a začala mu rozvazovat svázané ruce.

,,A ty?" zeptal se ustaraně. Jakmile byly Sethovy ruce rozvázané, oba jsem se postavili na nohy.

,,A co ty?" zeptal se mě Seth znovu ale z mého pohledu všechno pochopil.

,,Nemůžeš tu zůstat! Dojde jim že si mi pomohla a nebudou mít slitování...všichni tě potřebujeme. Vlastně jsi nám všem strašně ublížila když jsi odešla, takže tě tu teď nenechám"

,,Musím si ještě něco zařídit Sethe, ale slibuju že do východu slunce budu zpět abych se vám všem omluvila. Ale teď už opravdu musíš jít!" zaprosila jsem ho.

,,To ani náhodou. I když jsi z naší smečky odešla, jsi pořád člen mé rodiny a já tě neopustím ať chceš nebo ne" zasmál se tak jak to uměl jen on. Nezbývalo mi nic jiného než přikývnout ,,Tak dobře, ale slib mi že pokud začne jít do tuhého tak utečeš". Seth přikývl i když se tvářil jako že by to neudělal ani kdyby to byla poslední věc na světě.

,,A co teda teď podnikneme?" zeptal se zvědavě a tvářil se nadšeněji než na vánoce. Jeho mladistvé nadšení jsem mu záviděla. 

,,Najdeme Koyukona a promluvíme se" zašeptala jsem a naznačila mu že musíme potichu vyjít ze stanu.