Dívka bez smečky- 2season (Twilight saga)

17. Porada

LIV

Na poradu jsme došli s Jacobem a Billem jako poslední, všichni ostatní už tam byly. Pohledem jsem ne úmyslně vyhledala Paula. Seděl u ohně a smál se něčemu, co Leah zrovna řekla.
Projela mnou nečekaná žárlivost, i když jsem věděla, že Leah není hrozba.
,,Jacobe" přiběhla k nám Reneesme, která už vypadal tak na 14 let.
Jacob Reneesme pevně objal. Poté se Reneesme podívala na mě.
,,Ahoj Liv" vykřikla a i mě pevně sevřela v náručí.
,,Ráda tě vidím, Reneesme " odpověděla jsem jí a pohladila jí po rezavých vlasech. Jakmile za námi uviděla Billyho, rozeběhla se k němu.
,,Je nádherná a plná života" řekla jsem Jacobovy a ten jen přikývl a nespouštěl zamilovaný pohled z Reneesme. Byl jí úplně odevzdaný, byl do ní vtisknutý.
Znovu jsem pohledem vyhledala Paula a zamyslela se nad tím, jak mohl něco tak silného, jako je vtisknutí, jen tak přetrhnout a to vše kvůli mě. 
Jako by mě vycítil, zvedl hlavu a setkal se s mým pohledem. Jeho pohled se vpíjel do toho mého.
Mírně se zamračil, zvedl se a vydal se směrem ke mě. V tu ránu jsem znervózněla. Nebyla jsem ještě připravená s ním mluvit.
Když už byl téměř přede mnou, objevil se vedle mě Billy a já za to byla vděčná.
,,Liv...Billy" pozdravil nás Paul a při pohledu na Billyho znejistil. Vztah mezi nimi byl ještě pořád hodně zvláštní.
Billy ale věděl že vztah mezi mnou a Paulem taky není úplně normální.
,,Rád tě vidím,Paule" řekl Bill a mírně se přitom na Paula usmál.
,,Já tebe taky, vypadáš dobře" odpověděl Paul.
,,Cítím se dobře. No nic, pojedu se tu porozhlédnout, jestli tu jsou všichni a my mohli začít " řekl Billy a vydal se pryč. Poslala jsem mu zamračený pohled, že mě tu nechal, ale on se jen pousmál a už byl pryč.

Nervózně jsem přešlápla na místě a poté se odvážila na Paula podívat. Taky vypadal docela nervózně. 

,,Vlastně ani nevím kde začít nebo co říct" řekl po chvíli a docela mě tím překvapil.

,,Tak já začnu" pronesla jsem tiše, ,,Vše si musím promyslet. Je toho tu hodně, taky se toho hodně stalo a já potřebuju nějaký čas abych si všechno pořádně rozmyslela a poté se konečně rozhodla. Takže tě žádám aby jsi mi dal čas".

Paulovy se očividně moje odpověď moc nezamlouvala, ale nic nenamítal. Krátce přikývl a poté jsem se společně vydali k ostatním. Můj pohled ihned padl na Culleny, tedy na Emmetta a Rosalii. Krátce jsem na ně kývla a oni mi to oplatili upřímným úsměvem. 

,,Myslím, že by jsem konečně mohli začít" promluvil Sam. 

Všichni jsem si posedali k ohni. Já si sedla na kus dřevěné klády, hned vedle Jareda, který měl na svém klíně talíř plný jídla.

,,Vezmi si" nabídl mi a já si z jeho talíře vzala malé kuřecí stehýnko, do kterého jsem se s chutí zakousla. 

Sam svolal radu a proto byl hlavním mluvčím. 

,,Přišli jsem sem, abychom projednali problém, který se tu nedávno objevil. Tím problémem je vlčí smečka, která touží po našem území". 

Mladí vlci se uculili, nejspíše se jim líbila myšlenka dalšího boje. Sam jim ale okamžitě jejich radost ukončil ,,Mladí s námi bojovat proti Koyukonově smečce nebudou, chci v boji jen silné a schopné vlky, kteří vědí co mají v takové situaci dělat". Mladí se uraženě zamračili, ale časem jim dojde, že to Sam udělal pro jejich dobro. 

