Dívka bez smečky- 2season (Twilight saga)

13. Vítej zpět...?!?

LIV

Nevěděla jsem jak se zachovat. Připadala jsem si jako blb. Sam se na mě ještě chvíli díval, poté se podíval na Setha. Určitě mezi nimi probíhala nějaká konverzace, kterou jsem ale neslyšela protože jsem nebyla součástí smečky. Po pár chvílích se oba podívali na mě. 

Sam kývl hlavou v gestu abych šla s nimi. Na malou chvíli jsem zaváhala ale pravda byla že jsem moc chtěla jít. Zvedla jsem se na své roztřesené nohy. Na pravé zadní noze jsem pociťovala pálivou bolest ale nedala jsem to na sobě znát. Pomalu jsem se se vydala za Samem, zatímco Seth šel starostlivě vedle mě. Celou cestu k Samovy domů jsem přemýšlela co mu asi tak řeknu a co on řekne mně. 

Došli jsme k Samovu domu. U vstupních dveří už stála Emily a starostlivě nás vyhlížela. Zatím co Sam vešel se Sethem do domu, já zůstala stát před ním. Emily ke mě za pár minut přišla i s oblečením v ruce. Z její tváře nešlo nic vyčíst. Položila předemě hromádku z oblečené, krátce se na mě podívala a zase zamířila do domu. Ihned jak zmizela v domě, proměnila jsem se zpět v člověka a co nejrychleji se i přes bolest své nohy oblékla. Seth vyšel z domu krátce poté.

,,Chce s tebou mluvit" řekl a nezněl při tom moc nadšeně. Kývla jsem a pomalu se vydala do domu. Neuniklo mi že Seth zůstal venku. Došla jsem do haly a rozhlédla se. 

,,Je v obyváku" ozvala se za mnou Emily. Prudce jsem se za jejím hlase otočila a zkoumavě jsem si jí prohlídla. Odhadovala jsem jestli je na mé straně nebo ne.

,,Nevím proč jsi odešla, ale jsem moc ráda že jsi zpět" poté odešla pryč. 

Chvíli jsem přemýšlela o tom že bych jednoduše utekla ale tohle dětinské chování jsem zavrhla. Musela jsem čelit svým problémům. 

Zhluboka jsem se nadechla a šouravým krokem jsem se vydala do obyváku. Sam stál zády ke mně.Na sobě měl jen staré seprané rifle s ustřiženými nohavicemi.  To že jsem byla nervózní bylo slabé slovo.  Nevěděla jsem zda mám promluvit, čím mám vůbec začít ale naštěstí Sam promluvil první.

,,Proč...?"

Nechápala jsem na co se ptal. Sam se otočil a všiml si mého nechápajícího pohledu, proto pokračoval ,,Proč jsi odešla?" 

Jeho pohled pro mě byl bolestnější než tisíce jehel. Ublížila jsem mu. Nedokázala jsem mu na jeho otázku odpovědět.

Sam udělal pár kroků ke mně a pokračoval svým tvrdým hlasem ,,Když jsem zjístil že bych se měl stát alfou, myslel jsem že to pro mě nebude nic znamenat. Jen mé slovo bude mít větší váhu než ostatních, ale jakmile jsem přijal pozici alfy, vše se pro mě změnilo. Úplně všechno. Převzal jsem zodpovědnost za každého člena své smečky. Každý člen smečky se najednou stal i mou součástí. Každý je kus mě. Jeho štěstí je i mé štěstí, jeho bolest je i má bolest. Když jsem ztratily Embryho, tak já ztratil velký kus sebe. Slíbil jsem si že už nikdy takovou bolest cítit nechci ale ty jsi mi ji způsobila znovu když jsi odešla. A tak se tě ptám, proč jsi odešla?"

Jeho slova mi v očích vyvolali pálivé slzy. 

,,Vlastně ani nevím. Nejspíše jsem uvěřila lháři" zašeptala jsem ,,Ani nevíš jak moc mě to mrzí Same. Kdybych to mohla všechno vrátit, nezaváhala bych ani na chvíli aby se tak stalo". 

Sam si mě ještě chvíli chladně prohlížel, než udělal něco čím mě naprosto zaskočil. Objal mě. Okamžitě jsem kolem něho omotala své ruce a pevně ho stiskla. 

,,Měl jsem o tebe strašný strach" zašeptal do mých vlasů než mě na ně políbil. 

,,Teď když jsi zpět je zase všechno v pořádku" řekl poté co se odemě odtáhl. Jakmile si ale všiml mého zlomeného výrazu, zbledl. 

,,Nemůže se vrátit k tobě do smečky, Same..."

Sam odemně odstoupil jako bych mu dala facku ,,Nechápu..."

,,Už nedokážu být součástí jakékoli smečky. Kdykoli jsem myslela že jsem našla svou rodinu a domov, tak jsem všude způsobovala jen bolest a smutek. Proto jsem se rozhodla že vám pomůžu porazit Koyukona a poté odejdu někam pryč. Možná že právě samota je něco jako můj dar vtisknutí..." pokusila jsem se pousmát i když se mi to nepovedlo. Sam se tentokrát tvářil zlomeně, takhle jsem ho snad viděla jen když zemřel Embry.

,,A prosila bych tě o jedno...smečce nic neříkej, ušetříme jim tím zbytečnou bolest" zašeptala jsem a setřela si slzy z tváře.

Nejspíše od Ježíška žádný dárky nedostanu když na vás tak "kašlu" ale přesto vám všem přeji krásné Vánoce. Ve velmi brzké době očekávejte další kapitolu ... ;)