My bitch /15+/

Část 13

Byl to dlouhý let ale doletěli jsme na místo. Poslední hodinu letu jsem nevěděla co už mám dělat.  Chodila jsem sem tam, dokonce četla svůj deník od začátku až do konce. Modroočko se se mnou  nebavil. Měl svých starostí dost a byl zavalený do tuny papíru. 

,,Konečně jsme tady" vyjíkla jsem když jsem seběhla schody vedoucí z letadla. Měla jsem pocit jako by moje nohy vážili snad tunu. Okamžitě se do mě obul studený vítr a mě naskočila husí kůže. ,Brrr!,, prohlásila jsem . V ten moment se na mých ramenou objevilo Jonathanove sako. Usmála jsem se na něj a porozhlídla se kolem sebe. Nikdo nikde nebyl, byli jsme tam jen my a černé auto s otevřeným kufrem. Jonathan naložil kufry do auta, jakmile si mě všiml, že tam stojím jen tak zakuckal. V ten moment měl moji plnou pozornost. ,,Pojedeme?" usmál se a přešel ke dveřím spolujezdce, které mi otevřel. 

Dojeli jsme do útulného domečku blízko pláže. Vypadal jako starší ale zároveň moderní. Voněl starým dřevem a smůlou. Do stromu se obouval chladný vítr, který sem tam zalomcoval dřevěnou houpačkou na terase domu. Když jsem vešla dovnitř byl tam malý, útulný obývák a točivé schody do druhého patra. Za schody byly dveře do kuchyně, vypadala starší ale stále měla svůj elán. Líbilo se mi tu, cítila jsem se jako doma. Ještě když byla máma s námi. Tak se mi stýská po otci. Neozvala jsem se mu už několik týdnu, musí být vyděšený k smrti, že jsem zmizela jen tak. Jestli se ještě neupil k smrti. Byla jsem jediná, kdo mu zabraňoval tak moc pít. V tom mě z mých myšlenek vytrhl modroočko. ,,Chtěl by jsem ti někoho představit" chytil mě za ruku a vedl přes obývák, kuchyně a přes dřevěné dveře, které vypadaly, že se rozpadnou. Vešli jsme na pláž. 

Byla tam malá holčička a starší paní. Holčička běhala po pláží a rozhazovala nad sebe písek, starší paní  seděla v křesle na terase, která byla hodně podobná té přední, až na to, že tam nebylo zábradlí ale byla propojena přímo s pláži. 

Najednou mě Jonathan pustil. ,,Ahoj" políbil starší paní zezadu na líčko. Nadšeně se nadechla a s úsměvem mu opětovala polibky na tvář. ,,Mami to je Carly" ukázal dlaní na mě a naznačil ať jdu blíž. Stála jsem stále ve dveřích jak opařená. Pohl se mnou až táhnoucí mě Jonathan k jeho matce? ,,Carly tohle je moje matka" usmál se ze široka. ,,Moc tě ráda poznávám Carly, John mi o tobě tolik vyprávěl přes telefon" silně mě objala a pohladila po tváří. ,,Já vás taky" dostala jsem ze sebe konečně aspoň pár slov. 

Podívala se na modroočka a mrkla na něj. ,,Utíkej za ní, strašně se na tebe těšila" kývla na malou holčičku běhající po pláží, která si nás zatím nevšimla. Váhal a pak se obrátil a šel na pláž. 

Jonathanova matka si zase opatrně sedla na křeslo, ale já tam pořád stála jako opařená a zírala na pláž. ,,Posaď se děvenko" ukázala na prázdné křeslo vedle ni. Tak jsem i udělala, i když jsem nerada seděla, po tom dlouhém letu. Všechno mě bolelo a radši bych stála. ,,Jsem moc ráda, že tu jsi" roztrhla ticho mezi námi. ,,To já taky, ale moc to nechápu" zakroutila jsem hlavu ale pořád jsem nemohla spustit z očí Jonathana a malou holčičku jak se šťastně vítají a objímají. ,,Copak nechápeš?" podívala se na mě, mě neznámým pohledem. Vypadal jako by nechápala  ale taky zároveň ustaraně. ,,Jonathan vám o mě vyprávěl?" stála jsem seděla strnule, jako bych viděla ducha. ,,Ano, skoro každý den co jsme spolu mluvili. Zněl tak šťastně." povzdechla si a podívala se taky směrem na pláž. ,,Tak šťastně nezněl od té doby co umřela.. " zadívala se na ruce jako by nedokázala říct to jméno. ,,Však víš koho myslím. Ale teď? Teď je v jeho očích vidět radost a spokojenost" vřele se usmála a zadívala se na mě. ,,Opravdu jsem ráda, že tu jsi" dodala nakonec. 

