My bitch /15+/

Část 9- Už nechápu vůbec nic!

Nevím vůbec proč, ale někde tam uvnitř jsem  ho chtěla zase potkat. 
Celou vyjížďku modroočko ani nepromluvil.. mlčel. Vypadal jako by byl naštvaný, ale na koho? Na mě? Na něj?.. 
Když jsme byli skoro u stáje, tak jsem nenápadně zakuckala aby se aspoň jednou na mě podíval. Plán úspěšně vyšel. Zvedl obočí a já se začala smát. Zakroutil hlavou a zase se díval před sebe. 

,,Ehm.. vlastně jsem se ještě ani nezeptala jak se jmenuješ.." snažila jsem se nevyznít až moc zvědavě. 

Zřejmě ho má otázka pobavila, protože za celou dobu od setkání s Jeyem, jsem neviděla jeho úsměv. 

Ale jako by má otázka byla položena do větru. Za chvíli se jeho úsměv ztratil a znovu nahodil kamennou tvář. Raději jsem držela jazyk za zuby. Dojeli jsem do stáje, bylo tu stejně mrtvo jako v tu chvíli kdy jsme sem přijeli. Ani ve stáji koně nebyli. Odsedlali jsme je a vyčistili.
Ani jsem si neuvědomila, že modroočko zmizel. Předpokládala jsem, že se hned zase objeví, tak jsem si hleděla svého a dál kartáčovala koně. 

Moje tvrzení se potvrdilo. Za chvíli se vynořil z poza rohu i s Jeyem. Srdce mi začalo tlouct jako zběsilé.  Jeho nádherné zelené oči jsem viděla až tady. Když se na mě podíval, rozzářili se mu jako slunce, které ráno vychází zpoza hor. Blond vlasy se houpaly ze strany na stranu a jemně mu padaly do očí. 

,,Carly, pojď už pojedeme!" promluvil na mě modroočko, když došli až k nám. Jay vzal oba koně a odešel s nimi beze slov. Vyšli jsme druhou stranou stáje, než Jay. Místo toho aby jsme zamířili k autu, táhl mě za ruku na druhou stranu. 

,,Kam jdeme?" nechápala jsem, vždyť říkal, že pojedeme domů. Před námi se objevil les, ale nezastavili jsme se. Táhl mě pořád hlouběji do lesa. ,,Kam to jdeme?!" zvýšila jsem hlas. Nic neříkal, pouze přidal na tempu a já za nim pomalu lítala ve vzduchu. 

Najednou zastavil a já do něj narazila. Byl obličejem směrem ke mně. Chytl mě za týl a prudce políbil. ,,Nikdo mi tě už nevezme, rozumíš?!" přitáhl si mě k sobě ještě blíž a horlivěji, než předtím,políbil. 

Už to vůbec nechápu.. Nejdřív, že se mě už nedotkne a teď tohle?! 

Nehodlal otálet a dál mě vlekl za sebou dál. ,,Řekneš mi aspoň kam jdeme?!" trhla jsem rukou tak, že jsem se mu vytrhla. Okamžitě se zastavil. Koutky úst se mu roztáhly a ukázal směrem před nás. ,,Tady" řekl něžně a rozešel se směrem k celkem velké chatce. Určitě by ji tu nikdo nečekal a předpokládám, že tu moc lidí nechodí, protože cestou tady jsem viděla několik cedulí označující soukromý pozemek.  

Byl už skoro u chaty když se otočil jestli jdu za nim. Nadzvedl obočí a usmál se. 

Slunce se pomalu skrývalo za obzor a začalo být šero. ,,Jestli tu chceš zůstat  v té tmě, tak si posluž" zavolal na mě a já se rozhlídla kolem sebe. Každou minutou tu byla čím dál větší tma. Něco za mnou zašustělo a já se  rozhodla co nejrychleji dostat k modroočkovi, který zrovna vcházel do chaty. 

Ten den utekl tak rychle, že jsem si to ani neuvědomila. 

Vešla jsem za nim do chaty, nemohla jsem čekat nic jiného než útulný luxus, jak má ve zvyku modroočko.  Vešla jsem do obýváku, který byl propojený s kuchyní. Ale modroočko nikde. Vyšla jsem schody nahoru. Zrovna si svlékal košili. Asi slyšel, že stojím ve dveřích, protože se otočil. 

,,Jsem rád, že sis to rozmyslela" usmál se a hodil košili na postel a rozešel se směrem ke mně. Zastavil se asi metr přede mnou. Natáhl ruku směrem ke mně. Váhala jsem, chvíli jsem se jen tak dívala na jeho hladkou a tak dokonalou ruku, ale po chvíli jsem natáhla i tu svou a stiskla tu jeho. Rychle si mě přitáhl k sobě a omotal ruce kolem mého pasu. Lehounce mě políbil na rty. Někdy se divím, jak může mít tak měkké rty. Vzal mě do náruče a rozešel se semnou ke koupelně. ,,Tak a teď tě vykoupeme" zasmál se. Posadil mě na komodu vedle umyvadla a pohladil mě po líčku, kterou jsem měla nafialovělé po incidentu dneska ráno. Sundal mi tílko, které bylo špinavé od prachu ze stájí. Rukou přejel po mém pasu a tvrdě si mě přisunul k sobě. Omotala jsem mu ruce kolem krku a políbila ho. V tu chvíli jsem ani nevěděla co dělám. Prostě jsem následovala své intuice.  

,,Jonathan"" šeptl mi do rtu. Nechápala jsem ho a odtáhla jsem se od něj jen na kousiček. Viděl můj nechápavý výraz. ,,Jmenuju se Jonathan" zopakoval a odtáhl se ode mě úplně. A byla tu zase ta jeho kamenná tvář, ze které jsem nedokázala nic vyčíst. 

,,Osprchuj se a pak přijď dolů, udělám něco na jídlo" zmizel jako pára nad hrncem. 

Jen jsem tam tak seděla a přemýšlela, co to mělo znamenat.?! Vůbec jsem už nic nechápala. Já vlastně už radši nechci nic chápat. Slezla jsem z komody a svlékla se... Už se těším na tu horkou vodu.