3 část

1.5K 34 2
                                    

To jako mám zkysnout tady? V tomhle pajzlu?.. ani náhodou.. nikdy!

Seděla jsem vzadu v šatně jako mrtvola. Děsila mě představa, že bych tu měla zůstat.

,,Carly!!" vylekal mě hlas který šel od dveří. Stal tam zas on.. tlusté a nechutné prase. Nahodila jsem tázavý pohled. ,,Už na tebe někdo čeká" pohodil hlavou směrem k baru. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Vzala jsem svou kabelku a kabát. ,,Hodně štěstí prcku, uvidíme se pozítří" mrkl na mě nechutně, když jsem kolem něj procházela. ,,Hmm.. " broukla jsem nechutně a pokračovala jsem v chůzi. V baru bylo pořád živo.. hlasitá hudba, tlumené barevné světla a plno opilých slizkých chlapů. Na moment jsem se zastavila a porozhlédla jsem se po klubu. Seděl u baru a díval se přímo na mě. I na takovou velkou vzdálenost jsem viděla svítit ty jeho nádherné oči.. ale něco mi tu nehrálo. V jeho očích nebyla ta jiskra, kterou jsem viděla poprvé v kanceláři. ,,Konečně" prohlásil, když jsem k němu došla. Bylo na něm poznat že je už mrně opilý. Těch pár panáků v sobě už měl.

Falešně jsem se na něj usmála, na pravý úsměv jsem neměla ani ždibec nálady. Na bar hodil pár zelených bankovek. Vzal mě za ruku a táhl ven z klubu. Pomalu jsem začala mít strach co se bude dít. Došli jsme ke černému Audi. To si dělá srandu? On chce v tomhle stavu řídit?.. Ani omylem.. nenechám se zabít...

Hned ale mě vyvedl z omylu. Z auta vystoupil upravený asi metr osmdesát vysoký muž. Mohl mít tak kolem čtyřiceti.

,,Pane.." odvětil a otevřel nám dveře. Nastoupila jsem jako první a přesunula se na druhou stranu auta. Modroočko hned za mnou.

Dojeli jsme k větší vile. Jednopatrová, jednoduchá a z velké části prosklená velkými okny. Celou cestu neřekl ani slovo. Bylo to takové, až trapné ticho. Vešli jsme dovnitř.. jako by vnitřek nepatřil k venku. Z venku dům vypadal tak chladně, nezabydleně... ale ze vnitř.. Červené zdi a květiny snad na každém stolku.. bylo vidět, že tu řádila ženská ruka. ,,Máš hlad?" poprvé na mě promluvil, když jsme došli do kuchyně. ,,Trochu" odpověděla jsem. Což byla i pravda. Od rána jsem nic nejedla. Z nervů jsem ani nemohla. ,,Fajn" cukl mu jeden koutek úst. Otevřel ledničku a začal se po ni porozhlížet, jako by v ní něco ztratil. ,,Špagety?" otočil hlavu směrem ke mně.. ,,Může být" usmála jsem se a sedla si k jídelnímu stolu. Vytahl sklenku protlaku, cibuli, maso a další suroviny.

On umí vařit?.. od tohohle typu bych to nečekala. Myslela jsem si, že mu to vaří služebná nebo někdo podobný. Netrvalo to dlouho a přede mnou přistál talíř s úžasné vonícími špagetami. ,,Voní to úžasné" uznala jsem nahlas. Zase mu začal jeden koutek úst cukat. Sedl si naproti mě se svým talířem. ,,Děkuju" pozoroval mě. Znovu jsme uviděla ty jeho jiskřičky v očích. Podle jeho chování soudím, že už z něj ten alkohol vyprchal. Pustila jsem se do jídla, protože jeho pohled jsem už nesnesla. Stejně jsem věděla, že celou tu dobu mě pozoruje. Pozoroval mě jako dravec čekající na kořist schovanouv křoví. Zaslechla jsem cinkání příborů o talíř, tudíž jsem usoudila, že se také pustil do jídla.
Po chvíli to zase začalo, ten divný pocit jako by mě někdo sledoval. Zvedla jsem hlavu a hned mi bylo jasné kdo. Povrchně se začal smát a já nechápala. Najednou ukázal na koutek úst a mi bylo jasné co se děje.. zase jím jako prase. Rychle jsem si utřela kapku omáčky na mém koutku a tvářila se jako malé štěně.

,,Pojď ke mně" najednou prohlásil. Celkem mě to překvapilo, radši jsem zůstala seděl. Trochu se odsunul od stolu a hodil na mě pohled, že to myslí smrtelně vážně. Na sucho jsem polkla a vstala ze židle. Došla jsem k němu a on mě chytl za ruku a přitáhl mě k sobě. Skončila jsem u něj v klíně. ,,Jsi tak úžasně nevinná" šeptl mi do ucha jakmile mi odhrnul vlasy z pravé strany krku. Zachvěla jsem se. Jeho slova mnou projela jako elektrický proud. Rukou mi pomalu sjížděl od pasu po koleno.

,,Pojď" rychle vyskočil na nohy, až jsem málem spadla. Za ruku mě táhl až nakonec chodby, kde otevřel dveře. Před náma se otevřela obrovská ložnice s krásným výhledem na zahradu. Dotáhl mě až k posteli, na kterou mě hodil. ,,Jelikož jsi ještě panna, budu dnes na tebe hodný." prohlásil a zašel do koupelny. Měla jsem co dělat aby jsem nezačala panikařit a utíkat jako myš před kočkou. Vyšel z koupelny a své oblečení vyměnil pouze za tepláky. V ruce držel černo-růžovou krabičku. Můžete hádat třikrát co to bylo..

,,Postav se" poručil mi a já také tak udělala. Hrabičku odhodil na postel a začal se věnovat mi. Pomalu mě začal svlékat, až jsem před nim stála jen ve spodním prádle. Ovšem se neobešel bez zvráceného úšklebku. Za oblečením letěla hned poje podprsenka i kalhotky. Zatlačil mě až k posteli, kde mě následně položil. Vášnivě mě začal líbat na rty, krk a břicho. Jakmile začal sjíždět rukou po mém stehně začala jsem panikařit. ,,lež klidně!" varoval mě hrubým hlasem. Začala jsem mít strach, ne.. takhle to nechci.. ne s ním.!

Vnikl do mě jedním a následné i druhým prstem. Pořád mě nepřestal líbat na rty. Snažila jsem jsem ho rukama odtlačit ale ty mi po chvíli přišpendlil jednou volnou rukou nad naše hlavy. ,,buď hodná nebo tě svážu" zavrčel mi do krku. To jsem už nevydržela a silou ho trochu odstrčila. Následně mi přiletěla silná facka. ,,Děvko!" zařval a už jsem cítila silnou bolest jak do mě vnikl a začal silně přirážet.. po té silné facce jsem cítila jen bolest v podbřišku, slzy klouzající po moji tváři a jeho vzdechy..

Děkuji, že můj příběh čtete. Ted jsem dostala na narozeniny noťas, takže budu přidávat častěji. Budu ráda za voltes a samozřejmě i za komenty.. :) Roussali






My bitch /15+/Kde žijí příběhy. Začni objevovat