Dívka bez smečky- 2season (Twilight saga)

12.Vlk proti vlku

LIV

Pomalu jsem vyšli se Sethem ze stanu. Měli jsem štěstí protože nikdo nebyl kolem. Velmi pomalu jsem se vydali pryč z tábora. Nebylo to zase tak těžké jak jsem si myslela. Docházelo mi že tahle smečka se může tvářit tak silně a disciplinovaně jak jen chce ale Samově smečce se nemůže rovna. Sam si na kázni a řádu zakládá. Máme své hlídky, své povinnosti které tahle smečka nikdy nepozná. Místo toho aby někdo hlídal tak jak by to udělala kterákoli jiná smečka na cizím území, tak polovina téhle už dávno spala a ta druhá půlka se k tomu chystala. 

Se Sethem jsme se rozhodli sledovat Koyukonovu stopu. 

,,Tak...jak se mají ostatní?" zeptala jsem se zvědavě Setha. Ten se mírně pousmál. 

,,Jak myslíš že se mají? Odešla jsi a přitom jsi neměla důvod. Všem jsi ublížila. Mě, Jaredovy, Jacobovy, Paulovy...dokonce i Samovy. Potom co se Sam dozvěděl že jsi utekla tak ho to naprosto zlomilo. Myslel si že je to jeho vina. Že za to může on...!

,,Ale tohle jsem nechtěla" přerušila jsem Setha roztřeseným hlasem. 

,,A co jsi tedy chtěla?" Sethův hlas byl teď mírně rozladěný, možná i naštvaný ,,Byla jsi součást smečky. Všichni jsem tě milovali jako sestru...a někteří dokonce víc než to. A ty jsi nás všechny srazila na kolena a přeběhla k nepříteli". Jeho hlas byl dost vyčítavý i když se to snažil skrýt.

Rozbolelo mě srdce z toho že jsem ublížila lidem na kterých mi záleželo nejvíce. Někdy mi přišlo že to bylo mým posláním, ubližovat lidem které miluju. 

Zastavila jsem se a Seth nechápavě udělal to samé. 

,,Musíš se vrátit ke smečce. Já si s Koyukonem promluvím sama" řekla jsem mu. Jeho obličej se nechápavě zkřivil.

,,To ani náhodou. Nenechám tě jít k němu samotnou!"

,,Já se tě ale neptám Sethe. Vrátíš se ke smečce a to hned! Nedovolím aby se ti něco stalo. Koyukon se vlk bez morálky. Neví čeho je schopný..."

,,A právě proto půjdu s tebou. Už mě unavuje jak mě každý bere za dítě!" rozčiloval se Seth.

,,Máš pravdu...už nejsi dítě!" ozval se za námi Koyukonuv hlas. To že jsem se lekla bylo slabé slovo. Koyukon musel zachytit náš pach. Okamžitě jsem si stoupla před Setha abych ho mohla v případě nebezpečí bránit. Koyukon se nad tím jen pousmál. 

,,Tak nějak jsem čekal že ho necháš utéct. Ale že by jsi šla s ní? To mě překvapilo." začal nás pomalu obcházet. Napětí ve mě stoupalo. 

,,Myslel jsem že jsem ti to vysvětlil. Myslel jsem že jsi pochopila že pro Samovu smečku nic neznamenáš ale nejspíše jediný kdo to pochopil byl Embry který za to zaplatil životem!" pokračoval Koyukon. 

,,Jak se opovažuješ na Embryho jen pomyslet?!" křikla jsem na něj ,,Embry svou smečku miloval a nikdy by jí neopustil. Když mi to konečně došlo, přišla jsem i na to že jsi mi lhal. Embry tě nikdy nevyhledal, nikdy se nechtěl přidat do tvé smečky a i když jsem Samově smečce hodně ublížila tak vím že by mi nikdo z nich neublížil a proto nedovolím aby jsi ty ublížil jim".

