My bitch /15+/

Část 12

Dlouho jsem přemýšlela o uplynulém týdnu . Život se mi změnil od základu.Nedá se říct k dobrému.. přece jenom jsem měla celkem dobrý život. No dobře, nebudeme si lhát. Měla jsem hrozný život ale co můžu říct teď?.. až na to, že mám jistou střechu nad hlavou když se probudím. Jinak se nic nezměnilo, stále jsem děvka, kterou si někdo koupil. NĚKDO.. někdo.. ně.. ne! On není někdo. Je to.. jak to říct. Je.. sladký, pěkný, sice náladový a dává nejisté signály ale jinak.. NE! Je to pouze chlap co si tě koupil za peníze! Špinavé peníze! Ani nevím jak je získal na tož jestli tu byl už někdo přede mnou.. Třeba ano. Jen ho přestala bavit a prodal ji dál. 

Nad takovými věcmi by jsem asi neměla přemýšlet. Ale ono se to samo vynořuje ze tmy. Jako noční můra, kterou nečekáte. Přepadne vás zezadu a zatáhne do temnoty, ze které není úniku. Ať běžíte jakkoli rychle, vidíte světlo.. stále se vzdaluje. 

Cítila jsem oči, které mě propalují skrz na skrz. Pootočila jsem trochu hlavu a modroočko, který seděl vedle mě, mě propaloval pohledem. Jako by přemýšlel nad něčím důležitým, že si ani nevšiml, že jsem se na něj otočila. V jeho očích byla temnota. Ani jedna jiskřička radosti, napětí, vzrušení.. prostě nic.  

,,Jonathane?" síkla jsem a hned jsem měla jeho plnou pozornost. ,,Ano?" podíval se mi do očí, tentokrát sebejistě, jako vždy když nevěděl co se bude dít. ,,Jak zemřela Alexova matka?" opatrně jsem položila svou otázku, která mi už den vrtá hlavou. Povzdechl si a zadíval se na svou ruku, kde měl pořád snubní prsten. ,,Při autonehodě".. odsekl. ,,Pohádali jsem se kvůli Alexe a ona v záchvatu vzteku sedla do auta a jela do stáje. Milovala koně. Vždy to s nimi uměla." povzdechl si. ,, Po cestě začalo hustě pršet a do cesty ji vběhlo nějaké zvíře" svou bolest ve slovech stupňoval.. Jako tekoucí voda, která se valí přes kameny a nese sebou vše co ji stojí v cestě. Chvíli bylo v autě ticho. 

Bylo mi to tak líto, až jsem se neudržela. ,,Omlouvám se.." pískla jsem najednou a zahleděla se z okna auta, které jelo celkem rychle. Jonathan položil ruku na moje koleno a udiveně se na mě podíval. ,,Za co?" Nechápal mě a stále mě upřeně pozoroval. ,,Že jsem se zeptala" sklonila jsem pohled k jeho ruce, která tam jen tak byla položena. Najednou ji zvedl, chytl mě za bradu a pootočil moji hlavu k němu. ,,Za to se neomlouvej, Carly" lehce mě políbil na čelo a pousmál se. 

,,Už tam budeme." Ukázal na letiště které bylo na pravé straně. Nebylo nějak velké ani na něm nebylo moc letadel. No teda bylo tam jen jedno, menší ale přitom obrovské. ,,Tím letíme?" ukázala jsem na soukromé bílé letadlo. Přikývl a už mě vedl za ruku k němu. 

,,Pohodlně se usaď.. bude to dlouhý let" usmál se a usadil se v koženém křesle přímo u okna. Váhala jsem, kam si sednout. Nakonec jsem usoudila, že nejlepší bude naproti něj ve stejném koženém křesle. Pousmál se když jsem se uvelebovala. Bylo pohodlné ale chtělo to v něm vysedět ten správný důlek. Však to znáte. 

Něco pro tebe mám. Vstal a na chvíli odešel. Zanedlouho se vrátil s taškou. Podal mi ji a usadil se zas na své místo. Netrpělivě se na mě díval, čekal na mou reakci. Otevřela jsem ji a v ní bylo plno věcí z mého pokoje. Nevěřícně jsem se na něj dívala. Bylo tam všechno pro mě důležité... Můj deník.. poprvé a prozatím naposled jsem do něj psala před týdnem. 

,,Děkuju" usmála jsem se a už jsem si to cupitala k němu. Objala jsem ho a hned jsem zase cupitala si sednou. ,,Ale jak?" nechápala jsem. ,,To je na dlouho" mávl rukou a už si zapínal pás, který byl připevněný k sedadlu. 

O Můj bože! Ano, ano..chce to potlesk. Konečně jsem napsala další část. Snad se líbila. Tentokrát byla taková klidnější ale snad se to změní. Ráda bych byla za nějaké kometíky, jak se vám příběh líbí, co by jste změnili atd.. :D 

I love you Roussali  ♥