Dívka bez smečky- 2season (Twilight saga)

15.Rozhovor

LIV

Nebudu lhát. Byla jsem neuvěřitelně nervózní. Pomalu jsme za Paulem zavřela dveře a párkrát se nadechla, než se k němu otočila. Jeho upřený pohled směřoval na mě a já se díky tomu cítila ještě hůř.

„O čem chceš mluvit?" zeptala jsem se jako blbec. I Paul se ironicky zasmál.

„Myslím, že se ani nemusíš ptát. Chci, abychom si konečně všechno vyříkali," řekl a pořád se tvářil dost přísně, což nad ulehčením situace moc nepomohlo.

„Posaď se," zašeptala jsem a ukázala na gauč uprostřed místnosti. Paul ale zavrtěl hlavou.

„Líp se mi mluví, když stojím."

Chápavě jsem kývla. Několik krátkých vteřin jsme na sebe jen tiše hleděli, než konečně Paul promluvil.

„Spali jsem spolu..."

„Já vím. Byla jsem u toho," řekla jsem s nadzvednutým obočím. Paul se zamračil. „A ty jsi se hned po tom vypařila jako pára nad hrncem. Jako by to pro tebe snad ani nic neznamenalo..."

„Znamenalo to pro mě hodně!" vykřikla jsem naštvaně. „Právě proto jsem musela utéct ještě, než jsi se probudil. Nevím, co si o tom myslet, ale znamenalo to pro mě dost, a to mi nahnalo strach, proto jsem musela prostě utéct."

Paul si mě chvíli prohlížel, než jeho pohled konečně trochu povolil a tvářil se přívětivěji.

„Já se tě teď proto ptám, co to pro tebe znamená?" Jeho otázka byla zbytečná. Sama sebe jsem se neustále ptala na to samé, ale nedokázala jsem si odpovědět.

Paul pochopil, že se odpovědi nejspíše nedočká. Přešlápl s jedné nohy na druhou a prohrábl si rukou své dokonalé černé vlasy. Tolik jsem chtěla udělat to samé.

„Dobře tedy," promluvil. „Já začnu. Ta noc pro mě byla neuvěřitelně důležitá. Poté, co jsi odešla ze smečky, jsem myslel, že jsem tě ztratil. A pak se stalo to, co se stalo a mně se jen potvrdilo to, co vím už dlouho... Miluju tě víc než cokoli. Má láska k tobě je silnější než vlk ve mně. Miluju tě tak zatraceně moc, že láska k tobě zlomila i vtisknutí vlka... A vím jedno, že už tě znovu nenechám jít. I kdyby ses rozhodla, že se mnou nechceš už nikdy nic mít, vždy půjdu za tebou a budu stát při tobě. Půjdu tam kam půjdeš ty... Budu dělat co budeš dělat ty... Budu žít jen pro tebe. Naši bohové tě přivedli zpět do naší smečky, ke mně... A já už tě nikdy nenechám odejít."

Chvíli mi trvalo, než jsem jeho slova dokázala zpracovat. Miloval mě, jeho láska ke mně byla silnější než vlk uvnitř něj. První myšlenky, které mě při tom všem napadly, byly... Že ho miluju. Tak zatraceně moc ho miluju. A když on se dokázal vzepřít štěstí svého vlka, možná bych mohla já risknout štěstí toho svého...

Bez rozmyšlení jsem se k němu rozeběhla a přitiskla své rty k jeho. V první chvíli byl šokován, ale ihned kolem mě otočil své silné paže a začal mi polibek oplácet.

„Ehm...ehm," ozvalo se ode dveří. Rychle jsem od sebe s Paulem odskočili. Jacob stál u dveří a pozorně nás sledoval.

„Nečekal jsem návštěvu..." prohlásil a vešel do domu. Já jsem se podívala na Paula a on na mě.

„Už jsem na odchodu," řekl Paul, nečekaně se ke mně sklonil a krátce ještě jednou přitiskl své rty k mým. Poté odešel.

Podívala jsem se na Jacoba a přemýšlela, jestli je naštvaný.

„Omlouvám se," zašeptala jsem.

„Není za co," odpověděl mi téměř okamžitě Jacob. „Můžeš si dělat co chceš..."

Vydal se pomalu do kuchyně, pak se ale otočil zpět ke mně a s úsměvem řekl. „Pokud ti ale můžu něco říct, tak jen to, že když chodil Paul a Reachel, vždy jsem si nějak říkal, že k sobě nepatří. Ale když vidím vás dva...vy jste pro sebe stvořeni."

S těmi slovy odešel do kuchyně a nechal mě samotnou na pospas mým myšlenkám.