Koyukon se usmál a nenápadně pohlédl na Setha. ,,Vtipné. Ty jsi mě připravila o celou mou smečku ale já na tu tvou nesmím ani sáhnout!" 

,,Já tě o tvou smečku nepřipravila ale to ty sám...jako Alfa nesaháš Samovy ani po kotníky" odplivla jsem si. Koyukon se začal mírně chvět, poznala jsem že mu do proměny moc nezbývá. Proto jsem se taky mírně přikrčila a připravila se k proměně. 

,,Nejdříve před tebou zabiju toho kluka a potom tebe. A poslední co uslyšíš bude to, jak ti budu vyprávět jak se chystám zabít zbytek té tvé smečky" jakmile to Koyukon dořekl, vyskočil a vrhl se po Sethovy. Na to jsem už ale byla připravená. Během chvíle jsem taky byla ve vlčí podobě a vrhla se po Koyukonovy. Náraz našich těl nás od sebe odrazil. Okamžitě jsem se postavila na své vlčí nohy a Koyukon udělal to samé. I Seth už byl ve vlčí podobě ale to jsem rozhodně nechtěla riskovat. Nehodlala jsem dovolit aby se mu něco stalo. Zavrčela jsem na něj a tím jsem mu dala najevo aby utekl. Vzdoroval a Koyukon se tomu jen smál, což mě více rozčilovalo. 

Znovu jsem na Setha zavrčela a tentokrát důrazněji abych pochopil že ho tu nechci. Seth se na mě naposledy podíval než se ve své vlčí podobě rozeběhl pryč. Koyukon okamžitě zareagovala a vrhl se k Sethovy ale s tím jsem už počítala a v útoku na Setha jsem mu zabránila svým tělem.

V tu chvíli začal mezi mnou a Koyukonem boj. Cítila jsem jeho ostré zuby a drápy úplně všude. Největší bolest mě bodala na mém pravém boku. Došlo mi že mě nejspíše mu musely zranit jeho dlouhé drápy. 

I mě se ale několikrát povedlo Koyukonovy uštědřit tvrdé rány, i přesto se Koyukon tvářil jakoby to skoro necítil. Byl silnější než já, to mi začalo docházet. Taky mi docházel i to, že tohle bude nejspíše můj konec. Síly mě pomalu opouštěli ale Koyukon byl pořád silný.

I Koyukon si všiml mé ubývající síly. Vší silou mě svou mohutnou tlapou praštil do krku a já se zhroutila na zem. Už jsem neměla sílu vstát, možná jsem ani vstát nechtěla. Vše by bylo o tolik lehčí kdyby mě teď Koyukon zabil.

,,Tohle je tvůj konec" zašeptal ke mě svou myšlenkou a jeho ostré drápy se zaleskly v záři nočního měsíce. 

Když už jsem myslela že sekne a tím ukončí můj život, černá střela do něj vší silou narazila. 

Sam!

Začal mezi nimi boj jako by se prali dva živly. Díky bohu byl už Koyukon unavený z boje se mnou a tak Samovy nestačil. Když mu došlo že nemá šanci vyhrát dal se na útěk. 

Mé oči hleděli na udýchaného Sama. I on se díval na mě. Po pár sekundách k nám doběhl i Seth. Došlo mi že ho nejspíše musel vyhledat a říct mu co se děje. Byla jsem Sethovy za to vděčná ale cítila jsem se i provinile a měla strach co se mnou Sam udělá.

Nazdárek. Moc se omlouvám že to tolik trvalo. Doufám že jste vytrvali a kvůli mé lenosti jste se tomuhle příběhu neotočili zády. Pokusím se přidávat pravidelněji :) Jinak doufám že se vám kapitola líbí, po dlouhé  době je kapitola delší. Budu ráda za každý komentář...

PS:- Jen tak ze zvědavosti :D Pamatuje si vůbec někdo jako má Liv barvu srsti?? Dost mě zajímá kolik lidí si to ještě pamatuje :) Kdyžtak napište do komentářů...