,,My vám v boji rozhodně chceme pomoct" vstoupil do rozhovoru Carlisle. Sam ale zavrtěl hlavou ,,Jsme vděčni za vaši nabídku, ale my to zvládneme sami. Vlčí smečka si své problémy řeší sama. Svolali jsme vás na tuhle radu jen proto, abychom vás informovali, co se děje a i bude dít na vašem území".

,,My se ale přesto rozhodnuti vám pomoct. To vy jste nám vždy byly pomocí v našich těžkých bitvách a my teď máme konečně možnost vám to vrátit. Navíc, za ta léta co žijeme v míru bok po boku, se přece už můžeme považovat za přátele, kteří si navzájem pomáhají" nedal se Carlisle. Sam se zamyslel. Poté se krátce podíval na každého člena vlčí rady a nakonec na každého z nás.

,,Ne, že se můžeme považovat za přátele, ale my jsem přátele" pronesl Sam ,,A budeme moc rádi, pokud nám v našem boji pomůžete". Carlisle se společně s celou svou rodinou usmáli. 

,,A kde se teda boj uskuteční?" zeptal se zvědavě Quil. 

,,Boj se uskuteční přesně za týden. Pro nás jsou velkou výhodou Cullenovy, o kterých Koyukon neví. Boj se uskuteční tam, kde se před lety uskutečnil boj s novorozenci, akorát že tentokrát nebudeme překvapením my, ale Cullenové".

Tenhle plán se mi líbil. Byl logický a dával smysl. 

,,Kolik je vlků ve smečce?" zeptal se Seth, ale jeho otázka směřovala spíše na mě, než na Sama. 

,,21 vlků, i s Koyukonem" pronesla jsem.

,,Už spoustu krát jsme byly v menšině, ale vždy jsem dokázali vyhrát" pronesla pevným hlasem Bella a my všichni přikývli. 

Po pár dalších věcech ohledně boje a Koyukonovy smečky jsme mohli radu úspěšně ukončit.

,,A ještě než odejdete" pronesl Sam ,,Rád bych vás všechny pozval na mou svatbu, která se bude konat za tři dny".

Všichni jsem šokovaně zalapali po dechu. Je pravda, že Sam je s Emily už nějakou dobu zasnoubený, ale nečekali jsem, že zrovna v této chvíli se Sam rozhodne pro svatbu. Všichni se s úsměvem rozeběhli Samovy pogratulovat. I já jsem z toho měla ohromnou radost. Byla jsem totiž  moc ráda, že stihnu jejich svatbu. Pokud by totiž dělali svatbu až po boji, nemusela bych tu už být. 

Po asi hodině, když se všichni veselili a popíjeli, ke mě přistoupil Sam. Oba jsem se zahleděli na tichý les před námi.

,,Nečekala jsem, že s budete chtít s Emily vzít ještě před bojem" poznamenala jsem a krátce se na Sama usmála. 

,,Rozhodli jsem se tak. Nevíme totiž, co se v boji a nebo po něm stane. Ne každý z  nás se může vrátit domů, a tak jsem chtěli aby na naší svatbě byly všichni."

,,Tím narážíš na mě?" zeptala jsem se ho na rovinu, ale Sam zavrtěl hlavou.

,,Ne, jen mám strach aby se minulost neopakovala a i když se budu snažit jakkoli, je tu možnost, že někdo z nás v tom boji zemře".

Jeho slova byla pro mě jako nůž. Další ztrátu bych už nezvládla. Nedokázala bych ztratit dalšího člena mé smečky, mé rodiny. Tentokrát by mě to už na dobro zlomilo. 

,,Ale pokud se všichni vrátíme domů, něco mi říká, že už pak konečně budeme mít klid a vše zase najede do normálu. A pokud budeš i pak rozhodnutá odejít, nechám tě. Ale něco mi říká že neodejdeš..." Samova slova mě překvapila.

,,Proč myslíš?"

,,Protože s každým dnem ti v očích vidím větší lásku a oddanost ke smečce"