My bitch /15+/

Část 10

,,Co to tu tak hezky voní?" ozvala jsem se, až jsem byla u stolu, kde byli přichystané příbory. Modroočko - no tedy teď už Jonathan, se otočil jen na půl oka a zase se věnoval sporáku.

Takže zase pan nepřístupný?.. Jeho kamenná tvář mluvila sama za sebe. ,,Už to bude, sedni si" oznámil mi bez jakého kolik citu. Radši jsem udělal co chtěl. 

Celý večer se ani na mě nepodíval. Po večeři mi oznámil, že jde do pracovny a já zůstala sama. 

Co tak budu dělat?! Rozhodla jsem se prozkoumat chatu. Začala jsem obývákem. Nad krbem byly nějaké fotky. Když jsem se přišla blíž zahleděla jsem se na jednu. Tu největší, která stála uprostřed. Byl na ni Jonathan, předpokládám, že ten malý chlapec je Alex, tak nevinný a vsadím se, že v té době to bylo ještě hodné dítě. Ale kdo je ta žena, kterou drží Jonathan za ruku. Vypadá tak šťastně, ne jak teď. S kamennou tváří a hlavou pořád někde v oblacích. Bez jakéhokoli citu.. 

Na fotce vedle byla jenom ta žena s Jonathanem. Objímali se a smáli. Nikdy nebudu mít takového člověka, se kterým bych se mohla bezstarostně smát. Nadosmrti shniju tady.. nebo mě časem prodá.. nebo zabije. Musela jsem se sama pro sebe zasmát nad svými nesmyslnýma myšlenkama. Na druhé straně krbu byla fotka. Nebyl na ní Jonathen.. nebo ano?... Byl na ní starý muž a malý kluk. Fotka byla stará takže předpokládám, že to byl Jonathan se svým otcem. 

Můj otec! Najednou se mi vlila všechna krev do mozku. Vyběhla jsem do schodu a hledala pracovnu. Když jsem ji našla, vpadla jsem do ni až se Jonathan vylekal. Hleděl na mě jako na magora, který snad pravě uběhl maraton. ,, Musím domů" dostala jsem ze sebe konečně, když jsem se už vydýchala. ,,Proč?" nechápal. ,,Můj otec.." nedokázala jsem ještě říct větu dohromady, jak jsem byla udýchaná. ,,O tvého otce jsem se postaral" podíval se na mě pobaveně. Nechápavě jsem na něj upřela zrak. ,,Vždyť jsem ti to říkal, zaplatil jsem všechny dluhy" zavřel notebook a šel pomalým krokem ke mně. ,,No a ještě něco navíc" opřel se o gauč, který stál přímo přede mnou. ,,Něco víc?.." pořád jsem nechápala. ,,Nechal jsem mu několik peněz na účtě, jsi teda dcera roku, když sis na něj vzpomněla až teď." zasmál se a přešel zpět ke svému stolu. ,,Teď mě prosím nech zase pracovat" ukázal rukou na dveře. Zakroutila jsem hlavou.. zavřela dveře a sedla si před něj na křeslo. 

Teď si už asi opravdu myslí, že jsem blázen. ,,Carly? Co to děláš?" nechápal a dál zíral na mě. ,,Nechci být sama, budu tu jen tiše sedět, slibuju" usmála jsem se a zavrtěla v křesle. ,,Fajn" povzdechl si, protože nejspíš věděl, že mě vzdorovat se nepovede. Otevřel si počítač a dál pracoval, jako bych tam nebyla. 

Po chvíli jsem se začala nudit, přešla jsem ke knihovně a vytáhla nějakou knihu. Ucítila jsem jeho očí v zádech. Když jsem se otočila, ucukl pohledem. Musela jsem se usmát. Knížku jsem vrátila odkud jsem ji vzala a šla si sednout zase zpátky. Na stole jsem zahlídla skoro stejnou fotku, která byla na krbu. ,,Kdo je ta žena na fotce" přerušila jsem ticho. Jonathan si jen povzdychl a podíval se na mě. ,,Takhle vypadá ticho?" tak takovou odpověď jsem nečekala. ,,Prosím" síkla jsem. ,,Alexova matka" odvětil po chvíli a dál se věnoval práci. Ale asi mu došlo, že mi tohle nestačí, a že se na něj pořád divám. Povzdechl si ještě jednou a dlaněmi si přejel po obličeji. ,,Umřela před několika lety" poprvé jsem u něj viděla opravdový projev citu. V očích se mu odrážel smutek a taky tak jeho tělo zareagovalo. Po tváři mu stekla jedna slza, kterou si hned utřel a vrátil se k notebooku. ,,Měla by jsi jít spát, už je pozdě" síkl aniž by se na mě podíval...