,,Carly!?" zařval na mě Jonathan z pláže. V tu chvíli jsem mu věnovala veškerou pozornost. Mávl rukou na pokyn, že mám jít za nimi. Vstala jsem a pomalým krokem jsem došla až k nim. Jonathan vzal holčičku do ruk aby byla na stejné úrovni jak já. Dívala jsem se jí přímo do očí, měla je krásně modré, stejně jako Jonathan. Jako bych ji odněkud znala, její tvář. Už si vzpomínám, byla na fotkách, které byly v lesní chatě, kde mě Jonathan přivedl. Tehdy jsem si myslela, že to byl malý Alex. I teď vypadá jako kluk, nebýt růžových plavek. 

,,Eleanor tohle je Clary, je to moje hodně dobrá kamarádka, teď tu bude s námi" usmál se ale najednou mu úsměv zmizl. Viděl mou nechápavou tvář, která naznačovala, že jsem zmatená jako čerstvě vyoraná myš. Opět tu byl jeho pobavený úšklebek. ,,Clary, tohle je moje dcera El." Můj nechápavý výraz se v cukuletu změnil na vyděšený. 
Zmocnila se mě panika, nemohla jsem se nadechnout a měla jsem slzy v očích. Musím pryč. Otočila jsem se na patě a utíkala kolem domu až dopředu. Auto stálo pořád na stejném místě. 

Byla jsem strašně naštvaná ale zároveň zmatena a zklamaná, že mi o ni nic neřekl. Rozešla jsem se po příjezdové cestě. ,,Clary!" ozval se za mnou Jonathanový hlas. ,,No tak počkej" ozval se znovu. Ale já nevnímala, prostě jsem šla dál. Najednou jsem přede mnou stál. ,,Nech mě jít Jonathane!" řekla jsem hlasitě. ,,Ty víš, že nemůžu" zakroutil hlavou a zároveň co jsem šla, on couval.  ,,Jo ja zapomněla jsem tvoje děvka, koupil sis mě, můžeš si se mnou dělat co chceš" řekla jsem ironicky a prudce zastavila. ,, Takhle jsem to nemyslel" zvýšil hlas a stoupl jsi těsně přede mě. Položil ruku na mou tvář. ,,Ne?! A jak?!" znovu jsem použila svou ironickou bombu. Jedna z věcí co mi jde skvěle, mluvit s lidmi ironickým tónem. ,,Ty sis toho nevšimla?" uchechtl se. ,,Ne!" shodila jsem jeho ruku z mé tváře. ,,Od té doby co jsem tě viděl, nemůžu z tebe spustit oči. V noci tě pozoruju jak sladce spíš, ve dne ten tvůj nádherný úsměv a každou hodinu, minutu, vteřinu lituju co jsem ti dělal za hrozné věci. Clary! Já bez tebe nedokážu žít, věděl jsem to už od té první chvíle co ses na mě v tom pajzlu podívala ." do jeho modrých očí se nahrnuly slzy a stékaly po jeho obličeji. ,,Tak proč jsi mi o ni nikdy neřekl? Proč jsi mi řekl, že sem jedeš pracovně? Proč jsi nechal Alexe mi udělat ty hnusné věci? Proč jsi prostě za mnou nepřišel a neřekl mi to? Proč? Proč ses ke mě choval jako k děvce?!" řvala jsem na něj se slzama v očích.

,,Prosím uklidni se." Objal mě a dal mi pusu na čelo. ,,Miluju tě" řekla jsem do jeho košile, která byla už mokrá od mých slz. ,,Já vám, já tebe taky" přitiskl si mě k sobě ještě víc. 

Moc se omlouvám, že nebyl dlouho žádný díl. Ale nějak jsem neměla chuť v příběhu pokračovat. Neměla jsem žádný nápad ale teď už mám tak snad to bude lepší a nebude nuda. :D